Vlákno názorů k článku Minišaty do banky nepatří od anonym - "Vše, co jsem od ní potřeboval jsme vyřešili,...

Domnívám se, že autor nebyl v České spořitelně ani jí podobné kampeličce pohrající si s názvem banka.
Já taky chodil do ČS, neustálé fronty, nic nefungovalo, výpadky, počítačů, bankomatů, nikdo pořádně nic nevěděl, stále někdo někam volal, na jednu a tu samou věc 6 různých odpovědí od 4 pracovníků, jiné informace na zelené lince, neustálé nabízení ba přímo vnucování superproduktů celé FS ČS, při jednání s klientem obsluha vyřizovala telefonáty, podepisovala něco šéfům, ti na ni hučeli, nervní prostředí - no prostě děs a běs.
Když jsem přestoupil k ŽB, byl to vpád do jiného světa. Klid, pohoda, přesné a výstižné informace, ne papouškování "co pro vás mohu udělat", bez front, když už tam někdo čeká, tak vám nefuní na záda a neslyší vaše obchodní jednání. Jo, změna je život. Dnes už bych se nevrátil.
Je to asi jako když škodovkář nedá na svůj výkřik techniky dopustit a když se konečně vzchopí na něco pořádného, tak uzná, jaký byl vůl, co jim tam nacpal zbytečnejch peněz a už by se k okřídlenému šípu nikdy nevrátil. Pozn.: taky jsem si v životě zakoupil 2 vozy zn. škoda jako nové a pravidelně jezdil utrácet do značkových servisů jak za plánované servisní úkony tak za množství nenadálých poruch. Jen s tím rozdílem, že já uznal, že jsem vůl, ještě za života se škodovkami (a ještě nyní s nimi musím jezdit v zaměstnání). Bohužel, s výměnou auta to nejde tak lehce jako s koupí nových bot či kalhot.

chodím do banky rád, a to jak řešit pracovní otázky, tak i mezi tím trochu konverzovat, ale je to vždy spojené s pracovními záležitostmi. právě proto, že nechci, aby tam byli fronty, a zároveň chápu, že zaměstanci jsou v zaměstnání, a ne někde na zábavě.