Vlákno názorů k článku Má 9letý chlapec předvídat, že „kudličkou-rybičkou“ může kamarádovi vypíchnout oko? od J, Novák - Nechci a nebudu hodnotit rozhodnutí soudů. To mi...

Nechci a nebudu hodnotit rozhodnutí soudů. To mi nepřísluší a nemyslím si, že je dobrý zvyk to dělat. Ale upoutala mě vaše exkurze do historie a srovnání se současností. Nejsem nejmladší a v 70. letech jsem absolvoval také řadu táborů, tehdy pionýrských. Jenže s tou kudličkou to bylo tak: Od malička jsem nějaký nožík měl a od téhož malička jsem byl veden rodiči event. prarodiči k tomu, jak s ním zacházet a byla mi vtloukána pravidla bezpečného zacházení se zavíracím nožíkem. Ano, samozřejmě, že i já jsem měl rybičku! A zvláště babička, která u nás bydlela, mě cepovala, neustále: Jak mám nůž držet, jak ho nikdy nesmím otáčet proti někomu jinému, že ho mám přenášet vždy zavřený, pokud je to zavírací nůž atd. už si všechny její příkazy, zákazy, rady a pokyny nepamatuji, ale nejspíš mi z velké části přešly do krve. No jo, ale jak to může přejít do krve dnešním dětem, které celý rok nůž nevidí, tedy krom příborového u stolu? Kolik dětí dnes pomáhá doma škrábat či loupat brambory, mrkev, krájet cibuli atd. atd., co? Babička mě v tomto směru proháněla. A s nožem jsem chodil na zahrádku pro pažitku i jiné koření.
Ale to vše je historie a pochybuji, že dětičky v budoucnu budou lepší, než jsou ty dnešní.

To už je asi nepochopitelný generační rozdíl. Já si neumím představit, že byl měl v jeho věku rybičku. Na svůj hlavní nůž z tohoto období si pamatuji dodnes, protože ho mám pořád a dokonce se i pořád vyrábí.

https://www.mikov.cz/dyka-375-nh-1-lovecka/

Dnes mi to taky přijde absurdní tahat sebou takový nesmysl, ale tenkrát jsme jako kluci běhali venku v teplácích, kolem pasu opasek a na něm tohle. Ti "lepší" měli prodlouženou variantu.

https://www.mikov.cz/dyka-376-nh-6-lovecka-venado/

Jako hlavní viník mi nepřijde vedoucí, ale rodiče. Jestliže ten kluk dostal snad poprvé v životě do rukou na táboře rybičku a neměl osvojené ani základy chování s nožem, tak to dopadlo, jak to dopadlo.

Nechci a nebudu hodnotit rozhodnutí soudů. To mi nepřísluší a nemyslím si, že je dobrý zvyk to dělat.

A proč se to jako nemá dělat? Protože soudci jsou bohové a jejich rozhodnutí je svaté?
Kritika je první krok k tomu, aby se něco zlepšilo. Pokud z kritiky soudy vyjmeme mohli bychom skončit v žumpě, kde jsou rozsudky chaotické, odtržené od spravedlnosti a justice řeší hlavně svoje vlastní umělé problémy a ne problémy naše. Oh wait...