Základem toho je, že naopak, když se daří, tak firmy z popsaného důvodu nenabírají lidi tak rychle a razantně, jak by mohly a chtěly, protože když se zase dařit přestane, a to se dá v podnikání prostě předpokládat, tak se těchto lidí velmi těžce zbavuje. A nárůst zakázek nejprve řeší přidanými směnami, víkendy, přesčasy a teprve ve druhé vlně a to ještě opatrně nabírají. Protože zakázky mohou zase výrazně klesnout v řádu týdnů nebo dnů, ale zbavit se nadbytečných lidí trvá dlouhé měsíce.
Sám vidíte, jak to má autor těžké, že se prostě čtenářům nezavděčí. Když názoru čtenářů oponuje, stihne ho kritika, když mu přitaká, stihne ho totéž. V jedné ze svých reakcí jsem vyjádřil názor, že výpovědních důvodů upravuje zákoník práce dosti, jen je třeba umět s nimi pracovat, rozlišovat je, správně je použít. Na tom trvám. Nicméně na druhou stranu musím uznat, že procedura rozvázání pracovního poměru a její realizace je poněkud zdlouhavá (to mělo vyplynout z poslední reakce), často uplyne relativně dlouhá doba od momentu, kdy zaměstnavatel rozhodne o nutnosti rozvázat pracovní poměr, do momentu, kdy tento opravdu skončí. Dále už bych to nerozebíral.
Jenze ono je to taky dvojsecne. Cim snadnejsi bude ukoncit pracovni pomer, tim rychleji se firmy zbavi nepotrebneho zamestnance, ovsem taky se muze stat, ze dotycny odejde tesne pred dokoncenim dulezite zakazky, firma ji nestihne a bude platit penale. Bohuzel to dnes v dobe vysoke nezamestnanosti moc nehrozi, ovsem pred krizi si stale hodne podnikatelu stezovalo na nedostatek zamestnancu.