Dokud se naše dementní banky zajímají jen o zdaněný příjem, a ne o bonitu žadatele či jeho schopnost splácet - bude se lhát a podvádět o 107. Patnáct let po pádu doby temna jsou úvěroví blbečkové schopní vyhodnotit jedinou cifru: příjem přiznaný ke zdanění.
Že 99% prodnikatelů provádí daňovou optimalizaci, a jiným přeskupením výdajů mohou získat značné prostředky - nikdo není schopen analyzovat.
Že tisíce žadatelů mají těsně před koncem splácení čehosi, či dokonce již to dávno splatili ale ještě to ovlivnilo příjem za minulý rok - nikdo není schopen analyzovat.
Že žadatel s bonitním příjmem nemusí mít za dva měsíce práci, i když není ve výpovědní době - nikdo není schopen analyzovat.
Atd, atd, atd. Takže dokud se úvěráři chovají na úrovni matematiky první třídy obecné školy - jsou podváděni se stejnou invencí. A nikdy na to nepřijdou!!!
...vidím, že jsi asi právě nedostal v bance úvěr.? Jak by si posuzoval bonitu Ty? (úvěr se obvykle splácí z "volných" peněz, které Ti zbydou po zaplacení všech Tvých výdajů a po odečtení částky nutné alespoň na základní přežití - ovšem nedovedu si představit banku, která by financovala např. výstavbu RD, pokud by klientovi po úhradě splátky zůstalo tak akorát na suchý rohlík s meltou.)Jak jinak prokázat volné peníze, než čistým výdělkem? Tzv. "daňová optimalizace" je akorát šméčko na stát, který tohle díky neschopnosti parlamentu a úplatnosti úředníků umožňuje. Znám lidi co se diví, že jim nikdo nepůjčí, protože mají životní minimum, ale mají dům v řádech miliónů, kterým chtějí ručit. Ale banky obvykle nemají jako podnikatelskou činnost uvedenu činnost realitní a tak jim jde spíš o to aby byl úvěr splácen, než aby tzv. "realizovaly zástavu"...
A proč třeba někde chtějí do výdajů uvádět stavební spoření konkrétně ŽIBA u žádosti o kontokorent), které mně jednak může za rok skončit, nebo ho druhak můžu ukončit ihned, třeťak mám právě z tohoto stavebního spoření k dispozici finanční prostředky?
...to je od nich jasně blbost, protože by určitě měli rozlišovat to co platit MUSÍM a co ne (např. na takový spoření se můžu klidně vyfláknout a přestat ho platit a nic se neděje, zatímco když přestanu platit třeba výživný, leasing, nebo úvěr bývá zpravidla problém...)
Velmi se mýlíš. Já jsem úvěr dostal bez problémů, a to dokonce hned třikrát - a pokaždé jsem lhal jak cikán, a banka na to nepřišla; a všechny tři úvěry jsem taky bez problémů splatil.
Příklady dementních analýz:
1) Zaměstnanec měl za předchozí rok malé příjmy, nebo jako studující vůbec žádné příjmy. Letos má ale dobrou a pesrpektivní práci se slušným platem. To ale dement v bance nevidí - ten vidí jen předchozí rok.
2) Žadatel splácí úvěr, hypotéku, leasing, cosi. Tři, pět, devět let bez problémů splácí - zbývá mu ještě jedna-dvě-tři měsíční splátky. Takže pokud žadatel splatil 32x deset tisíc - je zřejmě značná pravděpodobnost, že za měsíc (dva, tři) až úvěr doplatí, bude mít disponibilních 10.000 měsíčně. To ale dement v bance nevidí - ten vidí jen že žadatel má TEĎ malý příjem.
3) Podnikatel ke konci roku optimalizuje daně. Dělají to tak všichni - takže ani pro debila by nemělo být problémem ten několikasettisícový vzorek populace analyzovat. Pokud analytik nedovede rozpoznat nákup zbytné techniky a zásob těsně před koncem roku, od nedostatečných příjmů firmy, a tyto danově-optimalizační investice neumí alokovat jako kolaterální - má menší kvalifikaci než ten nejposlednější švec z horní dolní.
Čistý výdělek, zejména je-li to výdělek zaměstnance a navíc za předchozí rok, je ta nejnepodstatnější informace pro bonitu klienta. Neb zaměstnanec zaměstnán být může, a za dva měsíce už nemusí. Zatímco podnikatel, který prokáže schopnost vydělat peníze, konzistentní v historii, musí být už v principu bonitnější, i když žádné daně neplatí. Ostatně nechat každý měsíc ladem X tisíc "volných" peněz měsíčně, jejichž hodnotu žere inflace, a nikam je neinvestovat a nic si za ně nekupovat - může leda chorý mozek. Pokud tohle úvěrář není schopen (nebo oprávněn) vyhodnotit - chová se jako debil a patří mu být obelhán.
Jinak metoda, jak kvalitně posuzovat bonitu, je vymyšlená už asi padesát let - neposuzují se zdaněné příjmy z minulosti, ale kolaterální příjmy, neboli schopnost žadatele DOSÁHNOUT PŘÍJMU V BUDOUCNOSTI. Sekundárním údajem je "credit history" - neboli jestli žadatel nějaké úvěry měl, a jak je splatil.
Já osobně bych ve SVÉ bance - podnikateli, který ze svých peněz radši zbůhdarma zaplatí daně, než aby je reinvestoval či investoval (neb toto je princip daňové optmalizace, a je to zcela legální) - nepučil ani židli na sednutí, protože prokazuje naprostou neschopnost s penězi zacházet rozumně. Ale nejde jen o podnikatele, jde i o další principy.
Takže ještě jednou: lhát, lhát a lhát, ANO.