To jsou zase názory, vážené obecenstvo. Každý stát si stanovuje, v jakých oblastech dává zcela volný trh a v jakých oblastech bude trh regulovat. Zvláště s ohledem na to, aby stát dokázal kontrolovat, zda v daném segmentu má možnosti zjistit zdanitelné příjmy, resp. jiné povinnosti, které si zákonem stanoví. A protože třeba taxislužba představuje v drtivé většině hotovostní transakce, nevyjímaje Taxify, právě taxametr, tedy metrologicky ověřené měřidlo, má zabezpečit, že finanční správa bude schopna u případné kontroly rozporovat to, co provozovatel zdanil/přiznal a to, co je "vytočeno" v taxametru. Pokud najde výrazný rozdíl (například, že řidič taxametr nepoužívá), daň doměří z obvyklého průměru v dané oblasti segmentu. Zákazník tím zároveň získává doklad o jízdě, kde jsou uvedené všechny náležitosti, včetně možnosti jízdu reklamovat, resp, si stěžovat na příslušeném magistrátu. Je následně na kontrolních orgánech, aby splňování zákonů vyžadovaly a kontrolovaly. Že se tak neděje, je věc druhá a stát se tak sám okrádá o nemalé příjmy, které by jinak měl. Ano, taxametr může nahradit mobilní aplikace. Ale následné potřeby příjmy zdanit zůstávají. A to se právě v oblasti tak zvané "sdílené ekonomiky" až na výjimky neděje.
Představte si, že by stát nereguloval autobusové dopravce a autobusem by jezdil každý, kdo má na něj platný řidičský průkaz. Je to přitom úplně stejný segment: převážejí se lidé, řidič je zodpovědný za jejich život a vy ten svůj dáváte jemu do svých rukou.
Průkaz řidiče taxislužby má z tohoto pohledu garantovat minimálně to, že daná osoba má platné řidičské oprávnění, není a nebyla odsouzena za trestný čin ve spojení s alkoholem a drogami, v této věci neudělala přestupek a má čistý trestní rejstřík. Průkaz taxikáře je navíc veřejnou listinou, takže si jej cestující může opsat nebo i fotit a řidič to musí cestujícímu umožnit. Následně si může na řidiče stěžovat u místně příslušného magistrátu, tedy státního orgánu.
Zkoušky, které si jakákoli obec může stanovit, nejsou jen zkoušky, jak se jede do nemocnice a zpět, na co stačí navigace. Jde mimo jiné o řadu testů z právních předpisů, takže zvláště ve velkých městech tyto zkoušky mají odfiltrovat úplná jelita, která umí skutečně jen točit volantem a s nimiž byste vlastní krásnou náctiletou dceru samotnou neposlali. Protože do hlavy řidiči nevidíte, tak samospráva nasazuje nástroj, aby lidi nemohl vozit každý, kdo si umane. Tedy jde o ochranu cestujících, ne o regulaci kvůli "taxi mafii".
Taxify, Uber, Airbnb a další projekty tak zvané "sdílené ekonomiky" z počátku nabízely alternativu k dražším komerčním službám, ale toto opojení dávno skončilo. Již pár let jde o regulérní byznys, a to tvrdý byznys. V Praze jezdí flotily vozidel, které patří rychle vznikajícím s. r. o., ty zaměstnávají řidiče z východu bez platného pracovního povolení i bez víza, daně se neplatí, sociální pojištění a zdravotní pojištění se nedovádí a případná kontrola u řidiče nic neřeší, protože řidič jednoduše zmizí zpět na Ukrajinu, do Moldávie, Kyrgyzstánu... Pak dochází k tomu, co popisuje autor: spokojený je pouze zákazník, protože má nízkou cenu, a majitel aplikace, protože mu řidiči platí poplatky. Zákazník ale musí akceptovat to, že když se stane průšvih, třeba dopravní nehoda (a pozor, ony se nestávají jen těm cizím na YouTube), může mít velké komplikace s náhradou újmy nebo škody, za předpokladu, že nehodu přežije. To se sice může stát každému, ale u řádného dopravce je jasně daná odpovědnost za cestující.
Posledním problémem je nerovný tržní boj v této oblasti. Kdo chce v ubytování, taxislužbě apod. podnikat férově, a dost takových firem a jedinců existuje, musí (ano musí) dodržovat řadu zákonů a předpisů. Protipožární opatření, revize, kontroly, seznamy hostů, udržované únikové východy, nezávadné potraviny a voda, platba silničních daní a rozhlasových poplatků, daní z nemovitých věcí atp.
A pak se najde někdo, kdo chce v tomto byznysu dělat totéž, ale využije "moderní projekty sdílené ekonomiky", takže dělá totéž, ale přitom tvrdí, přesněji lže, že o byznys nejde, protože on nepodniká, on jen sdílí byt, auto, pracovní prostor. Tudíž neplní řadu právních předpisů a zákazníky získává nížší cenou vlivem nekalé konkurence. Ti jsou z ceny nadšeni, protože se konečně "osvobodili" od starých pořádků. "Přichází nová doba", říkají stávajícím podnikatelům, bez regulace, každý si může dělat, co chce, protože o všem má rozhodnout zákazník. Nechme na zákazníkovi, ať si zvolí, zda pojede s levnějším Taxify, nebo se ubytuje v paneláku. To je přece jeho věc a stát do toho nemá co povídat.
Samospráva na to má ale jiný názor a osobně se mi na stůl dostalo pár případů českých řidičů takovýchto "alternativních taxislužeb", a pronajímatelů "sdílených prostor" kteří postupně byli účastníky několika správních řízení. A vážně nejde jen o pokutu od pražského magistrátu, nebo o zabavená auta v Ostravě, o čem psala média. Z médií se už nedozvíte, že se o takové "podnikání" zajímá i finanční správa, městská/okresní správa sociálního zabezpečení, zdravotní pojišťovna, živnostenský úřad, úřad práce a v konečném důsledku i Český telekomunikační úřad, alias Český rozhlas. Tyto všechny instituce pak posílají řidičům, provozovatelům vozidel, majitelům bytů apod. výzvy. Ti buď doloží, nebo zaplatí... To je realita.
Chcete hrubší příklad? Když si pozvete kamaráda a s ním budete "sdílet" svoji manželku, je to "trojka". V pornoprůmyslu se tomu říká "cuckold". Proti gustu... Ale když vám za to kamarád bude platit a těch kamarádů bude denně několik, už tím neukájíte své choutky, ale je z vás normání pasák a z manželky šlapka. I tak vypadá sdílená ekonomika.
Zjevně jste nepochopil pointu. Pokud existuje odvětví podnikání, které je zatíženo regulacemi, které značná část zákazníků (i provozovatelů) považuje jen a pouze za buzeraci, není řešením začít buzerovat i nově vznikající byznysy. Naopak. Je třeba se ptát, jestli ta buzerace k něčemu je.
Většina nařízení ohledně taxislužby (a zdaleka nejen ohledně taxislužby!) jsou k ničemu a jejich skutečným důvodem je zamezení přílišné konkurence. Např. znalost místopisu až na úroveň délky ulic (vážně!) je v době navigací totálně k smíchu.
Cílem tedy není zničit tradiční ekonomiku tou sdílenou, ale jít příkladem a rozpoutat veřejnou diskusi, jak napravit nánosy vyhlášek něčím rozumnějším.
„Neměl znát“ – co je to za obrat? Proč by měl někdo jiný než zákazník požadovat, co by někdo měl nebo neměl znát?
Jasně, že je fajn, když taxikář zná alespoň svoje město. Nebo aspoň tuší, kde je jaká část a jak se tam zhruba dostane. Ale i když nezná ani to, je mi to celkem fuk – navigaci mám sám, ta má údaje aktuálnější a lepší než má v hlavě ten nejlepší taxikář. A vůbec, co kdybych jel třeba v MHD? Tam by mi nikdo neporadil ani teoreticky a stejně bych si musel poradit sám. Mít vedle sebe přímo řidiče je ještě obrovský komfort.
A jestli taxikář ví, že ulice Patočkova, bůhví kde, má třeba 500 metrů nebo 600 metrů, tak to je mi opravdu šumák. Naopak ocením, když tohle nesmyslné memorování nebudu muset nepřímo zaplatit já (a taxikář místo učení bude moci třeba odpočívat).
Taxikář může znát co chce denně z hodiny na hodinu se dopravní situace mění ŽÁDNÝ sebelepší taxikář neví že zrovna teď se v té a té ulici stala nehoda a je neprůjezdná nebo se tam tvoří kolona oproti tomu online navigace má veškeré zprávy o uzávěrkách nehodách a provozu každou minutu atualizované kam se na to sebezkušenější taxikář hrabe nemá šanci stejně pružně reagovat jako navigace co v mžiku najde nejrychlejší trasu...
Je zřejmé, že o profesi řidiče taxislužby nevíte vůbec nic. Žádná navigace Vám nenahradí znalost prostředí ve kterém tuto činnost provozujete. Je mnoho frekventovaných adres, kam Vás navigace zavede chybně. Jeden příklad za všechny: Pobřežní 1, což je hotel Hilton. Navigace Vás zavede za roh pod nákladovou rampu, kde na Vás opravdu zákazník nečeká. A pak budete objíždět celý Karlín a vracet se zpět. A takových případů je celá řada....
Ten příklad je irelevantní. Když nastupuju, taxík zná moje GPS souřadnice (nehledě na papírovou adresu), takže se tam jednak určitě dostane, a pokud ne, tak to pro mě znamená akorát trochu zpoždění (ale to neplatím).
Adresu zadávám, když už je taxík u mě. Když se pak navigace splete a zavede mě na druhou stranu hotelu, tak to prostě můžeme zkusit ještě objet, anebo vystoupím a dojdu pěšky.
Srovnejte tenhle „problém“ s tím, kdybych
1) měl jít pěšky
2) měl jet MHD
3) měl mě odvézt kamarád (a nebyl to zrovna místopisný bůh)
4) měl jet sám vlastním autem
Body (1) a (2) jsou zjevně horší, body (3) a (4) jsou nastejno s taxíkem, akorát zjevně tyhle možnosti nejsou vždy dostupné.
To jako opravdu? Já tedy Taxify nepoužívám, takže to neznám. Mně by to přišlo jako dost nesmyslné omezení. Taxi používám několikrát do měsíce a prostě jsem si zvykl, že ho objednám a v SMS mi přijde informace o tom, v kolik a jaké taxi bude přistaveno. Když zastaví před domem/restaurací atd., tak přijde další SMS.
Nejsem si úplně jistý, že bych byl ochotem akceptovat službu, která má v podmínkách, že si musím nejprve stoupnout u parkovacího místa a teprve pak si smím objednat odvoz. A pak tam celou dobu stát aby mě našel. V tomhle má obyčejné Taxi navrch, ti mě nenutí čekat v dešti u silnice.
Naprosty souhlas....bohužel, tzv.cestujici, kteří se zde vyjadřují positivně o sdílené ekonomice jsou lidé, kteří v životě taxíkem neponesou, neb na to nemají a to samé je s ubytováním...také se neubytuji v normálním, být jen tříhvězdičkové mi hotelu, také na to nebudou mít.
Nicméně, nedej bože, aby se jedná m něco zlého při využití sdílené ekonomiky stalo....dopravní nehoda, nebo chytí svrab a pod...budou první, kteří budou řvát a podávat žaloby.