No, ta práva se moc nestřetávají. Ústavní právo je tomu obchodnímu jednoznačně nadřazeno, takže ochrana soukromí má vždy přednost před ochranou investic zaměstnavatele.
Podle mého názoru: Poslat, nebo přijmout e-mail je to poslední, co by mohlo poškozovat zaměstnavatele. Daleko vážnější je v pracovní době surfování po internetu, sledování různých Streamů, You tube, diskuzních debat na zpravodajských serverech, atd. A o tom, že je to masový jev nemůže být pochyb - stačí sledovat frekvenci diskutujících a jejich příspěvků na zpravodajských serverech: do 7.00 - celkem klid, pak frekvence příspěvků prudce stoupne, drží se do 11 - 12 hod. pak je na cca hodinu útlum (oběd) a pak to jede znovu do cca. 15 - 16 hod. Pak je pauza do 18 hod. kdy to zas mírně vzroste (alternativa k TV) - do cca 23.00 kdy se to zklidní na minimum. Tudy unikají v důsledku snížené produktivity práce miliardy korun. A nikdo se tím vážněji nezabývá.
Ale zabývá... u nás provádíme monitoring aktivity na internetu. DOkonce jsem měli takového borce, který z 8 hodinové pracovní doby pravidelně trávil 6 hodin na webech v diskusích, uploadoval fotky na fotoservery, pak o nich diskutoval apod. Už vyletěl..
staci dobry filter, ja sa na ziadne weby so streamingovym obsahom nedostanem, ci uz ide o youtube alebo radia, dokonca su blokovane aj rozne warfora, anonymizery, filehostingy (ale rapidshare, MU ci NL napr. nie :-)), paradoxne ale nie je najvacsie ceske warforum.cz evidentne pouzivaju nejaky medzinarodny filter ktory nema podchytene lokalne weby
legal notice - pri porovnani vykonnosti vykonam o cca 50-100 percent viac prace oproti kolegom comu ale paltovy rozdiel nezodpoveda
Někdy před pár týdny jsem měl tu čest slyšet názor jednoho z nejlepších českých právníků na informatické právo a závěry jsou přibližně takovéto:
1) zaměstanavel bývá majitelem IT infrastruktury, proto zodpovídá za to, co je na ní prováděno => musí mít páky, jak kontrolovat, zda nedochází ke zneužívání, či použíávání k nelegální činnosti
2) pokud se chci vyhnout problémům, nejlepší je mít ve věci od začátku jasno - ať je to stanovení pravidel užívání v pracovní smlouvě nebo vnitřní směrnice
3) e-mail zaměstnavatel dávat nemusí, není to jeho povinnost. dává ho z vlastní vůle a zodpovídá za to, co budete odesílat - proto si také může stanovovat podmínky jeho užívání ad 2). tohle se tyka pouzivani firemniho emailu, pouzivani soukromeho emailu by melo byt take stanoveno ve smlouve ci ve firemni smernici
No, asi je to zhruba spravne. Problem ale neni v tom, co si muze zamestnavatel stanovit, to je pomerne bezrozporne, V cem je problem - jak muze zamestnavatel kontrolovat dodrzovani stanovenych podminek. A konsensus je, ze primym sledovanim obsahu posty ne.
A není to možmo brát stejně, jako s listovním tajemnstvím u normální pošty, kde listovní tajemntví platí při přepravě. Pošťák to nesmí (vyjma případů povoleným zákonem) rozbalit, studovat, publikovat. To stjené lze aplikovat na email.
V době, kdy je email na cestě mezi SMTP servery nebo uložen před přečtením uživatelem na poštovním serveru je chráněn. Jakmile si jej uživatel přečte, již chráněn není, v poštovním klientu stažený email je už jak položený rozlepený dopis na stole, pokud to uživatle tak nechce, má ho smazat. To stejné na straně odesíllající, co je ve složce odeslaná pošta v poštovním klientovi číst můžu, nemůžu číst to, co jde po cestě, než to adresát přečte. Opět stejné, jak když napíšu dopis, udělám si z něj kopii, kterou nechám ležet na stole a orginál zalepím do obálky a pošlu.
úplný souhlas. takhle to vysvětloval i dr. Maisner. listovní tajemnství resp. telekomunikační tajemství chrání pouze při přenosu - nikdo nesmí poštákovi prohrabovat dopisy, nikdo se nesmí napíchnout na telekomunikační linku a odposlouchávat cizí hovor/data. jakmile je zpráva doručena, nelze listovní či jiné tajemství uplatnit.
Me byl vysvetlen pravy opak :) Ale je jiste, ze co pravnik, to jiny nazor. Navic dalsim problemem pry je, ze neni zrovna prilis soudcu, kteri by rozumeli IT zalezitostem.
Pak muze jeste nastat situace, ze se SMTP server nastavi tak, aby kopii kazdeho emailu posilal na specialni email ucet, kde se pak da dohledat, kdo kdy a co posilal. Samozrejme, asi by to chtelo zminit do smlouvy, ze se koupie kazdeho emailu preposila jeste na zvlastni firemni ucet za ucelem reseni sporu po nejasne emailove komunikaci. Adresat bude tedy vzdy i zamestnavatel, takze email bude videt.
Vzpominate ? Ve skolce nebo na zakladce, jako dite. Nemyslim si vsak, ze by se dospely clovek mel nekoho doprosovat podobnych veci.
Podobne je to i s emaily. Nevim jak to vidi jini, ale dle meho zamestnani neni jedinym (hlavnim) smyslem zivota. Ackoli se to nezda, tak tam stale figurujete jako clovek a ne robot. Nevidim jediny duvod proc bych mel byt jakkoli omezovan v komunikaci s ostatnimi lidmi v pracovni dobe, pokud to neni na ukor pracovniho vykonu. Pouzivani firemniho emailu k soukrome komunikaci je myslim neprijatelne, nejen "pravne" ale hlavne prakticky. Pri zmene zamestnavatele bych musel vsem sdelit zase jiny email, nemohu si precist zpravy kdyz zrovna nejsem v praci, komunikaci si muze cist spravce site apod. Zridit si email zdarma dnes prece neni zadny problem.
Jenze to by nebyl "pan zamestnavatel" aby nezacal napriklad plosne branit lidem v pristupu na freemaily. No pak se nesmi divit, to je podobne jako s tim WC. Potom samozrejme logicky dojde ke zneuzivani firemniho emailu, zahlcovani spamem a nesmysly ktere tam nepatri. Zakazy, prikazy a vyhrozovani se minou ucinkem a k dobre atmosfere jiste neprichazi. K takovym opatrenim by se melo pristupovat az v konkretnich pripadech.
Z praxe vim ze chovani nekterych zamestnavatelu je priserne a nelogicke. Koneckoncu proto uz take nejsem vice jak sedm let zamestnan, nebudu poslouchat neci kecy o tom co muzu a nemuzu. Myslim ze by se vice lidi melo dat na soukrome podnikani (bohuzel, zrovna ted k tomu neni vhodna doba), pak by se neresili takovehle pitomosti.
zdá se že některým exotům je i dvacet let po pádu doby temna divné, že v práci by měli pracovat pro svého zaměstnavatele, a ne si vyřizvat svou soukromou korespondenci. věta "je nepřijatelné když si nemohu si přečíst svoje (soukromé) zpávy když jsem v práci" je opravdu půvabná. zaměstnání nemusí být hlavním cílem života na to aby člověk pochopil, že pokud si chce jít v pracovní době nakoupit, zakouřit, zasouložit, přečíst noviny a nebo vyřizovat svou soukromou poštu - že by s tím zaměstnavatel měl vytvořit kvalifikovaný souhlas.
Tak tak, zaměstnavatel nesmí bránit lidem přístupu na freemaily... A může rovnou vyhodit antispam, protože lidi si mu ty různé "vtipné" pitomosti budou na firemní PC stahovat z freemailů, že...
Přijde mi normální, že když má zaměstnavatel právo namátkově kontrolovat zaměstnancům šatní skříňky, zavazadla při odchodu z práce, tak by měl mít možnost kontrolovat i obsah e-mailů. Vždyť je to jeho majetek.
Koukám, že také patříte mezi ty, kteří mají ještě v práci socialismus a mají náplň práce takovou, že mají čas počítač používat k soukromým účelům a snažíte si to sám před sebou nějak ospravedlnit. A když má někdo na věc jiný názor, tak urážíte. A co se týče kontroly skříněk a zavazadel - nevím, kde pracujete, ale v naší firmě k těmto kontrolám občas dochází. Zrovna tak jako k namátkovým testům na požití alkoholu. Pozitivní výsledek testu je důvodem k okamžité výpovědi. Právo zaměstnavatele na tyto testy také zpochybňujete?
Vratme se puvodnimu tematu clanku a rozboru toho proc dany jen vznika a jak jej omezovat. Jiste, zamestnavatel ma pravo vas treba i zavrazdit, s pripadnymi dusledky z toho vyplyvajicimi.
Kdyby jste to cetl cele tak zjistite, ze do zadne "prace" nechodim a nemam tedy zadny socialismus. Prave proto, abych nemusel poslouchat neci kydy o tom, jestli zrovna pracuju nebo si ctu soukrome emaily, zatimco on se cely den dloube v nose (ovsem, necte soukrome emaily). Asi chapete kam tim mirim.
V tomto případě bych chápal prostředky elektronické pošty, které poskytuje zaměstnavatel obdobně jako klasickou poštu, která je adresovaná zaměstnavateli. Například je zcela běžné a v pořádku, pokud obálku s adresou v podobě "Firma a.s. / Účtárna / Jan Novák" otevřel kdokoli jiný (s patřičným oprávněním o kterém rozhoduje zaměstnavatel) a zásilku zpracoval a vyřídil.
Nedokážu si představit situaci, kdy by například do firmy přišel takto adresovaný dopis, Jan Novák by už ve firmě nepracoval a zaměstnavatel by neměl oprávnění tuto zásilku zpracovat, ale musel by hledat někde po světě Jana Nováka...
Jiná situace je pochopitelně se soukromou elektronickou poštou, například na freemailech. Tam je ochrana soukromí nezpochybnitelná.
přesně tak, adresa josef.novák@seznam.cz je pro Pepíka, ale adresa josef.novak@firma.cz je pro firmu. Nejlépe to definovat ve vnitrofiremních pravidlech.
Teorie je to pekna, ale neplatna. Stejne tak muzete defnovat, ze jakakoli hotovost v penezence zamestnance, prinesena na pracoviste, se stava majetkem firmy. Ale to nic nemeni na tom, ze pokud si tu hotovost podle tech vnitrofiremnich pravidel vezmete, dopustite se kradeze. Stejne tak pokud si mail na josef.novak@firma.cz prectete bez jeho svoleni, porusujete listovni tajemstvi bez ohledu na nejaka vase pravidla.
Ten uzus existuje, ale je formulovat tak, ze "josef.novak@firma.cz je soukroma adresa, marketing@firma.cz je firemni adresa".
Když už použijeme ten příměr s peněženkou (i když se samozřejmě nedá aplikovat tak komplexně), tak:
1) peněženka je ve vlastnictví zaměstnance, on si ji pořídil a má k ní veškerá vlastnická práva, proto je správné očekávat, že peníze v ní jsou jeho nebo jsou mu někým řádně svěřeny
kdežto
e-mailová adresa josef.novak@firma.cz je e-mailová adresa, která je vždy ve vlastnictví zaměstnavatele a zaměstnanci ji podle svého rozhodnutí přiděluji proto, aby ji využíval k plnění svých pracovních úkolů, a je proto správné očekávat, že e-maily, které do této schránky přicházejí mají pracovní charakter a vztahují se k činnosti zaměstnavatele (nedohodne-li se zaměstnavatel se zaměstnancem jinak).
2) Představme si situaci, kdy je ve firmě pokladna. Taková si určitě v každé firmě najde aspoň jedna. Pokladna je ve vlastnictví zaměstnavatele a slouží pro uchovávání peněz, které má zaměstnavatel ve vlastnictví nebo jsou mu řádně svěřeny. V pokladně se provádějí pravidelné inventury (čekal bych je minimálně jednou za čtvrt roku) a veškerá hotovost, která je v pokladně uložena je považována za hotovost firmy (neprokáže-li se důvěryhodným způsobem něco jiného).
3) Existují situace (a není jich málo), že k jedné e-mailové schránce existuje několik aliasů. Tedy v reálu může na serveru existovat schránka MARKETING@MAILSERVER.FIRMA.CZ a k ní pak aliasy "josef.novak@firma.cz" a "marketing@firma.cz". K této schránce pak může mít přístup větší množství zaměstnanců. (teda... tohle už není srovnání s pokladnou, pochopitelně :-) )
Samozřejmě nijak nezpochybňuji právo zaměstnance na soukromí a souhlasím s tím, že pokud kdokoli (kdo má k těmto datům) přístup zaznamená zprávu, která má na první pohled soukromý charakter, nak není nijak oprávněn tuto zprávu číst, zpracovávat či dále šířit.
(tyto názory nejsou v žádném případě právním názorem na věc, ale pouze lidským a osobním pohledem)
Ja chtel jen demonstrovat, ze do vnitrofiremnich predpisu si muzete dat co chcete, ale pokud je to v rozporu se zakonem, tak je dakovy predpis dobry maximalne tak na WC a to jeste jen pokud je vytisten na mekkem papire.
Obavam se, ze zakon nezna pojem "majitel adresy". Naopak ale pravni uzus definuje, ze co je poslano na jmeno.prijmeni@firma.cz, je posta urcena pro zamestnance. Jejim neopravnenym prectenim tedy porusujete telekomunikacni tajemstvi.
Samozrejme muzeme tady placat o tom "jak by to melo podle selskeho rozumu byt", ale to jsou jen takova filozoficka cviceni bez realneho uplatneni.
Hmmm, ciste technicky - byl by takovy problem dat do firemni politiky, ze emailove adresy se prideluji na pozice (+dalsi identifikator) a ne jako osobni?
Takze by maily vypadaly takto: merketing.J.N@firma.cz - jde o obchodni adresu a a J.N pouze urcuje kdo se ji ma prednostne zabyvat (Pepa Novaku) ale cist a vyrizovat ji muze kdokoli z marketingu a nadrazenych slozek, zatimco josef.novak@firma.cz je osobni adresa, kde se kontroly neprovadi, ale bohuzel firma adresy tohoto typu proste neposkytuje. Tecka.
Tim padem veskere emaily do firmy jsou bud spam, nebo firemni zalezitost, nebo neplatne adresy a problem nevznika. (Samozrejme pouziti webmailu je jina pohadka - ale to uz jde o zvlastni pridad surfovani)
Správný zaměstnavatel by měl vědět, jaký výkon jeho zaměstnanec odvádí a kolik práce může stihnout, občas je i kancelářská práce znormovaná účetní třeba podle počtu zaúčtovaných položek, překladatel podle počtu slov atd.), takže se dá snadno zkontrolovat, jestli si svou práci odvedou.
Problém je spíš v tom, že řada zaměstnavatelů se chová ne jako zaměstnavatel, ale jako poloviční otrokář: bezdůvodná práce v kanceláři přesně určená od-do (a není výjimkou, kdy je od 8.00-17.00 s hodinou na oběd), a to i tam, kdy by byla možná práce doma nebo alespoň pružná pracovní doba. Kdy si má ten člověk dojít na úřad, k lékaři nebo něco zařídit, aby se to vyhnulo pracovní době? Doktoři jsou zákonem po 17.00 bráni jako pohotovost, úřad v 17.00 zavře. Brát si každou volovinu 1/2 dne volna taky každého otráví, takže se dostáváme k tomu, že zaměstnanec si prostě některé běžné věci vyřizuje mailem (pokud má přístup k netu, tak free-mailem), že si privátně zatelefonuje a další, protože zaměstnavatel se bohužel chová jako novodobý otrokář.
Další problém vidím v tom, že i když bude zaměstnanec celých 8 hodin pracovat a pojede jak ďas, vyšší plat nedostane. Co mu teda brání v tom, aby na tom netu chvíli relaxoval nebo věnoval i hodinu pracovní doby vyřizování svých problémů? To není jen surfování na netu, to je i posílání SMSek, psaní různých soukromých věcí (úřední dopis), tisky různých vtípků a ptákovin atd. Nechci se nikoho zastávat, ale člověk, který třeba 2 hoďky v pracovní době surfuje na netu, si svou práci stejně musí odvést. Pokud má práce tak málo, že může surfovat a bavit se ptákovinama i 6 hodin, není to vina jeho, ale zaměstnavatele.
A jedinym resenim tohoto problemu je nebyt zamestnanec. Bohuzel. Osobne jsem OSVC ne proto, ze bych si tak za mene casu straveneho praci vydelal vyrazne vice penez, ale prave proto abych mohl zit jako clovek.
Rozumný zaměstnanec užívá mail v pracovní době rozumně, stejně jako mobil, auto. Rozumný zaměstnavatel o tom ví a pokud je to v rozumné míře, tak to nechává být.
Pokud je zaměstnanec pitomec a mailuje nebo icquje 8 hodin pracovní doby nebo pokud je pitomec zaměstnavatel a hledá si jakoukoli záminku, aby mohl zaměstnance sejmout, a je jedno, jestli je to za maily v pracovní době nebo za čumění z okna, pak jsou oba tyto přístupy špatné.
Zaměstnanec má pracovat, zaměstnavatel má k práci vytvářet podmínky a starat se, aby bylo práce přiměřeně přiměřeně.
právě nyní jsou záminky velice aktuální. Aby zaměstnavatel nemusel dávat odstupné za propouštění kvůli krizi, vždy si najde nějakou záminku. A právě ty maily to mohou být. Že taky někdo nenapadne zaměstnavate, že obtěžuje zaměstnance svými maily či telefonáty po pracovní době! Vždy je to jen jednostranné, jako snad vše v naší banánové "demokracii".
A jake je "právo na ochranu listovního tajemství" u klasickych pohlednic nebo korespondencnich listku (jestli jeste existuji)? Protoze nesifrovany e-mail, a tech je drtiva vetsina, je ekvivalent neceho takoveho v el. podobe.
Tyka se to "právo na ochranu listovního tajemství" i toho, ze listonoska si nemuze precist pohlednici, kterou Vam posila znamy z dovolenky? A jak se toto pravo uplatnuje v praxi?
Pokud uz odhledneme od toho, ze veskera technicka infrastruktura, a tedy i e-mailova schranka, patri zamestnavateli, a ten ma taky pravo ji kontrolovat, tak pokud chce nekdo resit soukromi e-mailovych zprav, tak by mel zacit nekde uplne jinde, a to u sifrovani. Je mi jasne, ze pro 99 procent beznych uzivatelu by to byla jenom nebetycna otrava, ale to, jestli bude nebo nebude nejaky predpis na ochranu soukromi vubec nevyresi to, ze kazda e-mailova zprava je v podstate naprosto otevrena a je mozno ji precist nebo zkopirovat na spousta mistech, nez dorazi k adresatovi.
Mám vlastní e-mail včetně domény který používám pro podnikání.Co mi ovšem vyrazilo dech byla reakce jistého e-shopu na vrácení zboží bez udání důvodu.Moje známá chtěla pro dceru přehrávač MP3 tak sem jej objednal na její jméno i adresu.Samozřejmě došla jiná barva než chtěla tak jsem jejím jménem ze svého e-mailu poslal odstoupení od smlouvy ve 14 denní lhůtě.Jaké bylo moje překvapeni když na e-mail který je uvedený na mých stránkách jako email správce IT firmy na druhý den přišlo upozornění od dotyčného e-shopu že její zaměstnankyně XY zneužívá firemní e-mail k soukromým účelům !!! To byla taky jediná reakce té firmy !!!! (Odstoupeni od smlouvy s nimi nakonec musel řešit právník).
Dobry den,
nikdo z Vas se nezamyslel nad tim, ze takovy antivirus a antispam kontroluje cely obsah a na to jaksi zakon nemysli. Navic co treba s sifrovanymi prilohami, ktere posilaji banky atd... kdyz je stopnu, lide se zlobi, ze je omezuji. Kdyz je nestopnu, riskuju moznou nakazu virem, ktery se posila jako ZIP s heslem.... a ted zakonodarce porad .... na to jaksi nikdo nemysli !!!