Pokud jsem to dobře pochopila, zásada plnění pokynů zaměstnavatele (byť by byly právně chybné) má přednost před zásadou, že zaměstnanec má zejména pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností.
Dovolím si zde uvést jiný příklad, poněkud méně absurdní, než ochrana zaměstnavatele na vozíčku při domnělém útoku. Jde o rozdílný názor pracovníka, provádějícího kontrolu a jeho zaměstnavatele, tedy státní orgán. Pod kontrolní zprávou je podepsán kontrolní pracovník, při jejím sepisování se však často řídí pokyny svého zaměstnavatele, se kterými ne vždy souhlasí, poněvadž má na danou věc jiný právní názor.
V nedávné době proběhla médii zpráva o populistickém návrhu změny zákona, kdy v případě pochybení úředníka bude stát muset škodu po něm vymáhat (dosud je v zákoně slovo "může"), více viz např.zde: http://www.top09.cz/co-delame/napsali-o-nas/top-09-chysta-bic-na-uredniky-za-sve-chyby-maji-platit-6590.html .
Chápu, že na první pohled tomuto návrhu budou všichni tleskat, vžďyť přece konečně došlo na ty zkorumpované úředníky. Bohužel se obávám, že současně tímto budou ubity ty zbytky iniciativy, které v úřednících, dohlížejících např. na výběr daní, ještě při aktuálním stavu našeho zákonodárství, kdy prokazování zcela zjevných daňových úniků se stává téměř detektivní činnosti, zbývají. Proč by se snažili něco doměřit, když jim bude hrozit, že po nich bude vymáhána případná škoda poté, co si daňový podvodník nejrůznějšími ne vždy legálními způsoby zajistí úspěch v soudním sporu? Obdobně tomu bude u policistů, exekutorů a pod., kteří takto budou postihováni i za neúmyslné pochybení, které v mnoha případech ani pochybením nebude, pouze půjde o jiný právní názor, který byl následně někým vyložen jinak.
O tom tady ale psát nechci, je to na delší povídání a navíc stejně předpokládám, že většina diskutujících by se na mne sesypala, protože bránit úředníky, navíc ještě úředníky, prosazující dodržování zákonů, se dnes nenosí.
V návaznosti na text článku by mne ale zajímalo, jak by byla posuzována situace, kdy je kontrolní pracovník kontrolního úřadu nucen dle pokynů svého nadřízeného (tedy zaměstnavatele) postupovat v rozporu se svým právním názorem? Po přečtení článku jsem nabyla dojmu, že má pouze dvě možnosti. Buďto neuposlechnout a riskovat výpověď, nebo uposlechnout a riskovat, že po něm budou následně vymáhany případné vzniklé škody. Samozřejmě je v tomto případě na místě upozornění zaměstnavatele prokazatelným způsobem na svůj odlišný právní názor, obávám se však, zda toto bude postačující obranou při současné změně zákona, kdy stát bude vzniklou škodu muset po úředníkovi vymáhat.
Podotýkám, že kontrolní pracovník také není "žádným nezávislým orgánem, který by měl prezentovat vlastní právní názor, nýbrž byl ve vztahu ke svému zaměstnavateli v podřízeném postavení".
Vzhledem k tomu, že máme očividně stejné zaměstnání, bych k tomu dodal to, že se mi nikdy nestalo, že by při kontrole nadřízený nutil sepisovat něco, s čím nesouhlasím. Vždy mám svůj názor podložený argumenty, odkazy na příslušná ustanovení zákona a judikaturu. Občas s nadřízenými vedeme debatu o správném postupu a správnosti výsledku, ale zatím, co mě paměť neklame, vždycky akceptovali můj názor.
Tak to jste šťastný člověk :-).
Článek samotný však řešil právě případ, kdy zaměstnavatel-státní orgán nutil zaměstnance postupovat v rozporu s jeho odborným přesvědčením a to bohužel bez ohledu na to, zda je tento názor správný. Jak je v článku řečeno, správnost právního názoru zaměstnance (v našem případě kontrolora) nemá na platnost výpovědi bohužel vliv a to mne děsí zejména ve vztahu k chystané novele, kdy případné vzniklé škody budou muset být státem vymáhány. A ruku na srdce, opravdu si myslíte, že všichni státní úředníci mají takové štěstí, jako Vy, že by se jim nikdy nestalo, že by jim jejich nadřízený vnucoval svůj názor na to, jakým způsobem má být provedena kontrola? Jestliže patříte mezi úředníky, kteří se svým vedoucím mohou vést debatu o správném postupu a vedoucí vždy akceptuje váš názor, tak jste šťastný člověk. Obávám se, že existuje mnoho úředníků, kteří jsou na rozdíl od Vás řídit se příkazy svých nadřízených, ikdyž s nimi nesouhlasí a nepomůže jim ani vedení debaty, pokud k tomu vůbec dostanou příležitost.
A ještě poznámku k příspěvku p. Matesové-typicky český přístup, nezajímá ji odborná úroveň článků autora (která je mimochodem vždy velmi vysoká a navíc jde o velmi zajímavé články), ale vyslovuje své nepochopení, kdy autor články píše. Bohužel si hned taky sama bez jakékoliv znalosti věci odpovídá, že jde buďto o workoholika, nebo šidí svou práci právníka. Tak proč se vůbec ptá, když si sama odpovídá?
Tak pokud někomu něco dodaňuji, tak jsem si 100 % jistý nejenom „hmotou“, ale i „procesem“, takže jsem nikdy neprohrál odvolání ani soud. Nicméně ve své praxi se občas setkávám s tím, že některá rozhodnutí správce daně jsou podivná až nezákoná a určitě by neuškodilo, aby ti, kteří je „spáchali“ za ně nesli finanční odpovědnost.
K té chystané novele. Už jsem to u jiného článku kdysi psal, že u jakéhokoliv správního úřadu se viník těžko hledá. Když si vezmete svůj případ na berňáku, zprávu podepisujete sice Vy, ale parafují Vám ji nadřízený, minimálně vedoucí referátu, u vyšších částek vedoucí oddělení, u ještě vyšších ředitel. Všichni jsou úředními osobami, které za obsah odpovídají. Určení konkrétního viníka je ve státní správě dost složité i na prvostupňovém úřadu, na vyšším stupni ještě komplikovanější, protože tam je těch mezičlánků ještě víc.
Co se té praxe, že některým úředníkům jejich nadřízení nutí postupovat v rozporu s jejich odborným přesvědčením, týče, je mi jasné, že takové situace nastávají. Jenomže pokud takového nadřízeného máte, tak to je asi lepší uvažovat o změně zaměstnání, nebo aspoň oddělení. Není potřeba novely zákona o hmotné zodpovědnosti, i za současného zákona jste při takovém postupu (že se musíte řídit pokyny nadřízených, i když s nimi nesouhlasíte), jednou nohou v trvalém průšvihu. A je jedno, jestli tento postup nadřízeného pramení buď z jeho úmyslu, nebo z neznalosti práce, kterou vykonává.