Pořád je to mimo. Za prvé, hradit by se měly jen účelně vynaložené náklady. Předávat neplatiče advokátovi má smysl až poté, co se nepodaří něco jednoduššího (například, eh, poslat doporučený dopis; divili byste se, kolik firem to nedělá - právě proto, protože jde ten krok přeskočit a rovnou ždímat na úhradách). Za druhé, a tohle není populární názor, pokud jsou náklady na vymožení dluhu nesrovnatelně větší nežli dluh, tak by se dluh vymáhat neměl, neboť je to neekonomické a společnost jako celek to ochuzuje; i moje daně jsou plýtvány na to, aby policie chránila exekutora, který zabavuje byt, aby pokryl dluh osmset korun plus příslušenství dluhu dvěstětisíc korun. Nevěřím na bajky o poctivých malých živnostnících, co prosperují jen proto, protože se jejich zákazníci bojí exekutora, a až nepůjde účtovat pět tisíc za vymožení stokoruny, tak tu stokorunu nikdo nezaplatí a živnostník půjde do kopru.
Proboha, přečtěte si ten zákon pořádně. Už několik let platí, že bez upomínky nemůže věřitel nárokovat náklady řízení, chce-li nárokovat, upomínku musí zaslat vždycky.
U velkých firem typu energetiky nebo telekomy je typicky chybou dlužníků, že po přestěhování nenahlásí změnu své adresy. Máme na schránkách často dopisy od PRE, O2 apod., je vidět přes obálku, že uvnitř je složenka. Zákazník si odhlásí elektřinu, plyn, internet... ale novou adresu pro zaslání závěrečného vyúčtování nenahlásí. Tak co má věřitel dělat? Podle vás má dluhy odpouštět a náklady rozpustit ve vyšších cenách?
Ono by stačilo, kdyby kromě posílání na starou adresu zkusili tyhle firmy poslat ještě email nebo SMS. Včera mi přišla od PRE upomínka, že jsem nezaplatil zálohu (skončil trvalý příkaz a zapomněl jsem nastavit nový). Proč mi nejdřív nepošlou maila, ale rovnou dopis se splatností 5 dní. V době dovolených.
Popravdě mám odpovědět? Pokud někdo platí tisícovku, aby vymohl stovku, chová se iracioniálně. Pokud někdo donutí někoho jiného, aby za tutéž operaci tisícovku zaplatil on, tak svoji iracionalitu akorát přenáší na někoho jiného. Pro společnost jako celek zůstává přínos záporný.
PS: Pořád nechápu, čím to, že se věřiteli upomínka doručuje tak špatně, zatímco exekutorovi to jde úplně samo. Že by věřitel nějak neměl motivaci ji doručit?
PPS: Před čtyřmi roky jsem se stěhoval a dodavateli nahlásil novou adresu. 90% faktur mi pošle na správnou adresu, 10% pořád chodí na starou. Naštěstí s lidmi na staré adrese mám dobré vztahy, takže mi to přepošlou. Předpokládám, že my vysvětlíte, že si za to můžu sám, protože jsem dodavateli nevynadal dostatečně hlasitě. (Ale teď odbíhám od tématu, pointa je jinde.)
Ano, pokud dlužník zaplatí později 1100,- místo co by zaplatil včas a jen 100,-, chová se (až na výjimky) iracionálně. Ale nevidím důvod, proč jeho iracionalitu přenášet na věřitele.
Exekutorovi to nejde samo, exekutor na to vynaloží nějaké náklady, což jsou přesně ty náklady na vymáhání, co vám tak leží v žaludku.
Policie, soud, exekutor, narozdíl od občanů a právnických osob (věřitelů), mají přístup do evidence obyvatel, takže si dlužníka pochopitelně najde. Když se odstěhujete a nenahlásíte RWE novou adresu, tak vám pochopitelně zašle závěrečnou fakutur na tu adresu, kterou jste uvedl ve smlouvě. Nebo si podle vás má firma zaplatit detektivní kancelář, aby vás vypátrala? Co na tom nechápete?
Ad poslední věta - ono je to celé o tom, aby se udržel jistý zdravý rozum... Pokud mi někdo bude dlužit značně přes 1000 korun, tak je asi namístě to vymáhat (a když to dlužníka bude stát více, tak dobře mu tak). Ale popravdě řečeno pokud mi u klienta vznikne nějakou shodou okolností dluh v relaci 100-200 korun a jde o jeden dluh a nemám důvod se domnívat, že se to bude opakovat, tak je prostě vymáhání nesmysl a pokud se to řeší opravdu mnohonásobnými poplatky, tak už se nebojím to nazvat nemorálností. A přesně tohle, tedy vznik i několikatisícového dluhu z pohledávky i pod 100 korun se v nedávné minulosti nesporně dělo :-(
Tohle je prostě o tom, co jsem psal v jiném příspěvku - v této oblasti neexistuje optimální řešení, je to vždy jen o hledání jistého balancu mezi extrémy. Po roce 1989 jsme se nesporně zhoupli do jednoho extrému (vymahatelnost prakticky nulová), z něj jsem ale bohužel upadli do druhého (vznik dluhů až likvidačních jen v důsledku nesmyslů kolem vymáhání). Pokud by novela zákona vedla k tomu, že bychom se konečně dostali někam do zdravého středu mezi tyto extrémy, tak jsem osobně pro...