Hlavní navigace

Názor k článku Nestrašte lidi. Prudké zdražení pohonných hmot je nesmysl od Jarmila - Štvali se stejně. Je úplně jedno, jestli si...

  • Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.
  • 19. 9. 2019 21:34

    Jarmila (neregistrovaný) 93.91.51.---

    Štvali se stejně. Je úplně jedno, jestli si stavíte svépomocí a sháníte úzkoprofilový materiál, jednou je cement, podruhé cihly, a když je obojí, pak není zkušenost, co v tomto případě dělat, protože to se už léta nestalo (aby mne někdo nepodezříval, že se dneska shání, to byl starý socialistický vtip), nebo jestli chodíte do práce, kde si vyděláte na to, aby vám ten dům postavili jiní. Dneska si koupíte i tu buchtu a máte dost jich velký výběr. Dřív jsme běhali po krámech, v jednom měli mlíko, ve druhém chleba, nedělní buchtu jsme pekli každý týden, protože v krámě nebyla nebo byla relativně drahá. Dokonce byl i výběr: buď jste vzal, co tam měli, nebo jste neměl nic. To byl fakt výběr jak noha :-)
    Krám měl otevřeno v sobotu do 10:30, co jste zapomněl nebo nesehnal, tak měli sousedi, nebo se muselo počkat do pondělí. V jihočeském kraji byla JEDINÁ čerpací stanice s nepřetržitým provozem (v Sezimově Ústí), pokud jste v pátek nenačepoval, tak jste si taky musel počkat do pondělí. Já bydlela na vesnici, kde byla malá čerpačka. Místní věděli,kde paní bydlí, tak pokud náhodou měli potřebu, zaběhli, zazvonili, paní vzala klíč a došla jim za malou pozornost načepovat. Akorát to auto měl málokdo, tak leda vesnický doktor, veterinář, pak někdo měl doma jezeďácký traktor a to bylo všehovšudy všechno. Děcka měla kola, omladina občas motorku. Telefonů v obci s cca 1.500 obyvateli asi tak deset, opět doktor, veterinář, jeden byl ve škole, pak ve školce, na poště, v hospodě, v JZD a na náměstí byla veřejná telefonní stanice, což byl normální byt, ale lidi si mohli od dotyčné rodiny za poplatek zavolat. Možná to pro někoho vypadá idylicky, ale já bych se do oněch časů nevrátila ani za zlaté tele. Jediné, co na tom bylo hezké, bylo to, že jsme byli mladí a něco jsme vydrželi. Když jsem přišla z práce, vzala jsem káru a kosu a mazala posekat meze v okolí, aby měli králíci trávu a bylo třeba pro ně nasušit seno na zimu. Pak jsem si vzala rýč a zrejpala zahrádku nebo okopala mrkev, cibuli a petržel. Otrhala a zavařila rybíz a angrešt, protože jsem chtěla mít trochu ovoce na zimu, případně ždibec marmelády na chleba. Otrhala jablka a švestky, aby se to uložilo na zimu, mezitím opečovala husy, kachny a slepice... Buďte bez obav ,lidi se taky štvali, a docela dost, protože kdyby se neštvali, tak by neměli co jíst. Krámy byly poloprázdné, pokud bylo zboží, byla zásobována přednostně města, aby se dělníci nebouřili a budovali socialismus. Na venkově co jste si nevypěstoval nebo nevychoval v chlívku, to nebylo. Jo, kupovalo se taky, ale většina živobytí byla vlastní výroby. A protože krámy byly poloprázdné nejen co se týká potravin, tak jsme jako ženské šily, pletly a háčkovaly, abychom měly děti aspoň trochu hezky oblečené. Ona ta práce na zahrádce, v dílně nebo na stavbě rodinného domu jaxi nebyla koníček, ale životní nutnost, stejně jako ženská práce kolem pečení, vaření nebo samo-domo výroby oblečení. To máme větší klid a víc času dneska.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).