Nechme teď stranou situaci, kdy obě strany jsou schopny se dohodnout a „nějak to vypapírovat“ a je tu vzájemná důvěra, že druhá strana se nebude snažit dělat podrazy. V takovém případě je to relativně jedno. I když i lidi, kteří mají vůli se domluvit, mohou mít samozřejmě odlišný názor.
Nepřijde mi, že několik separátních smluv je pro zaměstnavatele nutně výhodnější:
* Byrokracie a rigidní velikost úvazku. Pokud to dobře chápu, znamená to do každé smlouvy uvést velikost úvazku. Což je svazující. Ano, když budou obě strany chtít, bude to jen číslo na papíře a realita bude odpovídat potřebám zaměstnavatele.
* Kombinace, kde nemá smysl vykonávat jen jednu práci současně – jako třeba zmíněný řidič a údržbář. Zaměstnanec může podat výpověď z jednoho z těch pracovních poměrů a čekat na výpověď s odstupným z druhého z nich. Když bude echt potvora, může výpověď dát ke konci měsíce a snažit se, aby výpověď ze druhého poměru dostal až další měsíc. (Ano, může tím uškodit i sobě, pokud chce následně ihned nastoupit na fulltime…)
Když nechám snahu o podrazy ze své strany stranou, asi bych jak z pohledu zaměstnance, tak z pohledu zaměstnavatele se snažil úzce propojené činnosti uzavřít na jednu smlouvu. U nesouvisejících činností je to otázkou:
* Budou se obě činnosti časově prolínat? Pokud ano, asi bych zvážil spíše jednu smlouvu.
* Jde o dvě naprosto (i časově) oddělené činnosti, spíše bych zvážil dvě oddělené smlouvy. I když i zde mohou nastat situace, kdy i tak poloviční výpověď nebude vyhovovat. Třeba napůl využité místo v kanceláři nebo naopak zaměstnanec bude předpokládat, že další zaměstnání bude fulltime.
No, když bych to zestručnil, řídil bych se asi tím, jak moc je žádoucí možnost částečné výpovědi. A vzal bych v úvahu, že v tomto mám v zásadě stejné možnosti jako protistrana.