A i tehdy jsem měl dostatek prostředků na jeho okamžité splacení, ale byly vázané a jejich okamžité uvolnění by mě stálo víc než úroky z toho úvěru. Prostě úvěr si můžu vzít jen tehdy, pokud mám jistotu, že ho splatím, tedy mám rezervu jinde, nebo vím, že mi přijdou nějaké peníze. Půjčivat si, když jsem bez prostředků a nemám jistotu, že se to zlepší, je nesmysl. A to, že teď vydělávám dost, abych měl na splátky, to jistota není, to se může změnit hned zítra.
Nemluvím o penězích, ale o prostředcích ke splacení. Hypotéka je kryta přímo tou nemovitostí, když nemám na splácení, vyhoděj mě z baráku, ale už nemám dluhy. A o nic dalšího nepřijdu. Když si vezmu nerozvážně spotřebitelský úvěr, stáhnou ze mě poslední trenky a ještě mi velká část dluhu zbude.
No, leasing snad není úvěr, to auto pořád patří leasingové společnosti a já ho mám jen pronajmuté. A rozpor nevidím, mluvím o prostředcích pro splacení úvěru, to nemusí být nutně jen peníze, ale třeba i sbírka známek po dědečkovi nebo chata na Slapech. Takže, když si beru hypotéku, tak ty prostředky na okamžité splacení skutečně mám a ručím jimi za úvěr, jen se mi třeba nechce tu chatu na Slapech prodat. Když si beru spotřebitelský úvěr na vybavení domácnosti, nebo ještě hůř na dovolenou, je to horší, protože ty nakoupené věci mi tu půjčku nepokryjou, budu rád, když je prodám za polovičku pořizovací ceny (a dovolenou samozřejmě neprodám vůbec).
:-) pračka ani lednička Vám úvěr nepokryje, to jistě ne. Ale chatu na Slapech máte stále, jen se Vám ji nechce prodávat. V tomhle pohledu nevidím rozdíl.
Jsem toho názoru, že zadlužování je možné, ale až po důkladné rozvaze. Za jistých okolností může mít smysl i spotřebitelák. A o hypotéce ani nemluvě.
Presne tohle uz jsem popisoval. Kdyz jsem potreboval preklenout asi 4 mesice, nez mi prijdou penize a moje tehotna zena se uz nemohla ohnout do vany pri prani na valse, tak jsem si holt tu pracku na uver koupil. Nevidim na tom nic spatneho.