Ono to tam ale je - poslední dva odstavce sekce článku "Náhradní pozice není předpokladem pro výpověď"...
Jinak nutno dodat, že to s tou stejnou pozicí nemusí být tak docela pravda - dotyčný byl "systémový administrátor-senior", což nemusí být nutně to samé, jako nově žalovaná hledá. Může hledat běžného systémového administrátora s nižší kvalifikací a taky za úměrně nižší plat a nějaké "expertní činnosti" přesunout jinam. Tohle ale z textu článku jasně neplyne a nelze posoudit, jen upozorňuji, že tu může být kombinací mnohem více.
Ono to tam je, ale jinde: "To platí i tehdy, nebyl-li organizační změnou sledovaný efekt později dosažen nebo ukázala-li se přijatá organizační změna posléze jako neúčinná." Neboli pokud zaměstnavatel později zjistil, že se zmýlil a že se bez administrátora neobejde, nic to na platnosti výpovědi nemění.
Mě spíš v člunku chybí, jak se soud vypořádal s námitkou, že zrušení pozice bylo účelové aby se zaměstnavatel příslušného pracovníka zbavil - podle článku se tím vůbec nezabýval.
S tím se Nejvyšší soud vypořádal velmi jednoduše: nižší soudy to musí zjistit.
Cituji: "vedeny chybným právním názorem se soudy blíže a podrobněji nezabývaly zkoumáním, zda rozhodnutí žalované ze dne 14.8.2008 vskutku představovalo rozhodnutí o organizačních změnách ve smyslu ustanovení § 52 písm.c) zák. práce."
Jinými slovy, nižší soudy musí doplnit dokazování. V řízení o dovolání před Nejvyšším soudem se řeší pouze právní otázky, nikoli otázky skutkové.
Tedy, pokud to dobře chápu, soudce si za šest let nevšimnul, že platí jiný zákoník práce, a rozsudek vydával snad podle skript, ze kterých studoval? Tohle snad už nejde označit na jiný právní názor, to je hrubé porušení povinností. Kdyby stavař navrhl budovu podle starých norem, tak bez řečí přijde o licenci a jde se pást. když totéž udělá soudce, tak se nestane nic.
Je to sporné. Já jsem se až do dneška (autorovi článku tímto děkuji) domníval, že samotná formulace zákona "...stane-li se zaměstnanec nadbytečným..." znamená, že zaměstnavatel nemůže dát výpověď, pokud má volné místo, které by zaměstnanec mohl vykonávat (=má pro něj kvalifikaci a zdravotní předpoklady), protože zaměstnanec v takovém případě není nadbytečný, ledaže zaměstnanec toto místo odmítne. Zrušení formální nabídkové povinnosti jsem chápal jako prostou reflexi této skutečnosti.
Nejvíce používaný komentář k zákoníku práce také zdůrazňuje podmínku faktické nadbytečnosti, tj. stavu, kdy zaměstnavetel nemá možnost zaměstnance dále zaměstnávat. Naopak přijetí nového zaměstnance na místo původního se považuje zpravidla za důkaz, že o nadbytečnost nešlo - vypsání výběrka bych posuzoval velmi podobně, pokud k němu došlo v krátkém časovém sledu.
Nemám k dispozici rozsudky nižších instancí, takže nemohu posoudit, zda jejich soudci sdíleli můj právní názor (a pak je není z čeho vinit), nebo si skutečně nevšimli, že se změnil zákon (a pak je to skutečně diletantismus).
Osobně ten výklad Nejvyššího soudu považuji za nepřiměřeně formalistický (což bohužel u Nejvyššího soudu není úplně výjimečné), protože se soustřeďuje na formalismus (rozhodnutí o organizační změně) a nikoli o materiální komponentu (faktická nadbytečnost nebo nadbytečnost jen tvrzená).
Náplň práce údajně volných pozic "specialisty bezpečnosti IT či inženýra aplikačního vývoje POS" nemá s prací "systémového administrátora" prakticky nic společného a pokud si dotyčný myslí, že to je podobné, tak to o něm dost vypovídá :-(
Možná by se dalo argumentovat tím místem "v odboru správa systémů", ale zbylé příklady mi přijdou hodně vycucané z prstu...
Vzhledem k rozsudku Nejvyššího soudu je tato poznámka dost irelevantní.
Kdyby nabídková povinnost trvala, tak je na zaměstnavateli, aby vysvětlil, proč zaměstnanec pro tyto pozice nebyl kvalifikovaný. Skutečnost, že aktuálně dělá admina, nutně neznamená, že není kvalifikovaný pro tyto pozice.
Jinak se tomu taky mezi právníky říká metoda brokovnice: narvu do žaloby těch důvodů radši víc, třeba se něco ujme. Pokud mohu soudit, tato metoda má lepší výsledky, než metoda odstřelovačské pušky, tj. do odůvodnění žaloby píšu jen to, čím si jsem jistý, protože každý právník může udělat chybu a být si jistý něčím, co ve skutečnosti tak jisté není.
Jak sám píšete o kus výše, NS sice konstatoval, že neexistuje "nabídková povinnost, ale na druhé straně uložil nižším soudům, aby ověřily, zda je sám o sobě pravdivý argument o "nadbytečnosti". A zrovna v tomto bodě mi charakter prací připadá docela podstatný - je docela rozdíl mezi situací, kdy dostal výpověď, ale k dispozici byla prakticky totožná pracovní místa a situací, kdy opravdu nic nebylo...
K té "střelbě brokovnicí" - neříkám, že obecně nemáte pravdu, ale určitě to je do jisté míry dvousečné. Klidně se totiž může stát, že soudce vezme přemíru zavádějících až nepravdivých argumentů jedné strany jako důvod k tomu, že ji celkově bere jako méně věrohodnou... Něco podobného zažil známý v roli žalovaného v nějakém občanskoprávním majetkovém sporu - taky na něj protistrana zkusila "brokovnici" a výsledkem bylo naprosté zamítnutí žaloby v první instanci pro nevěrohodnost. Přitom sám připouštěl, že ač s tím nárokem nesouhlasí, tak spíše očekává, že žalující alespoň částečně uspěje... Jak to probíhalo při odvolání už nevím, ale každopádně to ukazuje, že se ten "brokovnicový přístup" vyplatit nemusí.
Nic takového nepíšu a ani to Nejvyšší soud nižším soudům neuložil.
Nejvyšší soud uložil nižším soudům přezkoumat, zda organizační změna byla skutečně motivována snahou zefektivnit činnost zaměstnavatele (nebo podobným legitimním důvodem) nebo čistě účelovou snahou zbavit se konkrétního zaměstnance.
Jinými slovy: Nejvyšší soud si vyložil právo tak, že můžu zaměstnance vyhodit, pokud ruším z důvodu legitimní organizační změny jeho pracovní pozici, nic dalšího z hlediska nadbytečnosti není třeba zkoumat. To, že mám zároveň vypsaný inzerát na velmi podobnou pozici v jiném útvaru, na tom podle něj tedy nic nemění (je to nelogické, je to nehospodárné, je to v rozporu s účelem právní úpravy, ale to se Nejvyššímu soudu občas stává). Pokud bych ale dělal organizační změnu jen z důvodu jeho vyhození, tak je to špatně a udělat to nemůžu, resp. výpověď bude neplatná. A pokud následně vypíšu inzerát na stejnou pozici, což se údajně v daném případě stalo, do značné míry to zavání účelovým postupem, jak už soudy několikrát řekly. Nižší soudy tedy mají prověřit, zda šlo o tento účelový postup, nikoli
Odůvodnit žalobu snůškou průhledných lží není brokovnice, to je blbost. Tady ale to tvrzení nebyla ani explicitně lživá, ani prima faciae nevěrohodná. Jde pouze o otázku věcného sporu, jestli ty pracovní pozice jsou obdobné resp. zda zaměstnanec splňující kvalifikační předpoklady pro jednu splňuje kvalifikační předpoklady i pro druhou, či nikoli.
Není při té "střelbě brokovnicí" soud povinen se vypořádat se všemi důvody žaloby? Nebo to opravdu funguje tak,že soud popadne první důvod, na jeho základě rozhodne, odvolací soud to zruší, tak nižší soud popadne druhý důvod, a tak stále dokolečka a mají zábavu a pocit důležitosti a nenahraditelnosti až do skonání světů?
To záleží. Soud postupuje tak, aby zjistil, jaká je skutečnost. Nemusí ale objasňovat skutečnosti, které pro rozhodnutí sporu nejsou podstatné.
Pokud budu tvrdit, že mi máte zaplatit škodu, protože jste
1) přejel psa,
2) blátem znehodnotil kabát a
3) způsobil újmu na zdraví,
měl by se soud vypořádat se všemi položkami (pes byl už týden mrtvý, kabát jsem si sám znečistil pádem v opilosti a újmu na zdraví jsem si způsobil při neodborné opravě svého automobilu).
Pokud ale přesvědčíte soud, že jste čtvrt roku před a čtvrt roku po předmětném dni byl služebně nepřetržitě na Antarktidě, soud moji žalobu zamítne, aniž by se zabýval skutečnými příčinami škody, která mi vznikla - je evidentní, že Vy jste je způsobit nemohl.
Pokud se mi v rámci odvolacího řízení podaří opatřit důkazy (které jsem předtím neměl a proto jsem je nemohl uplatnit), že jste na té Antarktidě nebyl, bude nutno se jimi zabývat.
Já bych byl pro, aby se změnil zákon o zaměstnanosřti a zákoník, prace ,a by zaměstnavatel svévolně nesměl zaměstnance propustit a každé jednotlivé proupouštění musel konzultovat s úřadem práce.
Pokud by zaměstnavatel neměl volné místi na jiné pracovní pozici, podobné co zaměstnanec dělal dosud, musel by mu zajistit práci u konkurenčního zaměstnavatele za stejných nebo lepších podmínek.
Zaměstnanec nemůže za to, že zaměsrnavatel pro něj nemá práci.
To myslíte vážně, nebo je to joke?
Vedlo by to k jedinému výsledku - zaměstnavatelé by o to více krachovali, a pak by zaměstnanci dostali výpověď všichni. Nebo by dali výpověď v okamžiku, kdy už by nebylo na výplaty.
Mimochodem, zaměstnavatel v tomto konkrétním sporu bylo GPE - tahle společnost má na českém trhu jedinečné postavení a tuzemského konkurenta nemá. Kde by podle Vás měla zajistit to zaměstnání?
Co, že zaměstnavatel nemá práci... V Brně je muzeum - nadnárodní organizace, spadající pod nádnárodní nadorganizace - a pánové z ministerstva vyhodili ředitele rok před důchodem a nahradili ho novým. Teď se tam bežně děje, že staří pracovníci jsou odejiti a najednou tam pracuje někdo novej. Jestli tohle přehlídne naše zákonodárství, jestli tohle se smí, tak pak už jde cokoli.
My víme co si zač http://exotopedia.org/wiki/Michal_Kolesa a to co píšeš je naprostá blbost.
Já sem naopak proto aby zaměstnavatel s nějakým rozumným odstupným, řekněme pět platů jako je to v případě nadbytečnosti, mohl propustit kohokoliv kdykoliv.
Tahle přehnaná ochrana kdy je problém se nevyhovujícího zaměstnance zbavit a akorát vede k tomu, že se firmám moc nechce zaměstnance vůbec nabírat dokud to není absolutně nezbytné, což celkově paralyzuje trh práce.
No vyborne, vami uvedene opatreni by vedlo jen k tomu, ze pred vstupem uvedeneho zakona v platnost by tu zahranicni firmy rusily sve pobocky, ceske se stehovaly ven, kazdy by propustil, koho by propustit slo a byla by zde jenom vysoka nezamestnanost. A tak to bohuzel dopadne vzdycky, kdyz hlupak prijde s nejakym jednoduchym resenim.