Názory k článku Na starobní důchod loni nedosáhlo téměř 7500 lidí

Pro autorku článku :-) Ty formulace "Potřebujete splnit dvě základní podmínky. Dosáhnout důchodového věku a získat potřebnou dobu důchodového pojištění v délce nejméně 35 let." a
"Jestliže dosáhnete důchodového věku 65 let, ale nemáte odpracováno potřebných 35 let, neznamená to nutně, že jste nesplnili podmínky pro přiznání starobního důchodu. "

obsahují dvě lehce zavádějící informace.

1. Pro nárok na řádný (nebo předčasný) starobní důchod NENÍ NUTNO "získat potřebnou dobu důchodového pojištění v délce nejméně 35 let", neboť není-li tato podmínka splněna, lze přiznat starobní důchod v důchodovém věku (nebo důchod předčasný) i tehdy, jestliže doba důchodového pojištění bez náhradních dob (tedy odpracovaná a/nebo dobrovolně zaplacená) činí více než 30 let (viz. Zák. 155/1995 Sb., § 29, odst. (3) písm. a)

2. Důchodový věk v současné době JEŠTĚ NENÍ 65 let, ale pro muže nyní odcházející do důchodu (ročník narození 1957) je 63 let a 8 měsíců a pro ženy, které vychovaly dvě děti a nyní odcházejí do důchodu (ročník narození 1959 - u této generace byly dvě děti ještě "standard") je to 61 let a 8 měsíců.

(Důchodový věk 65 let bude platit pro muže, bezdětné ženy a ženy které vychovaly 1 dítě od ročníku narození r. 1965 a pozdějšího, pro "dvoudětné" ženy od ročníku narození 1966 a pozdějšího a pro ženy, které vychovaly 3 a 4 děti, od ročníku narození 1970 a pozdějšího.)

1. 12. 2020, 02:55 editováno autorem komentáře

35 let povinného pojištění znamená, že člověk, který by se chtěl do České republiky přistěhovat z jiné země než z EU, nezíská potřebný počet odpracovaných let, a tudíž tu nezíská ani důchod (typicky Ukrajinec, Vietnamec atd.). Tito lidé budou mít zajisté velkou radost, neb doma žádný důchod nezískají a u nás taky ne. Jejich děti možná, pokud by tu zůstaly, ale tyto lidi obereme. Při požadavku 25 odpracovaných let by to možná dali, i když by ten důchod byl malý. Nebo je to u cizinců jinak než u našinců?

U cizinců to není jinak než u "našinců", respektive je to stejné, jako když našinci pobývali a pracovali nějaký čas v zahraničí (nikoli pro českého zaměstnavatele).

Vztahy uvnitř EU jsou jedna věc, ale vedle toho existuje cca čtyřicítka dvoustranných smluv mezi ČR a dalšími zeměmi, které upravují sociální otázky, včetně důchodových. Najdete je na webu MPSV zde: https://www.mpsv.cz/web/cz/dvoustranne-smlouvy-o-socialnim-zabezpeceni .

Takže třeba zmínění Ukrajinci mohou mít, podle toho zda zde mají trvalý pobyt či nikoli a podle data jeho získání, buď tzv. "dílčený" český a ukrajinský důchod (v závislosti na tom, jak dlouho kde pracovali), nebo jen český důchod, v němž se jim zhodnití i doba práce na Ukrajině.

Vietnamci to mají horší, protože s Vietnamem žádná smlouva uzavřena není. Takže pro ně platí totéž, co pro české občany, tedy (pokud nepracovali ještě v další "smluvní zemi"):

1. Pro řádný starobní důchod v důchodovém věku (nebo předčasný důchod) je požadováno 35 let důchodového pojištění včetně náhradních dob, nebo 30 let odváděného důchodového pojištění bez náhradních dob (tj. odpracovaných, nebo zaplacených jako dobrovolné pojištění).

2. Pro poměrný důchod ve věku o pět let vyšším, než je důchodový věk muže stejného data narození je požadováno 20 let důchodového pojištění včetně náhradních dob, nebo 15 let pojištění bez náhradních dob (tedy pojištění placeného).

Pokud žadatel o český důchod pracoval i v EU, nebo smluvní zemi mimo EU (např. Turecku ;-)), a byl tam důchodově pojištěn, pak platí (pro Turecko a třeba i Vietnamce tam pracujícího) následující:

" Jestliže právní předpisy jedné ze smluvních stran podmiňují nárok na dávky splněním dob pojištění, kompetentní instituce této strany vezme zřetel na doby pojištění získané podle právních předpisů druhé smluvní strany..."

Tedy Při hodnocení NÁROKU na český důchod se zhodnotí i doba pojištění, získaná v Turecku, a při hodnocení NÁROKU na turecký důchod se zhodnotí i doba českého pojištění. Jde o obvyklou zásadu ve většině obdobných smluv (s výjimkami potvrzujícími pravidlo).

Nicméně každý, kdo byl důchodově pojištěn ve dvou nebo více státech (ať již je to tuzemec či cizinec) by si měl včas nastudovat to, co platí právě pro něj.

Jinak pokud se týká toho, že "tyto lidi obereme", je to jejich volba, zda se budou podílet na naší ekonomice tak, aby byli i účastníky našeho důchodového systému a s jeho pravidly, či nikoli. Jako zaměstnanci českých podniků či OSVČ by příspívali povinně, to je pravda, ale pokud podnikají prostřednictvím korporace (a.s., s.r.o.....) a příjmy si převádějí jen jako podíl na zisku, tak z nich neodvádějí ani sociální ani zdravotní pojištění, jen 15% daň. (Zdravotně se ovšem pojistit při trvalém nebo dlouhodobém pobytu povinně musí, nezávisle na svých příjmech.)

Pro úředníky státu je nejvýhodnější, když člověk pracuje pro zaměstnavatele jako zaměstnanec a v den nástupu do důchodu zemře. Stát to nikdy nepřizná, ale dělá všechno pro to, aby to tak fungovalo... I koronavirus to potvrdil v domovech pro seniory.

A co se tedy stane? Dostane sociálku, příplatky a bude na tom stejně? Je jasné, že v 65 či ještě později bude schopen práce málokdo. Umřít na ulici je asi nenecháme. Tak má někdo zkušenost, co tedy tací lidé pak dělají?

Záleží jaký má standard a dluhy, Příspěvek na bydlení je několik tisícovek, což na to minimum by už mělo stačit. Když je ale člověk zadlužen, nebo bydlí ve svém, tak mu to nemusí stačit, nebo nemusí mít nárok, když samotná nemovitost má dnes hodnotu jednotek miliónů.

Že takový člověk "Dostane sociálku, příplatky a bude na tom stejně?" je sice možné, ale jen v případě velmi nízkého očekávaného důchodu a jednočlenné či nízkopříjmové domácnosti. Samostatně žijící osoba by s velkou pravděpdobností měla nárok na životní minimum (letos od dubna 3860 Kč), či v horším případě jen na existenční minimum (2490 Kč - pokud by "nespolupracovala" s Úřadem práce). K životnímu nebo existenčnímu minimu, poskytnutému jako příspěvek na živobytí, by byl ještě patrně nárok na jiné příspěvky, jejichž výše je různá a závisí na skutečných nákladech a místě bydliště. To vše ovšem za předpokladu splnění podmínek pro přiznání dávek, které se dokládají ÚP každé tři měsíce (momentálně je ale "covidová" výjimka toho dokládání u již poskytovaných dávek). Může ale nastat také varianta, že "jako osoba" nedostanete "ani floka", protože se v zásadě vždy posuzují dohromady všechny osoby, žijící ve společné domácnosti. Například v pětičlenné domácnosti, kde je jedno studující dítě nad 15 let, jedno na ZŠ, dva rodiče, jejichž čistý příjem je dohromady 40 tis. Kč a babička či dědeček bez příjmu a bez nároku na důchod, dosahuje příjem (domácnosti!) 2,64 násobek životního minima, a proto v takovém případě žádná (pravidelná) dávka nepřísluší.

V článku to nezaznělo, ale ta podmínka "získat potřebnou dobu důchodového pojištění v délce nejméně 35 let" je poměrně nová. Dříve stačilo 25 let. Změna zákona byla v roce 2008 a od roku 2010 se ta potřebná doba každoročně zvyšovala o rok až do 35 let. Přestože to nabíhalo dlouho, považuji to za retroaktivitu. Příklad:
Žena v době před změnou zákona osobně pečovala o dítě (děti) nejen do čtyř let věku, ale do čtrnácti. V té době věděla, že potřebná dobu důchodového pojištění je 25 let a věděla, že ji splní.
Poté nastoupila do zaměstnání a odváděla tedy pojistné.
Nyní dosáhla důchodového věku, ale dobu pojištění (se započtením školy, péče o dítě do čtyř let, zaměstnání před a po dětech) má jen 25 let.
Napravit to mohla jen tak, že by těch deset let po po čtvrtém roku dítěte platila dobrovolné pojištění. Což podle tehdy platných zákonů nebylo potřeba. Tedy požadavek současného zákona na změnu chování v minulosti. Tedy retroaktivita.

Pokud tomu dobře rozumím, a pokud aplikuji Vaši úvahu na případ, kdy něco takového mohlo poprvé nastat, tak tak Vaše hypotetická žena by byla narozena patrně v r. 1957, získala by od svých 15let (v r. 1972) do svých 38 let (v r. 1995) kdy začala vychovávat první dítě (tedy během 23 let) pouhých 11 roků důchodového pojištění (co dělala těch dalších 12 let?), započitatelnou náhradní dobu výchovy dítěte do 4 let věku by měla uznánu do r. 1999, kdy by tedy měla uznatelných 15 roků důchodového pojištění. Pak by 10 let (do r. 2009) byla v domácnosti a ve svých 52 letech by, chce se říci "na stará kolena" začala vykonávat pojištěné zaměstnání, takže do dosažení svého důchodového věku (62 let a 2 měsíce) stihla získat právě jen těch nedostatečných25 let. A 10 let jí pořád chybí. To je pravda, že to je šlamastika, ale také docela neobvyklá "nenormální" situace, aby si v produktivním věku kdy je celkem běžné pracovat, někdo "hodil" 22 let (12 + 10) nepojištěného volna z práce. Aby byly i takové situace ošetřitelné tak by se musely měnit sociální zákony o generaci předem, aby bylo vše jasné ještě před zletilostí . A jen na okraj, zákon NEPOŽADUJE změnu chování v minulosti, on to chování pouze vyhodnocuje. A říká, že to minimum, které stačilo dosud, již stačit nebude, a říká to předem. Nicméně, ta "Vaše" žena bude mít nárok na poměrný starobní důchod, pravda ve věku o 5 let vyšším, než je důchodový věk muže stejného data narození, tedy cca o 6 a 1/2 roku později. Na druhé straně, pokud bude po tu dobu pojištěna, bude jej mít vyšší, neb díky delší době pojištění bude mít vyšší procentní výměru (o 9 - 10,5 %), než by měla s 25 roky pojištění.

5. 12. 2020, 00:30 editováno autorem komentáře

To jste dovodil přílíš mnoho podrobností z neúplného zadání. Další upřesnění:

• studium: ze 6 let střední a 6 let vysoké školy započítám 6 let náhradní doby pojištění ("po dobu prvních šesti let tohoto studia po dosažení věku 18 let v období před r. 2010")
• zaměstnání: 3 roky
• 3 děti: 8 let (do 4 let nejmladšího)
• další péče o děti: 10 let nezapočteno
• zaměstnání: 13 let

Tím je dosažen důchodový věk, ale doba pojištění je jen 30 let.

Rok narození? (Jinak 6 let SŠ + 6 let VŠ je dost nestandadní.)