Mě hlavně udivuje, jak je každý přesvědčený o tom, že důchod si má člověk užívat. Smyslem důchodu ale bylo, aby člověk, který již kvůli stáří není schopen pracovat a tedy se sám uživit, nemusel žebrat na ulici nebo pojít hlady. Důchod tedy není odměnou za práci, ale sociální dávka pro "nemohoucí". Důchod my měl tedy pokrýt základní potřeby. Čímž ale rozhodně není zahraniční dovolená, kterou by si každý jistě rád v důchodu dopřál. A to říkám s vědomím, že v tom důchodu snad taky jednou budu.
Dovolte mi reakci: já jsem pro, aby člověk, který celý život pracuje, tvoří hodnoty pro tuto společnost (odvádí určitou sumu do státní kasy a solidární příspěvky), měl ke sklonku života právo si tento zbytek užít. Otázka je, co si pod tímto pojmem představit. Asi nemá smysl se tady bavit o konkrétní sumě peněz, ale o různých "jistotách", že se člověk dožije dalšího dne beze strachu. A souhlasím, že smyslem je, aby člověk v důchodu nemusel mít obavu, že, jak říkate, neskončil na ulici nebo neumřel hlady. Z různých debat (a nejen v tomto fóru) mám poslední dobou pocit, že vše se začíná jenom přepočítávat na peníze. Nevyděláváš, tudíž tě nepotřebujeme, protože nás jenom stojíš peníze. V období, kdy žijeme ve vyspělé společnosti a navíc humánně zaměřené, by se mělo dívat na staré lidi i pozitivním okem. Vezměte si, že většina důchodců například vypomáhá svým potomkům s výchovou a péčí o vnuky, v tom osobně spatřuji jejich společenskou důležitost. Jinak by si museli rodiče platit různé instituce nebo pečovatele, a to jsou myslím dost velké částky. A to je to, že i důchodce si může ten důchodový věk užívat, míněno méně stresu, méně vyčerpání, užít si radosti s vnoučaty, věnovat se koníčkům na které člověk neměl v produktivním věku čas (já se těším, že se opět vrátím například k rybaření) a jíné podobné "příjemné" aktivity.. A nemusí to být nutně jenom otázka peněz to "užívání si důchodu".