Paní Jarmila má opět pravdu. Nemyslím to ironicky.
Žádnému dítěti ještě neuškodilo skočit občas pro drobný nákup, s odpadky do popelnice či posbírat na zahrádce jabka. Zrovna tak pár přes zadek neuškodí. Jinak se z nich stanou rozcapení nadutci, čehož jsme už nyní svědky u některých dětí přijíždějích sem na návštěvu z "demokratické" ciziny. A česká děcka některých podnikavců si tyhle manýry příliš brzy osvojují také. Když na ně zvýšíte trochu hlas (právem), tak volají linku bezpečí.
Naši "odborníci" přes zákony chtěli ochránit děti před zneužíváním k nelidské práci a před fyzickým týráním, ale (jako obvykle) se to zvrhlo do extrémů, kdy se na děti nesmí šáhnout, zvýšit hlas ani po nich něco chtít ...
Já za svého dětství v socialismu pamatuji běžně brigády od 15ti let, dokonce holky u nás brogádničily jako pošťačky a roznášely i důchody. A světe div se, v té údajné "době temna" je nikdo neosahával (ač jezdily v mini a jiném vyzývavém oblečení) ani jim neukradl svěřenou hotovost.
Třeba.
Protože mi za socíku rodiče nemohli vše dopřát, tak jsem začínal se sběrem. Noviny tehda každý odebíral a tak hold místo do popelnice či na zátop jsem je odvezl na starém kočárku do sběrny. Tehda při daleko nižších cenách nového papíru či železa byly výkupní ceny naopak vyšší než nyní, při daleko vyšších dnešních cenách nových výrobků /tzv. nepřímá úměra/. Za první takto vydělané peníze jsem si koupil robustnější kárku, na které jsem toho uvozil více - no a pak následovaly koupě japonské elektronické polovědecké kalkulačky Polytron s krásně zeleným displayem (LCD tehdy ještě nebylo) z Tuzexu za 200 bonů, přenosný kazeťák Nacional Panasonic (walkmeny či dokonce MP3 ještě tehda dlouho čekaly na své vymyšlení), jeansy, rádio s kazeťákem na baterky i na síť, digitální hodinky Casio už s LCD, věž s double magneťákem ... no bylo toho dost, co bych jinak asi neměl. Mé mládí nijak neutrpělo a viděl jsem, jakou hodnotu mají peníze.