není všechno zlato co se třpití. I jednání s úřadem práce není snadné. Mám známého
chlapce, který má vleklé psychické problémy. Díky tomu nezakončil střední školu
maturitou a nebyl schopen jít mezi cizé lidi a najít si zaměstnání. Došlo to tak daleko,
že skončil na psychiatrii. Po propuštění se přihlísil na Úřadu práce, který za něho odvádí
zdravotní pojištění. Je stále ve stavu nemocných a to již dva a půl roku. Nemá žádné jiné
přímy a je odkázaný na milosrdenství prarodičů, které víc než co jiného trápí jeho nemoc.
Ze strany Úřadu práce nepřišla ani jednou jakákoliv rada jak mu pomoci. Měl celodenní
vycházky, které mu napsala jeho ošetřující lékařka, ale Úřad práce zařídil, aby měl vycházky
pouze šest hodin za den a důkaz toho jak jsou dobří ho chodí poměrně často kontrolovat
jestli vycházky dodržuje. Jako kdyby měl třeba angínu. Nevím jestli takovýto přístup prospívá
jeho zdravotnímu stavu, ale úřední ego je EGO. Nikdy žádné finance nepobíral a tak nevím
čím ho a proč ho trestají. Prosím o Váš názor.
U nás máme souseda, bere plný invalidní důchod pro svůj duševní stav ,má a používá ŘP, v tomto důchodu pracuje jako údržbář na zdravotnické škole už asi 14LET ..)))
Pointa : Jeho syn jako středoškolák psychicky zkolaboval 3 měsíce před maturitou,taťka jej odvedl k psychiatrovi který ho již roky léčí a ten synovi vypsal diagnózu,poslal jej na lůžkové oddělení do nemocnice na pozorování a poté během půl roku dostal tento mladík plný invalidní důchod 13.200,- a jde ve šlépějích svého taťky.Snad vám tento příběh pomůže.