OSVČ, třeba účetní, co dělá pro magora, který ji vyhodí, kdykoli onemocní, si to riziko musí nějak pokrýt. Např. dělat (i za míň peněz) pro někoho normálního. Nebo si zařídit zástup. Nebo brát občasné vyhození jako normální věc a finančně s tím počítat.
Loni v zimě jsem byl fakt hodně nemocný OSVČ a o klienta jsem nepřišel. Samozřejmě za čas doma v posteli jsem nedostal ani korunu.