Pokud úroky klesnou pod 7 nebo 6 procent (nevím přesně), státní podpora nebude žádná. Výhodné úrokové míry okolo 6 procent jsou garantovány nanejvýš na 5 let, ale spíše na 1 rok. Co bude za 10 let, nikdo neví - tak pozor!!
Za druhé - koupě vlastního bytu pro své bydlení není investice!!! Nic na tom přece nevyděláte - jen budete muset platit hypotéku a další a další výdaje. Bude to největší omyl vašeho života - nikdy se nedostanete z krysího závodu. Blíže v knize "Bohatý a chudý táta" od R. Kiosakiho.
Kupte si ho, až když vyděláte tolik, abyste kvuli jeho koupi nemusel pracovat.
Asi Vás INVESTORE zklamu. Mám několik hypoték, kvalitní bydlení a nemusím dělat. Ale v tom je právě ten fígl. Hypotéky mám většinou na 10 až 15 let. Souběžně s hypotékou splácím stavební spoření (kromě jiných investic). Fixaci mám na 5 let s úrokem 4,3% a pokud započítám odpočet daně tak to dělá cca 3%, včetně státní podpory. Pokud to bude za 5 let vyšší, nevadí uhradím to stavebkama (úvěr 5%). Bavím se nákupem venkovských chalup (pomocí hypoték) a po drobných úpravách je pronajímám turistům (převážně z Holandska). Příjmy z pronájmu by hypotéku zaplatily za 3 až 5 let. Ale proč bych to dělal? Dokážu je otáčet jinak. Inflace je 5% a tak mě stát vlastně sponzoruje. Vaši knihu jsem nečetl (poznačím si ji). Sice mám času relativně dost, ale ty trávím většinou "venku" a nebo v přírodě. Knihy budu číst, až nebudu moct chodit. Vaše poslední věta sedí, bavím se tím již pět let.
Částečně s Vámi souhlasím. Moje úvaha se opírala o text článku, kde se píše o inflaci. Jaký má inflace vliv na hodnotu peněz. Víte jaký vliv má inflace na dluhy? Právě opačný. Tím ale nechci preferovat dluhy za každou cenu. Myslel jsem to tak, že v případě inflace 5% (jak je uvedeno v článku) je několik možností, jak se proti tomu bránit. Investičních příležitostí je dost a mezi ně určitě patří investice do nemovitostí (např. do vlastního bydlení). A pokud jsem v situaci, kdy vlastní bydlení nemám, tak o tom uvažuji. V tomto případě se porozhlédnu, co mi k tomu nabízí finanční a bankovní sféra a stát. Pokud jsem dobrý investor, tak je úplně jedno, jestli mám dostatek peněz a nebo jen slušný příjem. Pokud mám dostatek svých peněz, tak je investuji tak, aby se z dlouhodobého hlediska zhodnocovaly v průměru o 10% a více. Protože mám zájem o pořízení (postavení) nemovitosti k bydlení a protože stát podporuje tyto aktivity a protože současné úrokové sazby z hypoték jsou na nízké úrovni, tak si na to půjčím. Součástí dobré hypotéky je i dobrá pojistka, nikdo neví, co se může stát. A pak je tu samozřejmě ta vlastní nemovitost, která je zastavena ve prospěch půjčující banky. Pokud dostatek peněz nemám, ale slušný příjem mi umožní vyřešit bytovou situaci pomocí hypotéky, tak proč ne? Vše je otázkou priorit. Někdo neváhá si vzít auto za 1 mil. Kč na leasing, ale hypotéka na stejnou částku se mu zdá drahá a dlouhodobá. Ovšem vzít si hypotéku (kterou nepotřebuji) jen proto, že je v současné době výhodná, je nesmysl. Přeji pěkný den.
Nedoporucuji se zadluzit bezhlave. Svou nesmirnou cenu ma i zpusob=styl zivota. Nema smyslu (pokud to neni zoufale nutne) 10-15 let se uskrovnovat.
Ta leta bidy se uz NEDAJI pak vzit zpet. A zivot je jediny a neopakovatelny. Neplati "pardon, ja se opravim"
Pocit velkeho majetku ve stari nemuze byt nahradnim uspokojenim. Konec koncu ve stari se penize ani 100% nedaji utracet prijemnym zpusobem = na cestovaní clovek pak nema silu nebo silu treba ma, ale uz nema chut. Zajmy se biologicky prece take meni.
Souhlasím s Vaším názorem jen částečně. Nic se nemá přehánět. Ale stejně je vše věcí každého jednotlivce. Přesvědčujte mladé manžele s děckem, kteří bydlí v panelákovém bytě 2+1 spolu rodiči a dalšími sourozenci, že si mají užívat života. Nelíbí se Vám, jak bydlíte? Kašlete na to a užívejte života na plné pecky. Možná to tak chvíli i praktikují, ale záhy začnou přemýšlet nad vlastním bydlením. Je to normální proces. Hypotéka je samozřejmě dlouhodobá a zavazující, ale dá se s ní žít a celkem dobře. Každý má jiné priority. Já mám raději kvalitní bydlení v klidném prostředí uprostřed lesů a rybníků. Když jdu večer spát tak si k tomu pustím žabí koncert (otevřu si okno) a ráno mě budí ptačí zpěv a vůně čerstvě usušeného sena, místo rámusu městské dopravy a smogu z výfukových plynů. Takto já třeba žiji naplno.
Dříve jsem jedl jenom chleba a také nadával na všechno. Pak jsem si řekl, co mi brání v tom, abych mohl jíst také koláče. A pravdivě jsem si odpověděl, že nic. Přestal jsem kecat a začal přemýšlet. Na rozdíl od bývalého režimu, mají všichni stejné šance. Jen je třeba je využít. Přeji pěkný den.