Hlavní navigace

(Ne)kupujte akcie ČEZu (analýza)

Autor: Depositphotos
Radovan Novotný

Kupte si český klenot, akcie ČEZu, největší české energetické firmy. Akcionáři mají slepici snášející zlaté vejce. Loni inkasovali dividendu 33 korun na akcii, stejně tak jako rok před tím. Jenže… jaká je otázka budoucích výnosů?

Doba čtení: 8 minut

Sdílet

Roky předtím byly vyplacené podíly na zisku ještě větší, 40 korun na akcii. Při správném ohlédnutí nechyběl ani kapitálový zisk, cena akcií ČEZu za poslední tři roky povyskočila o 25 %. Kdo před třemi lety investoval, se může smát. Nejenže povyskočil kurz, ještě inkasoval dividendy.

Odstupme od bezbřehého optimismu a buďme realističtí. Kromě výše řečeného také cena akcie ČEZu z pohledu kurzového vývoje za deset let ztratila asi 36 %. Kdo investoval před pěti lety, je na tom z pohledu kurzového vývoje lépe, kurz akcií byl v té době výš jen o asi 3 %. Za poslední rok ale kurz propadl o přibližně 10 %. Nezačněme nyní naopak podléhat bezbřehému pesimismu. Kurzy a ocenění akcií prostě nepředpověditelně kolísají. Cena se mění nejen ze dne na den, ale i od minuty k minutě a z pohledu vysokofrekvenčního obchodování vlastně i v rámci zlomků sekund…

Otázka budoucích výnosů

Teorie říká, že opodstatněný kurz akcie – tedy cena, za kterou lze akcii koupit – by měl odrážet hodnotu všech budoucích výnosů. Ty představují budoucí dividendy a jiné příjmy a nároky. V realitě jde ovšem o velkou neznámou. Teoreticky by mělo jít odhadnout, jaká dividenda by mohla být vyplacena letos a jaká příští rok. Jenže šedá je teorie a zelený je strom života…

Píše se květen roku 2019 a z médií se dozvídáme, že ČEZ na dividendách rozdělí nejvíc v historii, vyplatit plánuje 99 procent zisku. Titulek mediálně úderný, ovšem poněkud zavádějící. Pravdě bližší je ČEZ zvýšil v prvním kvartále zisk i tržby, dividendou zklamal. Co se týká dividendy, vedení společnosti oznámilo, že bude navrhovat vyplatit z loňského zisku dividendu 24 korun na akcii (loni to bylo 33). O návrhu má v červnu rozhodovat valná hromada.

Sice má být na dividendách přerozděleno 99 procent loňského zisku (z tohoto hlediska „nejvíc v historii“), ale je to zklamání. Málo se vydělalo a vypadá to, že málo se bude rozdělovat. Na straně druhé rozdělit lze i něco ze zisků minulých let a dividendová politika není vytesána do kamene. Zásadní roli tu má majoritní akcionář, kterým je český stát.

Česká republika prostřednictvím ministerstva financí drží 70 procent akcií, na burze veřejně obchodovaných je pak necelých 159 milionů akcií. Stát má majoritu a může podnik ovládat (prosadit změnu dividendové politiky, obměnit management společnosti atd.) a platí, že cíle státu, respektive těch, kdo ho zastupují, se od cílů minoritních akcionářů mohou značně lišit.

V roce 2019 se rýsuje zisk větší, dokládají to i čísla – za první čtvrtletí díky zdražování elektřiny a růstu tržeb zisk meziročně povyskočil. To, jestli se to odrazí i do budoucích dividend, je ale ve hvězdách. To, jaké dividendy budou a zda vůbec budou napřesrok a roky další, lze v realitě odhadovat stěží.

Nejde jen o to, jaká bude poptávka a související tržby, ale i jaké budou náklady (povolenky, suroviny, ekologické daně). Zapůsobit mohou nastalé změny, to, co politici vymyslí na poli regulace, to, jak (ne)schopné vedení „stát“ do firmy dosadí, jak (ne)šťastně odprodá nebo ztratí svůj podíl, jaké (ne)povedené investice budou v rámci ČEZu realizovány atd. To vše nikdo neví. Budoucí výnosy jsou nejisté. Pojí se s nimi riziko. A netýká se to jen ČEZu, platí to o akciových investicích obecně.

Náhodná procházka cen akcií

Mají-li kurzy akcií představovat odhad určité hodnoty – třebas právě současné hodnoty všech budoucích dividend – pak je tržní kurz ve vztahu k projevům této hodnoty nutně proměnlivý, fajnšmekr by řekl volatilní. V realitě ovšem kurzy rostou a klesají ve větší míře, než kolísají související fundamentální proměnné – někdy jsou příliš vysoké, jindy naopak příliš nízké.

Stává se, že v reakci na špatnou zprávu nebo i bez zjevného důvodu ceny poklesnou a akcie se objeví ve výprodeji. Podobně ale dochází k přestřelení kurzu v opačném směru. Vyslovujeme domněnku neefektivního trhu – existuje rozdíl mezi volatilitou cen a informací, trhy se mohou mýlit.

Nicholas Taleb pak hovoří o náhodné trajektorii, kdy je sledována „cena vaší oblíbené akcie, zaznamenávaná denně vždy při ukončení obchodování, dejme tomu po dobu jednoho roku. Začínáte-li se sto dolary za akcii, v jednom ze scénářů můžete skončit s dvaceti dolary, přičemž v průběhu roku se daná akcie vyšplhá až na 220 dolarů, zatímco v jiném skončíte například se 145 dolary, přičemž nejnižší cena během roku bude činit dvacet dolarů“.

Když už jsme u toho ČEZu, kurz této akcie také kolísal. Akcie byla v posledním roce k mání jak za 578 korun, tak 535, 565 a nově podívala se i k 520 korunám. Není na tom nic zvláštního. A desetileté ohlédnutí za vývojem akcií ČEZu ukazuje volatilitu ještě vyšší. Tak třebas v minulých deseti letech bylo možné jednu akcii ČEZu koupit za 728, 901, 797, 607, ale třeba jen za 428 korun. Nikdo neví, zda zítra kurz poskočí nahoru, nebo dolů. Z aktuálního kurzu může cena akcie v realitě klesnout dolů, nebo naopak šplhnout vzhůru. Prognózování je ošidné, ceny jsou nevyzpytatelné.

Co určuje cenu akcií

Teorie efektivního trhu předpokládá, že investiční publikum neustále vyhodnocuje, přehodnocuje a reaguje na indicie změny tržních fundamentů. Tak jak si skládá mozaiku různorodých důkazů, mění rovnováhu na straně nabídky a poptávky po cenných papírech a souvisejících instrumentech, čímž se kurzy neustále přizpůsobují aktuálnímu dění.

Proč vlastně ceny akcií kolísají, se stává předmětem nejedné debaty. Vždyť na efektivním trhu by měla být všechna očekávání v ceně adekvátně zohledněna. Ceny se zde okamžitě a rychle přizpůsobují dostupným informacím. Jenže kdo se ve všech těch informacích, událostech a tím, co stojí na pozadí, má vyznat? Růst tržních cen elektřiny dnes významně vylepšuje tržby ČEZu, ale proti tomu vystupují otázky výstavby či rozšíření jaderné elektrárny pod taktovkou státu a souvisejících zájmových vlivů.

Kdo a s jakým modelem to bude financovat? Kdo ponese rizika toho, že se z projektu nestane černá díra? Co když se cena elektřiny změní tak, že se nový jaderný zdroj neukáže být slepicí snášející zlatá vejce, ale čímsi, co vyžaduje neustálou péči a dotační prostředky?

Cena akcie ale může být přepálena jen proto, že je o ni zájem a každý ji chce a chce ji právě teď. Anebo naopak může být podseknuta jen proto, že ji nikdo moc nechce. Pokud všichni jako zbavení rozumu nakupují a chtějí jistý papír, jeho cena nutně šplhá nahoru. Psychologie v ocenění hraje svou roli. Jak jinak vysvětlit, že cena nějakého papíru náhle propadla nebo povyskočila o několik desítek eur, když se jinak nic nestalo? Kurz cenných papírů je obecně předurčen dvěma podstatnými skutečnostmi – tím, jak o nich smýšlí investiční publikum, a také tím, jak jsou, nebo nejsou dostupné peníze a úvěry.

Optimismus střídaný pesimismem

Oněch 159 milionů veřejně obchodovaných akcií ČEZu je vždy v rukou někoho. Ty ruce jsou buď pevné, kdy ti, kdo investovali, chtějí držet a věřit v lepší zítřky v podobě dlouhodobých výsledků hospodaření společnosti. Krátkodobí hráči mají naopak ruce nepevné, spekulují na to, že cena povyskočí a oni rychle se ziskem prodají.

Burzovně obchodované cenné papíry běžně putují „z ruky do ruky“, mění majitele, a to třebas i několikrát denně. Kurz se formuje díky nabídkovým, poptávkovým a realizačním cenám a jejich přizpůsobování. Na jedné straně stojí ti, kdo papíry mají a vlastní, na straně druhé ti, kdo by je chtěli mít.

Pokud na trhu vládne optimismus a zisky i ceny akcií rostou, příslušná akcie roste. Na trh vstupují další hráči a akcie se přesouvají z rukou pevných rukou do roztřesenějších. „Trend je váš přítel“, kupujte, když se zdá, že vývoj kurzu směřuje nahoru, a prodávejte, když ceny vyklesají. Spekulace o tom, kdy naskočit a kdy se dostat ven, je blízká krátkodobé mentalitě burzovního hráče a chování roztřesených rukou.

Když je více kupujících než prodávajících, vyvstává trh prodávajícího – nabízí se méně, než kupující žádají – a prodávající si mohou „diktovat“ ceny. Kurz titulu za všeobecného jásání roste a ještě větší blázni chtějí nakupovat, aby na tom ve víře, že najdou ještě většího blázna, vydělali. V opačné situaci, na trhu kupujícího, převládají nabízející a kupujících se nedostává. Kurz klesá, titulu se nedaří…

Věčný koloběh burzy

André Kostolany hovořil o věčném burzovním koloběhu. Když ceny klesají, pak v jistou chvíli ti kdo, chladně vyčkávají na nákupy ve výprodejích, mohou rozpoznat příležitost a začít nakupovat. To ale (z)mění poměry sil, cena nalezla podporu v podobě zvýšené poptávky.

V další fázi pak začínají nakupovat i hráči, kteří nechtějí ani tak investovat a „držet“, jako rychle vydělat. Vše je korunováno fází přehánění – hráči stále nakupují, předhánějí se, nastupuje trh prodávajícího a je pravděpodobné, že se blíží vrchol. Když už pak se ceny nemohou dále zvyšovat, došli kupující, musí klesat.

Kostolany uvažoval o tom, že burza se vyvíjí podle toho, zda se na ní vyskytuje více akcií než hlupáků, nebo více hlupáků než akcií. Pokud na pozadí růstu kurzů stojí jen víra, očekávání, přelud, který se rozplyne, možné kurzové poklesy lze očekávat. Převládající většina, dav, při burzovním obchodování jedná impulsivně. Příznačně se rozhoduje s vidinou velkých výnosů na základě horkých tipů – jde o hráče, kteří plavou s proudem, typicky kupují a chtějí koupit, právě když nakupují ostatní.

Ti, kdo mají „pevné ruce“, jsou v menšině. Jsou schopni „plout proti proudu“, pátrat po tom, nakolik má dění na trhu své reálné opodstatnění. Mají jisté financování (peníze), jsou trpěliví a vědí, že kurzy kolísají. Je také pravděpodobné, že více diverzifikují, nevkládají všechna vejce do jednoho košíku, a když investují do akcií, mají titulů povícero. Když se pak cena některého z titulů propadne o 30 %, neznamená to pro ně smrtelnou ztrátu a nejsou nuceni prodat.

A jak s akciemi ČEZu? Třeba si i tento český klenot kupte, ale dvakrát měřte a jednou řežte. Čert nikdy nespí a neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Akciová investice, to je volatilita a související rizika, ale i potenciál výnosu. Každopádně zvažujte, zda je to v souladu s vašimi finančními cíli, zda unesete volatilitu a zda nevkládáte moc vajec do jednoho košíku. Za úvahu stojí, zda jsou pro vás přímé investice do akcií tím správním finančním instrumentem, zda by lepší variantou nebyl vhodně zvolený fond, který nabídne diverzifikaci i méně starostí.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).