Vtip je v tom, že kdyby si na začátku ten první z celého koloběhu na splacení svého dluhu "nepůjčil" (u toho dalšího), ale nakupoval až tehdy, kdy byl schopen platit hotově, nevznikl by žádný další řetěz dluhů, a tím pádem by ani při špatné platební morálce toho prvního dlužníka nevznikl celý kolotoč druhotné platební neschopnosti.
Není to druhotná platební neschopnost, co způsobuje krizi. Druhotná nebo jiná neschopnost splácet závazky je už jen průvodní jev a následek.
Příčinou dluhového kolotoče a krizí je primárně samo půjčování si, dělání dluhů, které stálo na začátku. Mimochodem je to taky důvod, proč až teprve za krizové situace se firmy i jednotlivci jaksi "probouzí" a z opatrnosti, na kterou se se zpožděním rozpomněli, akceptují jen platby ...v hotovosti.
V „základní“ učebnici ekonomie je uváděn tento příklad: vinař potřebuje lis, ale zaplatit ho může až prodá víno, jenže to bez lisu nevyrobí (bez úvěru to nejde). Takže se dohodnou a výrobce lisu mu ho dá a vinař mu něco načmárá na kus papíru (a je tady směnka). Výrobce lisu něco potřebuje od jiného a zaplatí papírkem od vinaře… a už to jede.
tento druh dluhu zná přece každý zaměstnanec - taky snad dostáváte výplatu až po měsíci a ne každý den. takže jistá míra vzájemného úvěrování je zdravá.
když každý trochu počká, může si to více lidí dovolit, a tedy se toho i více vyrobí a více prodá, a více lidí má práci.