Tak nám zase vzrostou daně (jediný pravý důvod zvyšování minimální mzdy), což vohnouti stejně nepoberou, a stoupne nezaměstnanost, protože to drobní podnikatelé a firmy nebudou schopni zaplatit.
Sám bych si hned člověka zaměstnal, kdyby byly nulové daně, osmičku bych si třeba mohl dovolit. S tím kam to vede opravdu dlouho ne.
Vážně jsou dnešní podnikatelé schopní tak akorát všechno přepočítávat na peníze? To si opravdu žádný z nich nedokáže uvědomit, že tím, že někomu dává práci, je taky odpovědný za jeho život? Opravdu byl níže citovanýposledním člověkem v podnikání (a tím myslím opravdu člověkem, ne hovadem)?
"Pokládám za svou zaměstnavatelskou povinnost platiti lidem za práci tak, aby ve svých čtyřicet letech mohli žít z úspor a pracovati s pomocí svého kapitálu a zkušeností a ne ze svých holých rukou." - Tomáš Baťa
Jsou pouze dvě možnosti - buď zaměstnavatel opravdu nevydělává tolik, aby mohl svým lidem dát peníze na důstojný život, nebo je to svině a raději se bude dívat, jak jeho zaměstnanci živoří na hranici bezdomovectví, než aby si utrhl od vlastní huby. Nic mezi tím není. Pokud zaměstnavatel vydělává, neexistuje jiný důvod, proč by nemohl dobře platit své zaměstnance, než že je prostě chamtivý.
Intri: anebo zisky reinvestuje, inovuje... Mzdy přece nejdou jediným nákladem firmy, těch nákladů tam máš vždycky víc a je otázka priorit, kde náklady snížíš a kde zvýšíš. Když to těm zaměstnancům nevadí... Sám jsem malý podnikatel a i když se v některých měsících daří a zdánlivě bych mohl dát dobrou mzdu, co když se některých měsících dařit nebude, jak potom tu dobrou mzdu zaplatím, když na ní nevydělám? A co nájem, splátky leasingu za stroje, daně, odvody, a jiné fixní náklady?
Však pokud na to ten zaměstnavatel opravdu nemá, pak je to jediný důvod, kdy se to dá doopravdy pochopit. Co mi vadí jsou milionáři, kteří zaměstnancům dají sotva minimum, v lepším případě dva nebo tři tisíce navíc, a přitom si sami žijou v luxusních čtvrtích, jezdí v autech za 2 miliony (která každý rok nebo dva mění) a peníze z nich jsou cítit na kilometr.
Pakliže můj byznys moc nenese, pak ano, pak nelze dát více peněz, protože ty peníze prostě nejsou. Ovšem jakmile začne nést, měla by se životní úroveň zaměstnavatele shodovat s životní úrovní zaměstnanců až do chvíle, kdy všichni budou mít zajištěnu střechu nad hlavou, jídlo a pár korun k tomu, aby byli schopni pokrýt nečekané výdaje. Až je dosaženo tohoto, pak teprve lze morálně ospravedlnit, že zaměstnavatel bohatne výrazně nad své zaměstnance.
Všimněte si, že netvrdím, že běžný zaměstnanec má nabýt peněz na život v luxusu. To ne. Ale když trávím v práci minimálně 8 hodin denně (často mnohem více), což je téměř třetina celého života, očekávám, že si ze mzdy dokážu dovolit víc než dvakrát denně chleba a vodu a život v rozpadlé garsonce v cikánské čtvrti.
pokud se stejným zaujetím jako svou mzdu, hodnotíte i vše co sám nakupujete jako zákazník - pak musíte být velmi, velmi bohatý člověk, že na to všechno máte.
normální člověk nakupuje vždycky tam, kde dostane přijatelnou hodnotu za nejrozumnější peníze - a to, jak se prodávajícímu podnikateli daří, kde bydlí a čím jezdí, je mu srdečně u prdxele.
a nejinak se chová i podnikatel nakupující práci. normální zaměstnavatel nakupuje vždycky tam, kde dostane přijatelnou hodnotu za nejrozumnější peníze - a to, jak se pracujícímu daří, kde bydlí a čím jezdí, je mu srdečně u prdxele.
Vidíte, a to já zase třeba řeším, jestli koupím u nadnárodního řetězce nebo trochu dráž u místního obchodníka... Raději podpořím toho místního obchodníka, protože vím, že ten ty peníze potřebuje mnohem víc než nadnárodní korporace. Zvlášť, pokud prodává zboží srovnatelné nebo vyšší kvality (méně kvalitní zboží samozřejmě nekupuju u místních jenom proto, že jsou místní).
Ale pokud myslíte, že je to tak správně, aby se řešily jenom peníze a ostatní, ať třeba chcípnou, hlavně, že vy máte nahrabáno... No vzít vám to nelze.