Ona se tu spíše rozmohla móda nemyslet.
Stále si pamatuji, jak na začátku 90. let (kdy byly úroky i na hypotéku kolem 17%) dělali anketu mezi lidmi se dvěma otázkami:
1. Kdyby vám někdo nabídl půjčku 1 000 000 Kčs, vzal byste si ji?
2. A jak velkou byste si představoval měsíční splátku?
A většinová odpověď byla:
1. Ano
2. 500 Kčs.
A teď pusťte takový materiál k půjčkám. To musí skončit špatně. Jenže jak říká jedno úsloví: Za blbost se platí.
Úřední (z moci státní) odpuštění dluhů u dlužníka, který vůbec nesplácí, je nemorální a způsobuje neodůvodněnou škodu věřiteli. Odpustil bych veškeré příslušenství (také to na své dlužníky aplikuji), ale trval bych důsledně na povinnosti splácet jistinu (základní dluh), a pokud nesplácí (chybí dvě splátky), tak hned nastup do vězení pro dlužníky = pracovní tábor. Hned by ubylo lehkomyslných dlužníků (třeba na nájemném, na spotřebitelských úvěrech...), neboť by věděli, že si to stejně odpracují... Náklady na pobyt v pracovním vězení = výdělek z práce dlužníka dostane: 1/2 majitel soukromé věznice (vedle továrny), 1/2 věřitel, a dlužník "maká", dokud věřitel nemá celou jistinu uhrazenu. Nic jiného nefunguje, znám osobně lidi, co byli oddlužení, a dnes po 3 letech už zase dluží statisíce na nájmu, na mobilech, úvěr na auto, na dovolenou...
Víte, vy si představujete věřitele jako člověka nebo firmu, která někomu půjčí 100 000 Kč a pak je dostává postupně zpátky ve splátkách, s úrokem třebas 20% ročně. Jenže o těch tohle není.
Tohle je o firmách, které poměrně cíleně vyhledávaly klienty, kteří měli nějaký majetek ale neměli příjem. Těm se půjčilo třebas 50 000 Kč. Ovšem ne s tím, že se očekávaly pravidelné splátky a úroky. Tam se naopak čekalo až dotyčný jednu splátku nezaplatí včas a pak se ihned zesplatňoval úvěr včetně penále. Jinými slovy: vám nešlo o to, aby vám splatil celkem 60 000 Kč včetně úroků, ale o to, aby vám co nejdříve některou splátku nezaplatil včas a vy jste po něm okamžitě mohli chtít 180 000 Kč a ihned to hnát k exekuci.
Zatímco věřitelů z první skupiny je mi líto a tohle rozhodnutí k nim není fér, tak těm druhým to přeju. Ti se cíleně snažili dostat člověka do problémů jen proto, aby ho mohli obrat. Těch případů bylo mraky, kdy lidé kvůli půjčce 30 000 Kč přicházeli o domy a byty. Člověk se divil, že tyhle firmy vůbec těm lidem půjčují, když je evidentní, že to splácet nebudou. To až známý, který pracoval pro jednoho exekutora, mi to osvětlil: těm se nepůjčuje proto, aby něco spláceli. Těm se půjčuje proto, aby jim mohli něco vzít. Tyhle věřitele poznáte podle toho, že je vůbec nezajímá váš příjem a kolik dluhů už splácíte. To první a jediné co je zajímá je jestli máte nějakou nemovitost, auto apod. A druhým a posledním signálem (to už je ale pozdě) je to, že i když se zpozdíte byť o jediný den, tak okamžitě spustí celé to právní kolečko, na konci kterého je příkaz exekutora. Protože přesně to je ta věc, o kterou jim od samého počátku jde: napařit vám 100% penále a ihned to poslat do exekuce.
Tak se teď vraťme zpátky k článku a dluhu 150 000 Kč, ze kterého se po splacení 60 000 Kč najednou stala pohledávka za 263 000 Kč. Kterápak skupina věřitelů to bude?
Tak s temi dluhy bych to videl jednoduse...Driv tu byly takony, ktere veritelum umoznovali bezohledne pujcovat kazdemu, bez ohledu na to, zda bude nebo nebude schopen splacet. Vzdyt mohli potom podat rozhodci nalez, nebo to dat k exekuci. OK. Jenze co se dal delo. Clovek prisel treba o praci a nebyl schopny splacet dane castky. Veritele se chovali jak prasata a na tvrdo cloveku oznamili tak zaplat nebo to dame na zaklade smenky k vymahani a z dluhu treba 30.000 Kc je razem 200.000 Kc. Co si myslite ze dluznik udela. Rekne si, ze si snad delaji prdel a kdyz vy takhle, tak ja na vas seru. Clovek se sebere, prestane se vsemi komunikovat, protoze s prasetem se dohodnout neda. A ted po letech chcete resit co. Nejake uroky, navyseni dluhu atd. Sankce za to ze se clovek dostal do urcite situace. Hezky experiment, ale nefunkcni. A to uz melo byt na zacatku, kazdymu rozumne uvazujicimu cloveku jasne. Jenze problem je nasytit bohatych a jeste k tomu dostali do rukou zbran v podobe zprznenych zakonu a ted to chteji po vic jak i 10 letech resit. Pripady se kupi a cely tento dementni projekt se zacina hroutit vlastni vahou. A clovek po 10 letech uz opravdu stare sracky resit nechce a pravdepodobne ani nebude...to je jak kdybychom se chteli vracet do stredoveku a co bylo - to je jednoduse nemozne. Jsem urcite pro to, aby veritele nesli zopdpovednost za to, komu a kolik pujcuji, aby si rozmysleli na co vlastne pujcuji. Pokud je to na dum, auto atd. , tak se to da vzdy zabavit a zpenezit, zaroven bych ale tvrde trestal lidi, kteri si na to pujcili s vidinou okamziteho zpenezeni jinde. Pujcky na zazitky a dovolene bych rovnou zakazal nebo by to mel veritel nest ciste na vlastni zodpovednost. A ted uz je to u nas vse v takove situaci, ze uz se to opravdu neda vyresit jinak nez hromadnou dluhovou amnestii a prenastavenim pravidel. Zpatky v case jit bohuzel nemuzeme a to nikde a v nicem.
Takže se rozhodovalo mezi: dlužník zaplatí vše s úroky nebo věřitel nedostane nic ani jistinu. "Skvělé."
A to nemluvím o tom, že kromě promlčecí lhůty existuje i insolvence. AFAIK jakmile je vypsána insolvence (1-2 měsíce na přihlášení pohledávek) a věřitel se o ni nedozví, tak je věřitel okraden úplně. A je úplně jedno jestli je to banka, nebankovní půjčka, půjčka mezi známými/příbuznými, dluhy za energie/mobil/služby.