Rozhoduje snad o nějakém zákoně referendum? Pokud ne, pak nějaké odvolávání se na občanskou či společenskou shodu není na místě. Posuzování takových a podobných případů ve smyslu zde uvedeného článku je potom věcí konkrétní a oprávněné osoby, která si udělá na věc svůj vlastní názor a rozhodne. Je to samozdřejmě špatně a porušení zákona by mělo být naprosto a přesně definováno. Jestliže právo stojí na osobním pohledu na věc a momentální náladě soudce, navíc ještě umocněno nenesením odpovědnosti za své rozhodnutí, pak není asi něco vpořádku. Pokud bych měl zde jednoznačně vyjádřit svůj názor k tomuto případu a vůbec k problematice odívání ostatních, tak konstatuji, že je mi naprosto jedno, v jakém oděvu či neoděvu bude chodit můj soused, nebo někde po ulici. Co mě nezajímá, na to se nedívám. A určitě mě z nějaké nahoty zuby nerozbolí. Uvažoval jsem, co na té nahotě vlastně ostatní pobuřuje. Slyším různé otřepané a neadekvátní fráze o neslušnosti, veřejném pohoršení, společenské normě a pod. Kdo ale a jakým právem nastavil tato pravidla a normy ? Někde chodí nahatí, jinde zakuklení, no a co ? Zastaví se snad svět? Přestane svítit slunce ? Co je komu po tom? Proč to nepobuřuje nikoho v Africe a mnoha dalších územích ? Proč pořád řešíme nepodstatné věci ? Pokud bych šel v této problematice až do stádia ad absurdum, pak se ptám, co " konkétního " by se stalo, kdyby po zeměkouli pobíhali jenom naháči ? Odpovím si sám. NIC !!!!
Připomněl jste mi, jak misionáři obraceli na víru obyvatele tichomořských ostrovů. Tamní počasí vedlo k tomu, že domorodci přes den pracovali nazí a oblékali se večer za účelem svedení sexuálního partnera. No, a misionáři, když viděli domorodce běhat nahé, tak byli zděšeni z jejich prostopášností a nutili je se obléci. A domorodci byli zase zděšení z chlípnosti misionářů, kteří je nutili do sexuálních hrátek i přes den.