Vlákno názorů k článku Máte ve zchátralém domě squattery? Máte smůlu, zákon je toleruje od xf - Jak se Nejvyšší soud vypořádal se skutečností, že...

Jak se Nejvyšší soud vypořádal se skutečností, že když podle něj mělo užívání takového objektu nulovou hodnotu, proč tedy žalovaná strana objekt užívala a odmítala ho opustit?
Dále, jak se Nejvyšší soud vypořádal se skutečností, že žaloba nezněla na ušlý nájem, ale na bezdůvodné obohacení?

Tedy mám-li použít příměr, žalobce nežaloval zloděje za ušlý nájem ukradeného auta, ukradené auto skutečně pronajmout nejde, ale za bezdůvodné obohacení vzniklé užíváním ukradeného auta. Celé to na mě dělá dojem, že když neudělal žalobce chybu, tak to Nejvyšší soud vyřešil ignorováním žaloby a soudil jako by žalobce v žalobě chybu udělal.
Mimochodem, nebyla to stejná parta soudců, co uznala za správné podmiňovat ubytování v hotelu podpisem politického prohlášení?

Ono samotné rozhodnutí soudu je postaveno na špatné úvaze. Což svědčí o úrovni našeho soudnictví. Nemovitost, i kdyby to byla hromada kamení, má vždy svoji hodnotu a cenu, nehledě na cenu pozemku. A minimálně za ten pozemek musí vlastník platit daň. Daň z nemovitosti však vychází, nikolivě z ceny pozemku, či nemovitosti, ale jeho plochy a zatřídění. Dokonce musí majitel , i neužívané nemovitosti s číslem popisným, platit obci poplatek za, neexistující, odpad. Z úvahy pánu soudců by pak plynulo, že vlastník bude muset strpět v neužívané nemovitosti sguattery, a státu, nebo obci platit daně a poplatky. Kam jsme se to, v té naší pseudokorektnos­ti,dostali?

Co se týče pozemku, tak dávno existují judikáty, že tam kde z nějakého důvodu není dohoda (například pozemek patří jednomu a budova na něm druhému), nájem činí 5% tržní ceny pozemku za rok.

Ale to není podstata tohoto rozhodnutí. Podstata je v tom, jak urputně se soud těmto skutečnostem vyhnul, a to i přesto, že mu žaloba možnost takového uhnutí, vydání ryze formalistického rozsudku ve smyslu "měli jste žalovat bezdůvodné obohacení, ne ušlý nájem", ani nenabídla. Nu což, snadná pomoc. Vydáme rozsudek jako by to tak žalující strana učinila. Takové máme soudce na Nejvyšším soudu.... Tohle nemůže být omyl, tohle musí být vědomý úmysl.