Článek super, služby bank na prd :(
Jak to tak vidím, tak nejlevnější řešení je úplně obyčejná (jakákoliv) karta s tím, že v případě nouze si nechám poslat nouzovou hotovost od příbuzných/známých přes Western Union (ti mají pobočky snad i uprostřed pralesa).
Všechny ty slibované služby se v případě nouze ukážou jako momentálně, nebo vůbec nedostupné.
Také je vidět, že pokud klient chce dostat nějakou službu, musí přesně a s jistotou vědět, na co má nárok a tvrdě to vyžadovat (tedy nic odlišného od jakýchkoliv služeb jakýchkoliv firem zde v ČR - já třeba takhle v minulém zaměstnání "válčil" s Českou poštou, když jsem se nechtěl nechat šikanovat ohledně podmínek na zabalení balíků pojištěných na vyšší částky). O to víc mě to zamrzelo u HSBC, kd,e pokud bys byl méně informovaný klient a spokojil by ses s první odpovědí "tuto službu banka neposkytuje", tak máš smůlu i kdyby Master Card fungovala.
No já tomu moc nevěřím. Autor má 5 embos karet a jednu ještě někde v autě pod koberečkem ? :) To bych chtěl vidět proč. Už jen za stoplistaci embosek by vyplázl velkou sumu a zneužití je tam snazší.
A ČS karty zasílá do ciziny kurýrem, asi za 2 litry, ale možná ne ty náhradní.
A ještě u dnešního podobnýho článku píšou že většina bank tento problém letos neřešila, nebo bylo několik případů. Je vidět že se to stane u 0,00 nic procent lidí.
Pokud se klient po dovolání na infolinku dozví, že "tuto službu banka neposkytuje", tak se nedivím, že těch případů moc není ;-)
Další část lidí, kteří se probojují přes neinformovaného operátora, se dozví, že zaslání bude trvat několik dní (při průměrné 14 denní dovolené to je většinou nanic) a ten zbytek odradí několikatisícová cena této služby. Zaslání peněz přes Western Union tak vyjde nakonec nejlevněji a nejrychleji.
Nač ale potom využívat služeb takových bank? Když lákají zákazníky, tak své vyšší poplatky zdůvodňují vysokým standardem služeb, ale když na to přijde, nejsou schopny poskytnout víc, než ta nejlevnější banka.
V mém minulém zaměstnání jsem dělal ve firmě, která prodávala luxusní zboží (hodinky v ceně i několik set tisíc korun). Když si je zákazník (obchod) objednal, tak, když to bylo potřeba, sedl někdo z firmy do auta a vezl i jedny hodinky na druhý konec republiky, pokud je jejich zákazník potřeboval (chtěl) ihned. Prostě pokud se tváříte, že poskytujete luxusní (nadstandardní) zboží (služby), tak toho musíte být také opravdu schopni (a klidně si za to nechat i zaplatit).
Tu kartu nevydává banka, ale karetní společnost, pak jí musej poslat kurýrem, to taky nějakou dobu trvá. A při ceně kurýra je to služba kterou nikdo nebude chtít(známá si nechala poslat kartu od čs do němec kurýrem a platila přes 2 litry, ČS jí tvrdila že zasílá zdarma, asi mysleli že to budou posílat do čech).
To může být tak pro někoho s dlouhodobým pobytem za nějakou louží, jinak je to prostě nikdo nevyužije.
Tak si musí banka vybrat takové partnery, u kterých se může spolehnout na to, že akutní (ani bych nenapsal nepředvídatelné/nenadálé nebo nestandardní - protože to, že někdo ze zákazníků kartu ztratí a bude potřebovat rychle náhradu je téměř jisté) situace bude řešit ihned.
A pokud to (např v rámci omezené nabídky) není možné, tak má mít připravené náhradní řešení - např. předvyrobené karty bez jména (něco jako má mBank ty na mPůjčku), prepaid karty nebo něco podobného. Operátor má pak IHNED po ukončení hovoru kartu vzít a poslat nějakou expresní službou na místo určení (kde pak bude druhý den). Tak by si představoval službu banky, která se honosí jako "komplexní".
Ano, běžný klient to skutečně moc často nevyužije. Jenže třeba na pracovní cestě, kde jde i o reprezentaci, takže potřebujete víc peněz než je zdrávo s sebou vozit v hotovosti, tam se to hodit může.
A o to víc nas..., když to nefunguje, jak má.
Víte, ona to jednak není služba, která je běžně celkem drahá a navíc není pro drtivou většinu klientů ani moc známá. 99% klientů nejspíš ví, že kartu může zablokovat, ale to je vše.
Co je divného na tom, že šéfredaktor (významného? :D ) finančního serveru má 5 embossovaných karet? Je to stejné, jako se divit, že šéfredaktor Rootu (když budu brát stejnou skupinu) má doma 4 počítače :), když průměrný člověk jich přece má 0,4 :)
Já nejsem ani jedno, ale třeba bankovních produktů mám celkem 8 (u 7 ústavů), i když karty mám jenom dvě (já jsem spíš na hotovost).
Znám spoustu lidí co mají více embossovaných karet a to se o finance nijak zvlášť nezajímají.
Autor má ještě více karet :-) To, že jsem měl ještě na jiném místě schovanou "nouzovou" kartu je jen prevence. Vyplatí se to v případě, kdy vás v zahraničí náhodou okradou nebo přijdete o doklady. Podobně se vyplatí mít kopie osobních dokumentů a cestovního zdravotního pojištění. Jinak musíte vše řešit s ambasádou a také se do ní musíte nějak dopravit (a zadarmo to nejde).
No a přitom by stačilo, aby Dalibor ne-chvátal a karty by neztratil... :-)
Článek je dobrý a jenom mne utvrzuje v tom, že české banky neprodávají služby, ale jen prázdné sliby a za to nejsem ochoten platit. Personál na infolinkách je tragický, ta klasická odpověď infolinky České spořitelny "vyzvedněte si to na pobočce", i když je člověk v cizině a tisíce kilometrů daleko je prostě strašná.
A jak okomentujete fatální selhání Visy, když na české straně to proběhlo perfektně? Nebo minely AmEx, který si neumí zajistit, že vichni jeho smluvní partneři budou poskytovat služby ve stejných standardech, ať už je karta z Čech nebo z Thajska.
Myslím, že se ukázala nejen tragická neschopnost mnoha operátorů v callcentrech (vsadím se ale, že se to netýká ani zdaleka 100%), ale také absurdní chyby nadnárodních společností.
Stačí přijít do některé z poboček Western union (u nás provozují některé směnárny, ale i některé pobočky České pošty), vložit peníze (v CZK a USD) a udat na kterou pobočku (na světe) se mají peníze poslat.
Pokud příjemce nemá doklady, lze se s ním domluvit na nějakém hesle, které řekne obsluze (ta peníze vydá prvnímu člověku, co to heslo zná). Převod může být uskutečněn v rámci minut.
Cena (odvíjí se dle částky) začíná na několika stech korunách. Na pravidelné platby (á la reklama - neposíláme jen peníze, posíláme lásku, nebo jak to je) je to drahé (téměř jakákoliv alternativa vyjde levněji), ale na nouzové transakce ideální.
Základní částka (CZK) Poplatek (CZK)
0 - 1325,00 350,00
1325,01 - 2650,00 400,00
2650,01 - 5300,00 550,00
5300,01 - 7950,00 700,00
7950,01 - 10600,00 850,00
10600,01 - 13250,00 1000,00
13250,01 - 19875,00 1150,00
19875,01 - 26500,00 1250,00
26500,01 - 33125,00 1450,00
33125,01 - 39750,00 1600,00
39750,01 - 46375,00 1860,00
46375,01 - 53000,00 2120,00
53000,01 - 66250,00 2650,00
Poznámka:
Za každých započatých 13 250,00 CZK nad částku 66 250,00 CZK připočtěte 530,00 CZK.
Ještě bych doplnil, že do některých zemí (hlavně východní Evropa, ale i třeba Chorvatsko a Vietnam, Čína a další) je ceník (kupodivu) mírnější.
WU pobočky jsou snad opravdu všude (narazil jsem na ně všude na světě, kde jsem se pohyboval), možná, že když bude na Marsu prokázán život, bude tam poblíž pobočka Western Union :D
A pokud vím, amíci to řešej zásadně přes ně, nechtěj posílat nějakou náhradní kartu. Je to nejrychlejší a nejlevnější. Jen je otázka jestli to banka umí poslat, nebo to musí udělat nějakej známej.
Ono ani WU není samospasitelné. V některých zemích (zákonné omezení) mohou vydávat pouze místní měnu, která může být někdy dost "naprd", protože i v hotelu můžou vyžadovat platbu ve volně směnitelné měně :( a při přejezdu hranic jsou to už úplně bezcenné papírky.
Nevím o žádné bance, která by umožňovala přímo z účtu poslat peníze přes Western Union - a je to škoda. HSBC prý údajně tuto možnost nabízí v zemích, kde nemá svojí pobočku, otázkou je, jak by to fungovalo ve skutečnosti :(
Tak ta cena je dost vysoká, ale když je to v nouzi pro někoho blízkého, tak se to dá přežít.
A ta Western má fakt tolik poboček po světě? Já jen, že si nejsem vědom, že bych je nějak často vídal...
Věř nám, že Western Union je opravdu všude, i v těch nejobskurnějších zemích v každé trochu větší vesnici (pokud je ve vesnici pošta nebo směnárna, buď si jist, že na okénku uvidíš samolepku Western Union).
Jinak v ČR je známá pouze Western Union, ale všude jinde je využívaný ještě MoneyGram. nevíte proč ho v ČR nemáme?
Ve východní Evropě často uvidíte Anelik a Unistream, které mají pobočky i v ČR, ale MoneyGram u nás není, nechápu proč.
Nejde to řešit přes ambasádu? Jako že bych tam přišel, ambasáda mě poskytne telefon, pití i klid k řešení problému a aby stát "nezchudl", tak že bych z ambasádního telefonu zavolal domů a domluvil se, že peníze složí třeba rodiče či žena na účet určený konzulem a on mě to po připsání na účet(odfaxování pokladní složenky) vyplatí? Nemám žádnou zkušenost s ambasádami čr, ale zatím mě přišlo, že se starají jen o své korýtko, jsou to politické trafiky a je to tam samej STBák.
Ano, jde to tímto způsobem řešit přes Ambasádu, jenže:
1) není ve všech státech (v nejhorším případě lze použít ambasádu jiného státu v EU)
2) když už v nějakém státě je, tak zpravidla jen v hlavním městě - a to může být i několik tisíc km daleko
3) ambasáda má (na rozdíl od zméněné WU) výrazně omezenější otvírací hodiny
Ale pokud se něco takového člověku stane někde poblíž ambasády, tak to samozřejmě jedno z řešení je.
Bohužel mám špatnou zkušenost z jedné nestandardní země (mimo EU).
Byl jsem klasicky okraden (bohužel jako nezkušený hlupák měl všechny peníze v peněžence) - obestoupili mě tři chlapíci, vzali peněženku a foťák.
V pátek jsem trčel na policii, která zavolala na naší ambasádu. Policajtům řekli, abych přišel, že mi pomůžou. Když jsem přišel na ambasádu, vyšel na ulici ekonomický atašé a dal mi lísteček s adresami právě Western Union.
Do té doby jsem o WU neslyšel, bylo to mé první seznámení :-)
Bohužel se ukázalo, že v té zemi má WU přepážky jen v bankách a všechny banky v pátek v 15:00 zavřely (ten atašé to musel mimochodem vědět). Vysvětlil mi, co to je WU a jak funguje. Požádal jsem, abych si mohl z ambasády alespoň zavolat, abych rodině sdělil, že jsem okraden a hlavně, aby mi oni potom nadiktovali transakční kód, kterým se musíte u WU prokazovat.
Atašé mi sdělil, že to není možné, že velvyslanec výslovně zakázal nezaměstnancům telefonovat do ČR, prý na to nemají rozpočet. A že si musím nějak poradit.
V šest večer jsem se vrátil zpátky na ambasádu, ale už tam nikdo nebyl. Neměl jsem žádné peníze, ani telefonní kartu, jen jednoho známého, který, jak se ukázalo odjel na víkend pryč.
Z pátku na sobotu jsem přespal na nádraží (velice obskurní zkušenost, kolem mě hloučky prodejců drog, vedle na lavičce bez předsudků souložil dealer s prostitukou, v koutu si někdo píchal a o kus dál policajti vekslovali s dolarama, přičemž kolem chodili normální cestující...).
V sobotu jsem vyhledal svého známého, bohužel nebyl doma, ale naštěstí jeho sousedů se mi sželelo a mohl jsem u nich přespat do neděle a nakrmili mě (2 dny jsem nejedl).
Vím, že jsem trubka a neměl jsem všechny peníze nechávat v peněžence, ale myslím, že velvyslanectví mi aspoň mohlo umožnit zatelefonovat do ČR...
Asi to k ničemu nebude, ale co takhle zkusit napsat stížnost na ministerstvo zahraničí. Celkem by mě zajímala jejich odpověď - jestli je to standardní postup.
V Bělorusku před 10 lety, to tam ještě nebyly ani mobily (GSM) ani internet. Vzal jsem to sportovně, zkušenost pro příště, takže jsem to tenkrát hodil za hlavu. Ale kamarád měl asi předloni podobnou zkušenost s ambasádou v Albánii, taky mu nedovolili zavolat do ČR.
Nemyslím ale, že jde o nějaký pokyn z Prahy, spíš o neochotu těch konkrétních pracovníků, kteří nechtějí řešit žádné problémy a přidělávat si práci.
Jen jsem chtěl kolegovi Cestovateli napsat, že spíš, než se spoléhat na naší ambasádu si raději předem připravit krizový plán (třeba právě adresy Western Union, náhradní mobil hluboko v baťohu, atd.).
Ale dneska při okradení už není problém to nějak řešit. I v zemích třetího světa máte na každém kroku internetovou kavárnu, kde vás i zadarmo nechaj poslat email a vždy se najde někdo ochotný, kdo vám dovolí poslat domů SMS.
Co se týče té banky HSBC, ta opravdu bezplatně poskytuje náhradní kreditní kartu do druhého dne, přičemž ten první den je schopná Vám vydat hotovost až do 1 tisíce dollarů. Síla servisu tu je, to mi věřte... A dá se říct, že skoro všude.