Musela by tam být drobná úprava - muselo by jít o nutnou obranu, ne krajní nouzi. Krajní nouze IMHO nemůže ospravedlnit zabití člověka.
Po této drobné úpravě skvěle ilustrujete rozpor, který jsem zmínil. Tedy barvitý příběh:
Váš nadřízený, stařec na vozíku, vidí muže, který k němu jde s železnou tyčí v ruce, aniž by přitom vyslovil jakoukoli pohrůžku nebo udělal jakýkoli hrozivý pohyb. Vykřikne "zaměstnanče Kano, zab ho, než mne zabije". Zaměstnanec odmítne, protože si myslí, že nejde o nutnou obranu. K útoku nedojde.
Podle jedné věty rozhodnutí soudu tak zaměstnavatel provedl interpretaci právního předpisu, že jde o nutnou obranu, a vyslovil pokyn, který je zaměstnanec povinen splnit.
Podle následující věty rozhodnutí soudu je zákaz zabíjení lidí mimo nutnou obranu kogentní právní předpis, takže pokyn byl protiprávní a proto ho plnit nemusíte.
To rozhodnutí je buď nesmyslné, nebo nám klíčový kus chybí - nemám čas si ho celé dohledat, takže na to neumím odpovědět.
Rozdíly by IMHO měly být mnohem jemnější
- nelze požadovat po zaměstnanci splnění zjevně protiprávního příkazu, jako ve Vašem příkladu;
- nelze po zaměstnanci požadovat, aby se splněním příkazu vystavil právnímu postihu;
- lze ale po zaměstnanci požadovat, aby realizoval pokyn, o kterém si zaměstnanec myslí, že v důsledku splnění vznikne újma zaměstnavateli nebo osobě, která ho nařídila.
"Váš nadřízený, stařec na vozíku, vidí muže, který k němu jde s železnou tyčí v ruce, aniž by přitom vyslovil jakoukoli pohrůžku nebo udělal jakýkoli hrozivý pohyb."
Pokud ten zaměstnanec je "ochranka", pak budiž. Ale když by to byla uklízečka, tak nemá v pracovní smlouvě náplni práce fyzicky ochraňoňat svého zaměstnance, není na tuto práci kvalifikována, ani certifikována. nemá tedy jediný důvod uposledchnout. Za toto ji nikdo neplatí.
To tady ale fakt řešíme kraviny.
Ono tohle je hlavně řešeno výslovně v § 106 odst. 2 zákoníku práce.
Jinak ale podle § 41 odst. 4 zákoníku práce lze převést zaměstnance i bez jeho souhlasu na dobu nezbytné potřeby na jinou práci, než byla sjednána, jestliže to je třeba k odvrácení mimořádné události, živelní události nebo jiné hrozící nehody nebo k zmírnění jejich bezprostředních následků, a to na nezbytně nutnou dobu. A ohrožení života vedoucího zaměstnance, který se nemůže sám zachránit, nepochybně mimořádnou událostí je.
Ale je to příklad, který je pochopitelný i pro laika, zatímco příklad s § 196a odst. 3 a 4, který cituji jinde, je pro laika přece jen méně srozumitelný.