Nechce se mi to hledat, přátelé, ale už jednou jsem to zmiňoval na Měšec.cz, je to více let, bylo to při příležitosti článku, který rozebíral odměňování ve státní sféře. Hluboce se omlouvám, každý se může zmýlit, byl jsem právním konzultantem Kanceláře prezidenta republiky za prezidentství Václava Havla, ano přijal jsem to místo: "Sorry, jako." Každej může bejt blej a naivní, když je mladej. Omlouvám se. Budiž mi, prosím, omluvou, že jsem to vzdal po 14 měsících, když jsem pochopil, že pan prezident nepřijme ode mne ani jednu radu, že nikdy nebude postupovat podle mých rozborů, že mi vše někdo panu prezidentovi blízký zneguje - někdo, kdo ví o světě prd, ale je (byl) V. H. blízký. Havel se neřídil nikdy odborností, ale názory svých kumpánů. Ale proč o tom hovořím? Šéfkou právních konzultantů byla jistá JUDr. B. Ch. (snad nebudu žalován pro urážku na cti, jsou to jen iniciály, už je zapomenuta, možná už je na pravdě boží), jejíž znalosti práva byly všelijaké (to by mi snad mohlo projít takový výraz, prostě jsem měl pocit, že někdy šla kolem Právnické fakulty UK, kterou údajně vystudovala v 50.tých letech..., to je docela konformní výraz...), která měla poslední slovo u Havla, pokud šlo o právní otázky. Já jen chci říci, že pracovní doba byla od 7:45. Paní B. Ch. dorazila do práce zhruba před desátou. Jako první zavolala na účet daňových poplatníků bráchovi do Kanady (a to bylo v r. 1994 setsakra drahé). Pak si přečetla zpravodajství. Pak si nechala pochlebovat od svých pochlebovačů (ti vydrželi jako právní konzultanti mnohem déle než já, ne 14 měsíců, ale až do výměny prezidentů, tedy do nástupu Václava Klause a dostali solidní trafiky na ministerstvu, i post náměstka ministra - můžete být úplně blbí, ale musíte pochlebovat správnému člověku). Pak sotva stihla oběd... Chudinka upracovaná. No, končila někdy kolem 7. večer a vykazovala přesčasy... Takhle to chodí ve státní správě. Hlavně musí být člověk za dobře se šéfem a produkovat s prominutím h... Promiňte prosím, ale to, co se mnohdy ve státní správě předvádí, to zvládne počítačový program, na to nemusejí být lidé. Můžeme tam klidně, když už chceme něco živého, dát cvičenou opici. I můj kocour zvládne po noci plné dobrodružtví přijít a lehnout si na klávesnici (jako to dělali úředníci v KPR - to v tom lepším případě, také jsme mnohdy několik hodin seděli v hospodě a stát nám to platil), po 8,5 hodinách může klidně vykazovat přesčasy...
Lituji, ale tak to ve státní správě nehodí, i když možná to tak chodilo v prezidentské kanceláři za V.H. Myslím, že jste své líčení trochu přibarvil, protože např. volat kolem desáté bráchovi do Kanady znamenalo vzbudit ho ve tři nebo ve čtyři ráno tamního času. Jestli měla ta paní placené přesčasy, bylo to proti pravidlům. Od nějaké (tuším desáté) platové třídy se totiž na placené přesčasy nehrálo a byly problémy i s náhradním volnem za práci v sobotu a v neděli (pokud vůbec, tak zpravidla bez příplatků).
Ano, možná se pletu s časem volání do Kanady, ale ne s faktem volání, možná si nepamatuji pořadí soukromých a flákacích úkonů, které předcházely práci, určitě ne s tím, že jakž takž pracovat začala někdy kolem 2. - 3. hodiny odpolední. Vaše poznámka s neproplácením přesčasů vedoucím pracovníkům je správná, ale myslím, že v té době to ještě šlo, fakt se mi nechce hledat tehdejší právní úpravu a i jestli ne - byl tu velký prostor v oblasti odměn. Pochybuji, že se od té doby ve státní správě něco změnilo, jen vzrostly platy a počty úředníků.
Ona je trochu jiná situace v "normální" státní správě a pak v její "politické části" jako je právě KPR, či řada odborů na úřadu vlády.
Typicky v KPR bych tomu popisu dost věřil (a zdaleka nejen za Havla), také jsem se měl možnost s jejich činností setkat a je to zkrátka "specifické".
Objektivně by se ale mělo dodat, že "normální úředník" (byť třeba i ve vedoucí pozici) třeba na finančním úřadě, městském úřadu atd. přeci jen pracuje více a efektivněji a proto bych popsanou story z KPR přehnaně nezobecňoval..
Kéž byste měl pravdu. Asi chodím na špatné úřady nebo ve špatnou dobu. Nikdo se nevěnuje mně, ani dalším občanům, zato několik úředníků v hloučku klábosí u kafíčka nebo hulí před úřadem. Patrně mám tu smůlu, že tam chodím zrovna o pauzách... A když už někoho donutím pracovat, tak je to leda k vzteku nebo smíchu. Abych byl objektivní, nechci to zakřiknout: Na finančním úřadu to vesměs s přihmouřením oka jde, ale ČSSZ - katastrofa (ale je tam 1 výjimka, pracovitá, myslící paní), VZP - sice to není státní správa, ale veřejný úřad - katastrofa, obecní úřad resp. městské části - katastrofa.