A to je stabilita banky.Prostě, jestli se třeba banka najednou nezavře a klienti budou čekat až někdy dostanou 90 procent z pojištění vkladů.
V tomhle stát velké banky vždycky podržel, zatímco ty malé s lepšími službami, menšími poplatky.atd atd.šly ke dnu. A o tom klienti vědí taky, takže sice o pár desítek korun větší poplatky, fronty jsou všude stejný a služby skoro taky..
Ha, ha, ha! Lepší služby a menší poplatky! O to tam nikdy nešlo.
Kdo chce vytunelovat ze soukromé banky pořádný balík, ten přece musí nějak dostat lidi i s jejich penězi do toho svého ústavu. Čert proto vem náklady. Zaplatíme si pár pitomců, co se umí dobře chovat a hezky tvářit, vybavíme jim pěknou kancelář a pak už stačí jen počkat. A vzhledem k děravému bankovními zákonu schválenému v první porevoluční euforii bandou politických diletantů nebo podvodníků už to potom nebyl moc velký problém. Stejně to nakonec stát zaplatil, protože jedny z hodně mála zákonů, které kdy měly zpětnou platnost, což odporuje běžným právním zvyklostem, byly zákony o navýšení odškodnění po zkrachovalých bankách.
Neřekl bych, že fronty jsou všude stejné.
V mé dnešní bance to jde bez front a nemusím plánovat a objednávat se s kdejakou prkotinou u osobního bankéře. V té minulé bance fronty furt. Dopoledne, v poledne, odpoledne ... Špatně rozdělené přepážky, takže k jedněm přišel klient přijivší později daleko dříve na řadu než jiný klient přijivší daleko dříve. A fronty ne v jediné úřadovně, ale v mnoha, které jsem měl tu čest navštívit.
Vzhledem k tomu, že i velké banky jsou v soukromých rukou, nevidím jediný důvod, proč by je měl stát zachraňovat v případě krachu. Ostatně, i ve světě nejsou krachy "velmi zdravých a silných" společností žádnou zvláštností.