Vlákno názorů k článku Mohou spekulativní obchody ohrozit svět? od joe - Dokud se budou lidi v rozvojových zemích množit...
-
joe (neregistrovaný)Dokud se budou lidi v rozvojových zemích množit jak králíci, tak se žádné navýšení zásob potravin nedá očekávat - rostoucí populace spotřebuje veškerou sklizeň. Na zvýšení množství populace působí silně také potravinová pomoc v rozvojových zemích, která se zdá být dobrou myšlenkou, ale opak je pravdou. Dḱy potravinové pomoci se narodí a přežije víc lidí a tedy vznikne víc hladovějících. Paradoxně k významu slova pomoc tedy potravinová pomoc jen problém zhoršuje.
-
Pavel (neregistrovaný)Ta potravinová pomoc má mnohem horší následky - učí lidi flákat se a ničí místní producenty. V Africe v některých oblastech už čtvrtá generace žije jen z pomoci, ti lidi neumí nic jiného, než si stoupnout do fronty na potraviny zadarmo. A samozřejmě, proč by něco kupovali od místních, když to můžou nafasovat zadarmo - takže časem se řady lidí požadujících pomoc rozšiřují i o zkrachované producenty a hlad a nouze se díky potravinové pomoci šíří jako rakovina.
Ostatně už Kofi Annan, když byl zvolen generálním tajemnílem OSN, prohlásil, že chceme-li Africe pomoci, musíme jí přestat pomáhat. Bohužel nějak rychle o zdravý rozum v té funkci přišel. -
Mex (neregistrovaný)Pardon, ale takhle hloupý názor, aby pohledal s lupou a baterkou. Pokud nedostanou stejnou péči v oblasti vzdělání a medicíny, jaké požívá náš tzv. západní svět, není možné jakkoliv chtít změnit staleté vzorce jejich chování, které říkají, že jedině vyšší porodnost může zajistit přežití druhu v prostředí pro nás naprosto nepředstavitelné úmrtnosti.
Uvažuju-li, že jste průměrně se chovající spotřebitel, tak hodnota vaší týdenní spotřeby zdrojů jako je voda, potraviny, energie apod. přesahuje u stejně starého člověka z vámi zmíněné "rozvojové země" minimálně hodnotu jeho spotřeby za půl roku. Takže vysoká spotřeba není ani tak otázkou přibývajícího počtu lidí někde v Africe nebo Jihovýchodní Asii, ale především otázkou špatných vzorů, které Západ těmto lidem dává a k jehož obrazu se oni snaží přibližovat.
Je nepochybné, že pomoc pouze v podobě opakovaného darování finálních produktů je zcestné a fakticky kontraproduktivní, protože stará pravda říká, že lépe než pouze opakovaně obdarovávat potřebné chlebem, je naučit je pěstovat obilí a péct si chleba svůj. Je to poměrně zjednodušené, ale principiálně je to jediná možná cesta. Druhým krokem je potom to, že se musí Západ vzdát své "pozice síly", kdy může díky dotacím podporovat své producenty, aby byli cenově nejen konkurenceschopní a mohli tak svou produkci udat i na trzích, kde by to samé dokázali vyprodukovat místní s menším využitím zdrojů. Dohužel jde především právě o zemědělství a tedy o výrobu potravin. Neříká se mi to lehce, protože jsem velký tradicionalista, ale chceme-li užívat výhod, které dává globalizovaná ekonomika, musíme samozřejmě akceptovat i její nevýhody a něco tomu obětovat. -
Robert-Antonio (neregistrovaný)Proč hloupý názor? Joe nekritizuje pomoc při vzdělání a zdravotní péči, ale jen a pouze potravinovou pomoc. Ideální by samozřejmě bylo zavést něco na způsob čínské protipopulační politiky - tj. darujeme vám potraviny, peníze atd., ale pouze tehdy, když nebudete mít více než jedno dítě. Případně ještě spolehlivější sterilizace za peníze. Problém je s humanrightisty, kteří takováto řešení považují málem za zločin proti lidskosti.
Se špatnými vzory máte pravdu, i když evropská pomoc třetímu světu v tom nehraje takovou roli. Hlavní problém jsou vlády rozvíjejících se zemí typu Čína, Indie, Brazílie..., které jsou okouzlené konzumerismem i bez evropské pomoci. Vedlejší problém je pak evropská pomoc novým členům EU, z níž největší část tvoří dotace do silnic a dálnic. Fakt skvělý způsob jak podporovat úsporné a ekologické hospodářství.
Dotace evropským zemědělcům nejsou pro třetí svět hrozbou, pokud se přebytky nebudou zdarma vyvážet v rámci potravinové pomoci. I s dotacemi jsou evropské potraviny tak drahé, že na africkém trhu nemají šanci. -
Mex (neregistrovaný)Hloupé na tom názoru je především jeho podání. Tvrdit, že se lidé v rozvojových zemích množí jako králíci a vyjedí kvůli tomu svět, to je hodně slabé.
Co se týče vašeho názoru, tak se také nedá nazvat jinak než špatným. Technicky nejspíš máte pravdu, ale problematika, kterou se takto snažíte řešit má jiné rozměry, než jen otázku Má dáti/Dal. Podmiňovat totiž jakoukoliv pomoc tak, jak navrhujete, to znamená naprosto ignorovat staleté společenské zvyklosti a zákonitosti, jakými jsou právě v technologicky méně rozvinutých společenstvích právě rodinné vazby ve velmi rozsáhlých rodinách. Ony jsou to totiž právě ty velké rodiny, které tvoří základ tamních kultur a stačí si vzít za příklad jen několik afrických zemí, které prošly občanskými válkami - mimo žoldáků, byly významnou bojovou silou děti násilně vykořeněné ze svého rodinného prostředí.
A teď si vezměte situaci, kterou navodíte - lidé dostanou najíst, ale za podmínky, že se vzdají duševní opory, kterou jim poskytuje příslušnost k velké rodině. Tím ztratí nejen oporu pro svůj duševní vývoj, ale současně také ztratí perspektivu v podobě starosti o budoucí vlastní rodinu a navíc se i děti budou vychovávat jako jedináčci, tedy pro tamní kulturu s naprosto nevhodnými návyky. Pro nás poměrně běžná věc, ale my žijeme v naprosto socio-ekonomickém prostředí, kde s k tomuto stavu dospělo letitým vývojem. Nelze si však ani představit, co by to udělalo ve formě nárazové změny, kterou by váš přístup přinesl.
Co si mohla dovolit totalitně vedená Čína, to si rozhodně nemůže dovolit žádný jiný stát, protože všude jinde, kde se snažíme naroubovat náš typ demokracie, by to přineslo ještě horší důsledky, než jaké mělo to opatření v Číně, a tím nejmenším ale o nic málo tragickým důsledkem by bylo, že patriarchální společenství, která v takových kulturách v současnosti většinou vládnou, by stejně jako v Číně, upřednostňovala mužské potomky před dívkami, které by buď musely vyrůstat v tragických podmínkách, pokud by vůbec zůstaly na živu.
Přítažlivé na všech radikálních názorech, jako je ten váš, je jejich zdánlivá jednoduchost a průzračnost. Jenže pokud si ještě před jejich pouhým vyslovením sám nezkusíte domyslet všechny možné konsekvence, rozmetá vám to každý jen trochu informovaný člověk. -
Robert-Antonio (neregistrovaný)1. Se staletými společenskými zvyklostmi máte pravdu, ale ty se vytvářely v době, kdy potravinová pomoc neexistovala. Když říkáte A, řekněte i B - hladomory, dětská úmrtnost a války o zdroje v tomto socioekonomickém modelu byly na denním pořádku. Do druhé světové války byla úmrtnost v Africe velmi podobná Evropě před průmyslovou revolucí. Evropané se s tímto problémem vypořádali sami a své myšlení a tradice změnili. Dnešní Afričany k takové změně nemotivuje nic, protože když nastane hladomor, natáhnou ruku a volají Dej! a většinou jim bohaté národy opravdu něco dají.
Velká rodina a blahobyt jsou dlouhodobě neslučitelné hodnoty. To není ideologie, to je prostá matematika, a víme to už od Malthusových dob. Rozhodněte se. Buď budete plně ctít místní kulturu a přijmete, že hladomory jsou její přirozenou součástí, a nebo jim od hladu pomůžete a jejich kulturu "násilně" změníte.
Nepodmíněnou potravinovou pomocí ten problém jen oddalujete a zvyšujete. Díky ní si Afričané zvykají, že nemusí nic měnit a problémy za ně vyřeší někdo jiný. A konecnokců i potravinová pomoc místní kulturu také dost ničí, protože podvazuje místní podnikání. Africký zemědělec prostě nikdy nemůže konkurovat dováženým potravinám zdarma. Jako příklad doporučuji nastudovat, jak potravinová pomoc OSN v 90. letech naprosto zničila tradiční ovocnářství v Bosně a Hercegovině.
2. Nikde jsem nepsal, že chci zavádět čínský model se vším všudy. Model "sterilizace za peníze" je totiž dobrovolný - kdo na něj nepřistoupí, není nijak trestaný, pouze nedostane potravinovou pomoc. Tento model omezuje porodnost jen u těch lidí, kteří nejsou schopni sami své děti uživit.
3. Zkuste si domyslit důsledky stávajícího modelu. Africká populace stále roste, potravinová pomoc nestačí držet krok s exponenciálním růstem. Jak roste populace v mnohem vyspělejší Číně a Indii, nastane bod, kdy poptávka po potravinách ve vyspělém světě překročí produkci a na pomoc třetímu světu již nezbude nic. Ideální podhoubí pro diktátorské režimy, které budou v Africe rozdmychávat nenávist vůči bohatým Evropanům. Hladovějící a nevzdělaný Afričan přijme takovou svůdnou myšlenku velmi snadno.
Připravte se na války a masovou legální i nelegální migraci z chudých zemí do Evropy. Dnes v Čechách řešíme problém s Cikány, kteří nejsou schopni se sami uživit a vytváří společnost plně závislou na sociální podpoře. Až sem začnou migrovat chudí Afričané, budeme mít na krku takových lidí několikanásobně více.
Ale přesto nás bude těšit, že jsme byli hodní a odsoudili radikální řešení, že? -
joe (neregistrovaný)Přesně tak, stručně řečeno: potravinovou pomocí se problém neřeší, jen se zvětšuje a oddaluje. Nepůjde však oddalovat donekonečna. Je lepší vyřešit malý problém, než později řešit velký problém.
Politikové všude na světě problémy neřeší (např. důchodová reforma), spíše je ještě svými zásahy zhoršují, navíc jejich odkládání správného řešení problémy nechá narůst. -
Mex (neregistrovaný)Evidentně sdílíme shodný názor, že potravinová pomoc sama o sobě je sice okamžité, ale dlouhodobě kontraproduktivní řešení. Jen se rozcházíme v tom, jak pokračovat dál.
Z mého hlediska jste vy radikalista, který chce „jít přes mrtvoly“ (tím nemyslím mrtvoly lidské, ale spíše mrtvoly kulturní). Vidíte problém jen jak jednostrannou záležitost, která se dá vyřešit relativně jednoduše. Jenže pořád mi v tom vašem názoru chybí zohlednění dalších nepominutelných aspektů.
Vy totiž předpokládáte, že se obyčejní lidé v Africe budou chovat podle nám běžných evropských vzorců chování. Jenže co řeknete ve chvíli, kdy třeba na tu vaši „nabídku“ sterilizace za potraviny buď nikdo nekývne nebo třeba i kývne, ale jako méněcenného ho jeho rodina zapudí? Ať chceme nebo ne, plodnost je příliš důležitý znak, než aby se ho v tamní společnosti někdo vzdal dobrovolně. Takže vaší rádoby rozumnou nabídkou vytvoříte naopak další velmi výbušnou situaci, kterou ti zmiňovaní diktátoři dokáží zneužít ještě jednodušeji.
A nejspíš vůbec neberete v potaz otázku náboženství, kdy může v jeho jménu docházet k vraždění těch (a zase zejména žen), kteří takový lékařský zákrok podstoupí.
K té velké rodině a blahobytu. Ano, z našeho hlediska to nejde moc dohromady, ale pozor, velkou rodinou není míněn jen vztah rodiče-děti, ale také strýcové, tety, prarodiče, bratranci, sestřenice. Jen si neumím představit, jak dlouho by taková rodina byla ochotná akceptovat linii, která se z ekonomických důvodů bude striktně držet jen jednoho potomka, zatímco ostatní stejnou filozofii uznávat nebudou.
Takže ještě jednou, opakovaná potravinová pomoc je scestná, byť pro mnoho lidí, kteří nemají příliš velkou šanci svůj vlastní život radikálně změnit, fakticky jediná možná. Samozřejmě, pokud chtějí oni sami dosáhnout změny k lepšímu, musejí něco obětovat, ale současně není možné, abychom my setrvali na svých pozicích a věřili, že tomu pomůže jen změna u nich. Ať chceme nebo ne, jsme příliš propojeni s celosvětovým děním, než abychom mohli očekávat, že my žádnou oběť přinést nebudeme muset.
Jeden drobný příklad, byť se netýká výhradně Afriky: Za posledních deset let klesly příjmy producentů kávy z cca 10mld.USD na cca 5mld.USD současně ale tržby z maloobchodu s kávou za stejné období stouply ze 30mld.USD na 70mld. USD. Poměrně zřejmý nepoměr.
A teď mohou nastat dvě situace, velkozpracovatelé kávy (fakticky trh ovládá nějakých pět firem) zvednou ceny o 30% a bohatýrsky takto získané peníze začnou platit jako zvýšenou výkupní cenu, takže prvovýrobci budou mít nejen sotva pokryté náklady (jako mají teď), ale budou moci i investovat do nového vybavení a současně si zlepší svou vlastní životní úroveň, takže jejich děti budou moci více studovat a díky tomu budou moci sofistikovaněji tlačit své odběratele k ještě vyšším cenám (například se budou sdružovat do organizací producentů).
Kdo bude ale muset učinit oběť tomu, aby se pěstitelé kávy nemuseli rozmýšlet, jestli příští rok ještě budou dělat do kafe, nebo raději do koky a nebo dokonce jestli se jen nespolehnou na potravinovou pomoc?
Nebo se stane nějaký zázrak a ty velké firmy nezvednou své ceny, ale naopak se vzdají části svého zisku a tu cenu prvovýrobcům zaplatí zvýšenou cenu za prvotní produkt bez zvýšení maloobchodních cen (nechytejte mě, prosím za slovo, já vím, že maloobchodní cena se tvoří z mnoha a mnoha i jiných složek než je právě cena velkodistribudora).
Jenže co když budete vy investorem, který svých našetřených 300tis. Kč investoval do akcií Tchiba nebo Douwe Egberts (to je jen příklad), aby vydělal na zvýšení jejich zisků a měl pěkné přilepšení k důchodu a bác ho, najednou to díky tomu altruistickému kroku padne třeba o 50% nebo v horším případě to nebude růst o 10% ročně, ale jen o 1%.
Jste vy osobně ochoten a připraven obětovat něco na oltář skutečně efektivní pomoci 3. světu, když už byste chtěl, aby něco obětovali oni? Nebo si myslíte, že vás by se to nedotklo?
Každé rychlé řešení bude totiž bolestné a to nejen na jedné straně. Řešení komplexní, dlouhodobě naplánovaná sice taky budou znamenat radikální změny, ale jak se můžeme poučit z minulosti, nebude to takový šok a lidé se přizpůsobí s mnohem menšími následky. -
Jarmila (neregistrovaný)Mně se jako základní problém vidí jedno: africké i asijské kultury nemají důchodové a jiné systémy, umožňující péči o staré (a také invalidní) lidi. Proto je pro ně zárukou přežití více dětí než jedno. My jsme odebíráním zdrojů rodinám v produktivním věku a vytvářením sociálních systémů (občas vytunelovaných a použitých na zcela jiné účely) došli do opačného extrému, a sice že zárukou přežití jedince a rodiny je nemít dítě žádné. To je zase opačná stránka toho našeho rádoby humanismu.
-
Aby bylo jasné, nejsem nekritický příznivce kontrolou porodnosti za každou cenu. Pouze tvrdím, že z následujících 3 řešení:
1. nepodmíněná pomoc
2. pomoc podmíněná kontrolou porodnosti
3. žádná pomoc
je první řešení horší, nežli zbylá dvě. Nejsem si jistý, zdali je lepší druhé nebo třetí. Souhlasím s vámi, že rozvrat kultury zvenčí může převážit přínos podmíněné potravinové pomoci. V takovém případě je však jediná alternativa jim neposílat _žádné_ potraviny. Je to pořád lepší řešení nežli nechat Afričany živelně množit a držet je v závislosti na pomoci zvenčí (která z principu nemůže trvat věčně).
Mimochodem, ten "hrůzný" scénář, který mi zde předhazujete, proběhl v Evropě také. Společnost a zejména katolická církev antikoncepci také zatracovala. Přesto se nakonec antikoncepce rozšířila a je dobře, že to proběhlo.
Řešení skrze "férový obchod" příliš nevěřím. Firma, která dobrovolně zvýší ceny anebo sníží vlastní zisk, si v konkurenci s ostatními firmami podřeže větev pod nohama a dlouho nevydrží. Direktivní regulace výkupních cen povede jen k masivnímu uplácení a lobbování u ouředníků, kteří budou rozhodovat, jaká výkupní cena je "férová". To už je mnohem lepší Afričany naučit, jak diverzifikovat svoje hospodářství, aby nebyli závislí na jedné plodině a výkyvech její ceny. A nebo jak založit vlastní výrobní družstvo nezávislé na distribučních řetězcích. -
Jarmila (neregistrovaný)Nevím jak Vy, ale já se stavím na zadní, když slyším o dotacích. Myslím, že bychom třetím zemím pomohli i tehdy,kdybychom přestali naši výrobu dotovat a zrušili (popř. omezili, snížili) dovozní cla na potraviny. Pokud ale má EU cla např. na rejži, tak je to v háji. My ji máme drahou a dovozci se clem ji tady neprodají => jako spotřebitelé jí koupíme méně. Pokud bychom omezili dotace (na které zas musíme ty vyplacené peníze jinému odebrat, nejlépe z daní všeho obyvatelstva) a snížili dovozní clo, mohly by se k nám ze zemědělských států dovážet potraviny a byla by to pomoc pro obě strany.
Problém by ale nastal v okamžiku, kdy bychom se s oněmi zemědělskými vývozci jaksi nepohodli a oni nám zarazili vývoz. Pak by bylo třeba hledat náhradního vývozce nebo holt příslušnou komoditu nekonzumovat. To ale není problém ani tak zemědělský nebo ekonomický, ale hlavně politický.
Mohlo by vás zajímat
-
Úspěch s první hromadnou žalobou: Soud přiznal nárok na 1,6 mil. Kč. Jak vám může hromadné řízení pomoci?
-
Máslo za dvacku, cigarety za třicet. Vzpomenete si, za kolik jste nakupovali v půlce 90tek?
-
Učitel tvrdil, že žáka neuhodil, soudy mu ale nedaly šanci žáka vyslechnout. Zasáhl Nejvyšší soud
-
Na kartu v Albánii nespoléhejte, stoeurovky nechte doma a dejte pozor na poplatky za výběr z bankomatu
ČLÁNKY DO MAILU