Vlákno názorů k článku Lze bojovat proti nepřizpůsobivým občanům? od Prudič - Stejně jak židům najít v Evropě nebo Ázii...

Nechci se zastávat nepřizpůsobivých, ale spousta bílých, natož Romů, v dnešní krizi práci nesežene. Zkuste si sami rozvážit, přijímáte-li novou pracovní sílu, pro koho se nakonec rozhodnete. Pokud byste onoho uchazeče neviděli na vlastní oči, Rom by možná zvítězil. Ovšem pokud jej uvidíte vizuálně, rozhodnete se pro bílého.

Je zajímavé, že za socialismu, když museli všichni pracovat, tolik až do nebe volajících problémů s Romy nebylo. Aspoň u nás. Možná v Chanově to bylo stejné už za socíku, ale rozhodně to takto nevypadalo po celé republice. Socialismus taky zvýhodňoval, ale plošně, třeba ty, co měli hodně dětí. Že toho využili hlavně Romové, je jiná věc. I bílý se snaží využít, když to jde, když někde dávají peníze. Je to jen jinou formou.

Proč nám svět neukáže, jak s nepřizpůsobivými zatočit? Když se na Česko provalilo něco ohledně utiskování určitých skupin obyvatel, tak byl celý svět chytrý, jak se u nás nedodržují lidská práva, ale nikdo nám neporadil a navíc se "naše" porušování lidských práv dělo i v zemích, která nás kritizovaly.

Neházet všechny do jednoho pytle. I Romové jsou čistotní, slušní, řádně pracující, vlastnící dům a auto a naopak bílí jsou mnohdy horší než Romové. Ale to tady už psal někdo jiný. A bohužel i ti, co se chtějí nějakým způsobem zlepšit, nemají příliš šancí. Pokud je náhodou Rom někam přijat a neosvědčí se, budou negativně posuzováni všichni další zájemci z řad Rómů, i když mohou být úplně jiní. Jedna negativní zkušenost prostě vydá za 100 kladných ...

»Pokud z nich někdo vidí, že tady práci nesežene ... « - to je právě problém těch slušnějších, že chětjí pracovat, a práci neseženou, protože se přednostně přijme bílý. A že neseženou práci, měli by se vystěhovat do nějakého gheta?
Já třeba do převratu dělal v zemědělství, kam už za socíku nikdo "normální" nechtěl jít dělat (mnoho přesčasů, soboty, neděle, peníze sice slušné, ale podobné jako za 8,5 hodiny ve fabrice. Romové měli traktory vyšperkované, čisté, že tam člověk místo v holínkách šel v pantoflích (tehdy ještě nebyly traktory jako dnes - ale humpolácké Zetory ...) a k tomu každý nové auto, sice na půjčku, ale měli ho. Sice mi bylo záhadou, že i když měli mnohdy právě díky přesčasům větší peníze než "bílí", kterým se mnohdy moc do přesčasů nechtělo, tak si na auto brali půjčky a jelikož se za socialismu půjčky strhávaly zásadně z výplaty, "divili" se mnozí, že berou (tenkrát se mzdy vyplácely zásadně hotově) méně peněz. Tak jim člověk musel polopaticky vysvětlit, že k hromádce peněz, kterou měli v sáčku, musí přičíst i srážky na půjčky. Ale tohle, snad z trucu, nechtěli mnohdy pochopit ani bílí. Po krachu zemědělství se jeden z nich vypracoval na nějakého odborového předáka v auto-montovně, a pere se za bílé. Další jezdí vzadu na stupačce jako popelář. Žádné problémy s nimi nebývaly. Jejich ženy pracovaly v místních fabrikách na dělnických pozicích. Bohužel, fabriky musely být zrušeny a tak jsou nyní na dávkách, Spolu se spoustou bílých. A řada z nich (Rómů i bílých) to řeší dalším děckem. To bylo o romských starousedlících ...

Po převratu však do města přišla i řada přistěhovalců (prý tenkrát za to dostávali nějaké peníze) a tihle se s těmi starousedlíky nesžili. Dělají všude bordel a okrádají i své, slušné "spolukolegy".

Zákony a pohledy neinformovaných však měří všem stejně. Jde o to, aby právě díky těmhle nepřizpůsobivým to neodnášeli i ti slušní, kteří se, jak už jsem psal, dostali někam jinam, než chtějí být, díky krizi a pohledu ostatních přes prsty, že jsou Rómové.

Samozřejmě odsuzuji ony nepřizpůsobivé, co dávky profajčí nebo propijou, děti pošlou žebrat nebo krást (pokud jste k takovým činostem "vychováváni" již od mala, považujete do za zcela normální asi tak jako "běžný" občan si po vykonání potřeby umeje ruce) a v přiděleném bytě vytrhají podlahu a radiátory, které odvezou do sběrny. Zde by asi měly následovat holobyty a děti jim (společně s dávkami na ně) odejmout a dát je do kvalitní převýchovy. Ale řada státních zaměstnanců, kteří by se takovýmito problémy měli zabývat, to neudělá (potupné finanční ohodnocení jejich práce, příliš mnoho práce a její náročnost po stránce jak vyjít vstříc všem mnohdy si odporujícím zákonům, aby je pak někdo nenapadl za to, že sice vyhověli kritériím konkrétního zákona, ale nevyhověli nadřazené ústavě nebo listině lidských práv ...)