přesně mně to napadlo.
pracovní dobu přece nelze rozpitvat, a z ní vytrhovat několikavteřinové události, které vytrženy z kontextu bych puristicky posuzoval, zdali jsou pracovní či nepracovní.
ale pokud zaměstnanec porušil explicitní příkaz nadřízeného, tak proč ho za to má nadřízený ještě odškodnit? proč měl právo očekávat vzpěry na místě kde výslovně neměl co dělat? zdá se že další z kategorie kdy k soudu se nešlo pro spravedlnost ale pro rozsudek.
Opět soudy rozhodují podle selského rozumu - ale nějak naruby :-/
Choval se tak jak bylo na pracovišti běžné ... hm nám paní učitelka říkala "... a když on skočí z okna tak ty taky"? Co to je sakra za argument? Všichni porušují příkaz a tak se to považuje za normální a vlastně se nic neděje? :-O
Pamatujete na na propad tunelu Brusnice? A víte, jak skončilo vyšetřování? Spousta lidí špatně splnila své povinnosti, protože předpokládali, že když ti ostatní odvedou práci dobře, nic se nestane. (Řídké piloty, nedostatečná výplň mezí ostěním a tunelem, dlouhý záběr, a na závěr stržení dočasného ostění bagrem místo jeho odstřižení. Jedna každá taková chyba by nic nezpůsobila, dokonce ani kombinace dvou. Ale všechny společně způsobily průšvih.) Jenže když toto předpokládají všichni, tak je průšvih nevyhnutelný.
Podobně tady - co měl ten zaměstnanec co předpokládat, že je světlík zajištěn, on tam neměl sedat.