Názory k článku Můžete dostat výpověď v cizím jazyce?

ale myslím si, že jde do nebevolající úlet odvolacích soudů. Pokud nemá pracovník zákonem uznávané profesní osvědčení o znalosti cizího jazyka, které ho kvalifikuje jako překladatele/tlu­močníka, nemůže soud usuzovat, že je pro něj jakýkoliv právní dokument v cizím jazyce srozumitelný. I když při své profesi jednatele komunikoval v cizím jazyce. Já se také "domluvím" v AJ v rozsahu potřebném pro výkon zaměstnání, ale dokument s právním dopadem bych si netroufal vykládat. Vždyť pro soudní řízení kdykoliv jindy musí překládat dokumenty autorizovaní znalci "s kulatým razítkem se státním znakem".
Rád bych viděl německý soud, jak rozhoduje o výpovědi Němci v českém jazyce.

Mně ale přijde normální, že pokud firma se dovolává české jurisdikce a najímá pracovníka v rámci českého právního prostředí, pak také úřední dokumenty budou v českém jazyce.

Nebo snad na finanční úřad posílá fima daňové přiznání v němčině?

Najmě když všechny dokumenty předtím se uzavíraly v češtině.

Ono je něco jiného rozumět, ba dokonce tlumočit a něco jiného být si absolutně jist v právních dokumentech a právním jazyce cizího jazyka.

Leckterý Čech plave v české, právním jazyce a často si není plně vědoma obsahu české smlouvu. Natož kdyby Čech měl si být v německém právním textu a stát si za ním.

Osobně bych jako soudce milé firmě sdělil, kdybych měl tu moc, že pokud všechny právní dokumenty do této doby byly v češtině, a firma působí v české právní jurisdikci a také se jí dovolává, že má smůlu.

Zato pokud by i předchozí právní dokumenty byly v němčině, nebo aspoň některé, vyhodil bych zase pracovníka s tím, že pokud předtím mu nevadilo podepisovat německé smlouvy, nemá mu to co vadit ani teď.

Státy nemají stanovené úřední řeči jenom tak pro nic za nic.

Je mi jasné, že od pracovníka to byla trochu vypočítavost, ale to nic nemění na tom, že jako soudce bych stál na jeho straně.

Budu reagovat mimo téma, ale má reakce se týká Vaší vedlejší poznámky.

Ti tzv. "znalci s kulatým razítkem" - mám na mysli speciálně "soudní tlumočníky" jsou sice státem autorizováni (stát je zapsal do seznamu tlumočníků a dal kulaté razítko), ale často NEJSOU znalci v oboru.

Soudním tlumočníkem se totiž může stát každý, kdo splní zákonné předpoklady a ty nejsou nijak nesplnitelné - 1) mít občanství nebo cizinci trvalý pobyt a 2) vykonat překladatelskou nebo tlumočnickou zkoušku ve Státní jazykové škole (+ jsou tam ještě další podmínky, ale ty už jsou čistě formální). Nechci tvrdit, že ta překladatelská či tlumočnická zkouška je jednoduchá, ale rozhodně nejde o nic těžkého, na co by se nedalo připravit a udělat to.

Moje přítelkyně je soudní tlumočnicí a občas s ní chodím na sedánky soudních tlumočníků, takže to vidím.

Kdo jsou soudní tlumočníci?
1) většinou absolventi pedagogických fakult (tedy učitelé), kteří mají aprobaci na nějaký cizí jazyk
2) nebo absolventi jazyka na filozofické fakultě
3) mezi tlumočníky je také mnoho inženýrů, kteří si udělali shora uvedenou státní jazykovou zkoušku
4) právníků je mezi soudními tlumočníky jen několik

Tlumočníci mají samozřejmě povinnost se dále vzdělávat, ale není nikde stanoveno, jak se mají vzdělávat, takže je to na osobní iniciativě každého - nikdo to nekontroluje. Tlumočníci nejsou povinni se organizovat do profesní komory, jako advokáti nebo daňoví poradci.
Ti schopnější tlumočníci absolvují aspoň doplňkové studium práva na PF UK (Juridicum), ale tam získají opravdu jen nejnutnější základy.

Problém je ten, že tlumočníci se nespecializují a vesměs mají humanitní vzdělání. Takže absolvent humanitní fakulty (pajďák nebo filda) najednou překládá technické texty, právnické texty, lékařské texty, atd. a asi už tušíte, kam mířím - pokud překládaný obor není jejich profesí, často pak překlad podle toho vypadá.
Když tlumočník netuší, jaký je rozdíl mezi "společenskou smlouvou" a "zakladatelskou listinou", tak pak do překladu seká ty právní termíny, které najde ve slovníku. To samé se týká technických či lékařských termínů.
Jsou samozřejmě schopní tlumočníci, ale i ten nejschopnější není objektivně schopen obsáhnout celé vědění lidstva...
No a lahůdkou jsou pak cizinci (dominují Ukrajinky), kteří "dostanou kulaté razítko", takže sice dobře ovládají ukrajinštinu a snad i tu ruštinu, ale překlady do češtiny jsou naprosto otřesné (abych nebyl zlý, znám i jednu Bělorusku, která umí česky perfektně a je opravdu pečlivá, ale i ona dělá občas chyby).

1) Takhle to je v každým oboru, když má třeba někdo titul JUDr., tak mu některé oblasti práva také nic neříkají. Pokud je člověk ještě odborníkem v nějaké oblasti, tak se ty jazykové problémy většinou řešit dají, pokud má ale pajďák, tak to je ve většině případů naprosto ztracené, tihle lidi možná umí učit na nějaké základní úrovni, ale překládat je samozřejmě nikdo neučil a ani v životě nenaučí.
2) Teď je podmínkou pro jmenování i absolvování toho kurzu na PF, který je docela obsáhlý a zajímavý, takže snad filologové aspoň něco na základní úrovni pochytí (i když právníky to z nich samozřejmě neudělá).
3) Jako v každém oboru, většina tlumočníků s kulatým razítkem je balast. Kdyby to ale vzali zkrátka, udělali pořádné zkoušky a případně zúžili obory (např. AJ v oblasti medicíny), tak to 80 - 90 % nedostane a bude to hlavně pro stát a potřebné lidi dost průšvih.
4) S tím souvisí i finanční stránka tohoto oboru. Stát si vyhláškou vynucuje ceny, které jsou něco nad polovinou komerčních cen za nesoudní překlady. Je jasné, že za podobného stavu jde pro část soudních překladatelů o dobrý drobný způsob přivýdělku, pro další o obtěžující povinnost. Jakmile zavedou nějaké další povinné (předražené) kurzy, certifikační povinnosti a další opruz, tak se na to většina s klidem vykašle.

Děkuji za doplnění a zcela souhlasím. Nejlépe to mají samozřejmě vyřešené v Anglii, kde si překladatelé profesi samoregulují (sdružují se do asociace, která na kvalitu překladatelů dbá a hlídá), stát do toho nijak nezasahuje.
Česká republika je ráj byrokratů a každá nová povinnost docílí jen toho, že stejně nic nevyřeší a služby se zhoršují.

kdyby chtěl reálně namítat neplatnost výpovědi v němčině - měl se druhý den dostavit normálně do práce, a tvářit se jakože dokumentu neporozuměl. pakliže se choval tak, jakože mu porozuměl - soudit se ex-post o nesrozumitelnost je nemravnost, a je dobře že na to soud neskočil.

Nelíbí se mně závěr, který implicitně vyplývá z citovaného judikátu. Totiž že nesrozumitelnost právního úkonu je třeba odvozovat od schopností konkrétního adresáta úkonu tomuto úkonu porozumět. Srozumitelnost úkonu je dle mého názoru objektivní kategorií a nelze ji tudíž hodnotit subjektivně.

to jakože dokud by byl alespoň jeden člověk na světě slepý, nebo třeba negramotný, a tedy by si subjektivně nemohl přečíst psaný (tištěný) text - znamená to, že všechny psané dokumenty jsou apriori nesrozumitelné, protože slepota i analfabetism jsou subjetivní?
vítejte ve světě právního nihilismu!
pokud pán porozuměl, že dostal výpověď, což nepopřel - srozumitelnost úkonu byla prokázána objektivně.

Ne, to znamená, že pokud něco dává objektivně smysl, je to srozumitelné. Jestli tomu konkrétní člověk porozumí je věc druhá.