Jsme lidé, ne stroje, takže musíme počítat i s psychologickým působením poboček, vezměte si jen samotný výraz „bankovní dům“, a když někdo vejde do mramorem obložené haly, tak to dotyčný vnímá jako záruku tradice, solidnosti a důvěry. A na někoho dobře působí, že je mu věnována osobní péče, oproti mačkání kláves a klikání myší.
"Mramorem obložené haly ... vnímá jako záruku tradice, solidnosti a důvěry". Omyl. Dneska už je to vnímáno jako naprosto nesmyslné a vyžadující hodně peněz na údržbu. Kiosek v nákupním centru může být mnohem fleixibilnější, protože je možno ho rychle přestěhovat blíže ke klientům. Vícde klientů jede autem do nákupního centa, zatímco do centra k pobočce je třeba jet MHD a od MHD pěšky. Pobočka není záruka kvality, zárukou kvality by měli být lidi. Pokud jich kiosek obslouží víc, tak může být mramorová pobočka klidně i pozlacená.
Jarmilo, mně to připadá jako pokračovat v diskuzi za každou cenu, píšete: „Dneska už je to vnímáno jako naprosto nesmyslné a vyžadující hodně peněz na údržbu.“ Co myslíte tím: je vnímáno? Ano, mnoho lidí to vnímá, tak jak to popisujete vy, ale mnoho lidí to vnímá tak, jak to popisuje Lubik. Proč to „omyl“? Přece, když nasadím nižší poplatky a kiosky jsou lépe dopravně dostupné a mají příznivější otvírací dobu, tak to neznamená, že zlikviduji konkurenci. Dovedete si představit, že všichni lidé budou za všech okolností jednat racionálně a tedy stejně?
", a když někdo vejde do mramorem obložené haly, tak to dotyčný vnímá jako záruku tradice, solidnosti a důvěry. "
To je pravda. Problém je, že z toho pocitu tam člověka velmi rychle vyléčí. Po chvíli jsem měl pocit, že jednám před Tuzexem s vexlákama.
Ostatně některé banky, konkrétně KB, mají snahu zákazníka odradit od vlezení do té mramorem obložené haly. Před asi 10-ti lety (po převzetí SG) se mi dostala do spárů příručka pro vzhled poboček. Zvenku byl závazný požadavek ne jedno srozumitelné a z blízka i zdáli viditelné logo, ale hromada malých "vlaječek" jak na cirkusákův stan.