Dobrý den, domnívám se, že na řešení tohoto problému nebylo potřeba záležitost protahovat soudy všech stupňů, pokud by soudci neměli klapky na očích, nerozhodovali jen formalisticky a používali také trochu "selského rozumu", protože zákony nemohou být všeobjímající a pamatovat na všechny situace, které praxe přináší praxe. Je zcela evidentní, že v tomto případě teprve Ústavní soud rozhodl správně, protože umístění reklamního zařízení na pozemek vlastníka nijak neomezovalo práva prvního nájemce, který s tím nota bene písemně souhlasil. Nevím, v čem tedy soudy nižších stupňů hledaly problém, který byl vlastně jen čistě teoretický a formální. Bohužel se s takovým způsobem rozhodováním v soudní praxi můžeme setkávat dnes a denně. Je smutné, že se věc musela postupně dostat až k Ústavnímu soudu, přičemž si soudy stěžují na přetíženost, když si ji zčásti způsobují samy svým rozhodováním.