Tak kdyby zaměstnanci nesli zodpovědnost za rozhodnutí zaměstnavatelů, musely by být v kriminále všechny účetní v celé zemi - vždyť vedení všech firem žije na úkor firemních účtů, neexistuje jediný majitel či jednatel firmy, který by si své soukromé náklady (včetně celé své rodiny a blízkých známých) platil ze soukromých peněz.
Můžete konkretizovat, co vám vadí na přibližování judikatury veřejnosti? Mně tento případ přijde velmi zajímavý, jak po skutkové stránce, ta zajímá spíše laickou veřejnost, tak i po právní stránce, ta zajímá odbornou veřejnost. Judikatura nabývá na stále větším významu, což ještě před takovými 15 či 20 lety nebylo.
Lid má právo znát judikaturu. A kdo nezná judikaturu se pak nemůže divit. Jen bych se přimluvil za to abyste psal více srozumitelnějí aby to pochopil i neprávník, právníci si to přečtou v orginále. Ale jinak píšete celkem dobře, jen někdy to působí, že toho produkujete zbytečně moc na úkor kvality pane autore. Tedy pokud to není více lidí, kteří píšou pod tímto pseudonymem...
Buď je celý článek vymyšlen, nebo je to ukázka toho, že soudci nic neznají z praxe a jen se špatně naučili nějaké zákony. Není nic trestného na tom pokud si podnikatel vezme z firemní pokladny peníze a koupí si za to kočárek. Podobně je to zřejmě i u jednatele, pokud je jediným jednatelem odpovědným za firmu. Je zcela normální, že jsou z firemních peněz hrazeny náklady daňově neuznatelné. Problémem se vše stává až když účetní tyto náklady zařadí do nákladů daňově uznatelných a sníží tím daňový základ. Takže trestat někoho, kdo jen jde nakoupit něco za firemní peníze s vědomím jednatele je naprostý nesmysl.
Nemáte pravdu, pokud nakoupí něco z firemních peněz nestačí zařadit do nedaňových nákladů, ale je potřeba z těchto peněz řádně odvést buď:
a) srážkovou daň (15%) pokud se jedná o společníka a nebo
b) daň z příjmu, zdravotní a sociální pokud se jedná jen o jednatele.
Třetí možnost je aby jednatel peníze vybral a měl smlouvu o půjčce, což ale znamená, že peníze musí také vrátit.
Reálně se dá ale spousta věcí napsat jako výdaje na reprezentaci, dary, atd, pak je to daňově neúčinné (nelze dát do nákladů), ale daň se z toho neodvádí. Popravdě jsem neslyšel, že by kolem tohoto dělal někdo při rozumné výši problémy, ty nastávají spíš v případě, že podnikatel vyloženě soukromé věci cpe do nákladů a případně něco z toho přeroste rozumnou míru a začne být moc vidět.
Ovšem popisovaný případ mi připadá jako trochu jiné téma - prosté vybrání peněz z pokladny bez jakékoli snahy o rozumné zaevidování je docela úlet jak ze strany žalované obchodní ředitelky, tak i jednatele. Tohle by muselo při jakékoli daňové kontrole vyskočit, moc nechápu, jak si to představovali i kdyby vztahy byly výborné. A pokud tam ještě navíc byl skutečně nějaký milostný poměr a vybublalo to "kupodivu" po jeho konci, tak to už je vůbec "vtipné" :-(
Ale, ale... máte tam přece uvedenu spisovou značku (většina sdělovacích prostředků, když referuje o soudně projednávaných případech, tak ji neuvádí...), proto můžete rozhodnutí rychle dohledat na serveru Nejvyššího soudu ČR: www.nsoud.cz. Ověřte si, že případ není smyšlený, to bych si nedovolil. Ale máte právo být nevěřícím Tomášem.
Vyvádění peněz z firemních účtů do soukromých kapes nebude jistě nic neobvyklého. Nicméně ještě rozšířenějším a společensky mnohem závažnějším kriminálním deliktem jsou v této zemi účetní transfery, které směřují do jednotlivých firem ze státní kasy. Orgány dohledu ale nemají z nějakého důvodu zájem bdít nad dodržováním zákona.
V tichém přihlížení se tak ztrácí nemalé hodnoty, které by jinak sloužily zvyšování životní úrovně obyvatel.
Holt jiný režim, jiný mrav.