Vlákno názorů k článku Kdy narazí státní finance do zdi? od Lázslo - Jan Bureš: Nestrašte, bankrot Česku nehrozí. Státní rozpočet je...
-
Lázslo (neregistrovaný)
Jan Bureš: Nestrašte, bankrot Česku nehrozí.
Státní rozpočet je nesmrtelné téma. Máloco se teď veřejně probírá tak důkladně, jako děravá státní kasa. Další analýzy už sotva mohou přinést převratně nové informace. S narůstajícím veřejným dluhem tak bude jen sílit oprávněné volání po reformách. Takovým hlasům přitom nově dodává na naléhavosti fakt, že některé země unie – zejména Maďarsko a Řecko – balancují na hraně bankrotu.
Všechno by ale mělo mít své meze: malování strašáků je sice lákavá, ale krátkozraká strategie, která může přinést více škody než užitku. Na rovinu: nejsme v situaci, že by nám hrozil bankrot. A ani se do ní jen tak nedostaneme.
Dluží každýI když se stavem našich financí rozhodně nemůžeme chlubit, český veřejný dluh pořád zůstává na evropské i světové poměry nízký. Na úrovni necelých 40 % HDP je hluboko pod průměrem Evropy (80 % HDP) a daleko od úrovně, kvůli níž mají země skutečný problém prodat na trzích nový dluh. I při katastrofálním scénáři pokračujícího rychlého zadlužování nastartovaného krizí, bychom potřebovali alespoň deset až patnáct let, abychom se přiblížili mizernému stavu Řecka (dluh 115 % HDP).
Falešná je také představa, že stát musí někdy v budoucnu všechny své dluhy splatit. To je velký omyl: stát vzhledem k své nesmrtelnosti pouze musí udržovat rozumnou míru zadlužení. Prakticky každá země na světě měla, má a bude mít nějaký veřejný dluh, který ochotně financují soukromé subjekty. U nás jsou to například lidé spořící na penzi (penzijní fondy) nebo na bydlení (stavební spořitelny), kteří nakupují státní dluhopisy, a nepřímo tak státu půjčují.
Důležité je, aby veřejný dluh zůstal v rozumných mantinelech a investoři neztratili důvěru v možnost jeho splácení. Právě kvůli ztrátě této důvěry má problém Řecko. Jeho dluh v kombinaci s devítiprocentním deficitem znamená, že Řekové na trzích potřebují tento rok prodat 20 % HDP nového dluhu. To už je v součtu s nulovou důvěryhodností řeckých statistik opravdu akutní problém, který bankrotem skutečně zavání.
Bylo by samozřejmě hloupé se tímhle utěšovat a stlát si na vavřínech. Naše fiskální situace totiž opravdu není růžová, a to především uvědomíme-li si rychlost stárnutí populace a vysoké zdanění (především práce). Nafukování strašáků a malování čertíků na zdi – jakkoli dobře míněné – nám ale nepomůže.
Dá se pochopit, že jeho účelem je rozhoupat nemístně klidné politiky k potřebným reformám. Nafukovaní strašidelného zámku je ale dvojsečnou zbraní: může totiž výrazně ovlivnit také chování běžných lidí a podnikatelů. Na konci minulého roku jsem kupříkladu musel několik klientů ujišťovat, že opravdu nehrozí státní bankrot a nemá smysl převádět všechny volné peníze z korun do eur.
A je tu ještě jedno riziko: přehánění může vést i k neadekvátní reakci vlády. Naše fiskální problémy nemají akutní povahu, a můžeme (i bychom měli) si proto dovolit promyšlenou reformu, která zohlední většinu skutečných problémů: vysoký podíl mandatorních výdajů, vysoké zdanění práce, neprůhledné vykazování rozpočtu. Zdání akutního problému může vést politiky k zbytečně bolestivému a neefektivnímu řešení. Takovému, které přijímají vlády zemí na hraně bankrotu, když je trhy donutí ořezávat výdaje hlava nehlava.
Ekonomové, kteří dnes straší českým bankrotem, si podřezávají větev i sami pod sebou. Co budou říkat, kdyby se – nedej bože – někdy v budoucnu naše veřejné finance dostaly do opravdu bezvýchodného průšvihu. Bude pak jejich varováním ještě někdo věřit?
Jan Bureš
Autor je hlavním ekonomem Poštovní spořitelny ČSOB -
Mike (neregistrovaný)
Pane bankéři , vůbec nezáleží na výšši stáního dluhu , to by jste měl dobře vědět. Schválně , napište nám , jak velké zadlužení má Lotyšsko , já mám takový dojem , je je mnohem nižší než u nás. Takže vůbec nezáleží na výšši dluhu , ale na důvěryhodnosti konkrétní země. Nepřirovnávejte nás k vyspělímu západu. Mám pro vás ještě jednu otázku. Komu pujčí investoři radči , ČR nebo Francii, Německu, Holandsku, Anglii atd. i když budou mít západní země mnohem vyšší dluh , přesto si vyberou právě tyto země. Mi jsme rozvojová chudá země , zcela závislá na zahraniční poptávce. Stačí málo , a je zle. Třeba odchod Škodovky a je vymalováno.
-
Prazdne kapsy (neregistrovaný)
> Schválně , napište nám , jak velké zadlužení má Lotyšsko , já mám takový dojem , je je mnohem nižší než u nás.
Koukam na tabulky verejneho dluhu statu na Wikipedii a Lotyssko (angl. Latvia 17% DPH (CR podle stejneho zdroje ke stejnemu roku [2007] 30%). Podle tabulek vnejsiho dluhu ma Lotyssko dluh 84% (CR 30%).
Nevim sice, jak je mozne mit externi dluh vetsi nez celkovy (ze by vliv smenneho kurzu meny?), ale tak je to tam uvedene.
-
Miloslav Ponkrác (neregistrovaný)
„Ekonomové, kteří dnes straší českým bankrotem, si podřezávají větev i sami pod sebou. Co budou říkat, kdyby se – nedej bože – někdy v budoucnu naše veřejné finance dostaly do opravdu bezvýchodného průšvihu. Bude pak jejich varováním ještě někdo věřit?“
Nemohu si odpustit reakci: Ekonomové budou poslední, kteří to poznají.
-
V podstate autor hovorí, že keď sme v h0vnách po kolená, tak je všetko ok, lebo ostatní sú po krk. Čo je to za nezmysel? Takéto argumenty som používal, keď som chodil na základnú školu a dostal som 4 – vyhováral som sa, že aj ostatní dostali a niektorí dokonca 5. Dostal som vynadané, že čo robia ostatní je jedno, dôležité je, čo robím ja. Nehovoriac o tom, že aj tí, ktorí sú dnes zadĺžení na 80% boli kedysi zadĺžení na 40%.
Rovnako hlúpy je argument, že každý štát mal dlhy. WTF?! Keď sa niekto zadĺžovať chce, nech sa zadlžuje, ale nech do toho neťahá mňa! O tom, že štát je nesmrteľný by vám vedela rozprávať trebárs taká Rímska Ríša. Jo aha, ona už neexistuje, je mrtvá!
Čo sú to „rozumné mantinely verejného dlhu“? Ak je nejaký mantinel, tak za neho sa nikdy štát nesmie dostať. Keď sa však štát k tejto hranici dostane, bude na tom úplne rovnako, ako keby si nezačal požičiavať vôbec. Resp. ešte horšie, lebo musí splácať úroky. Prečo sa to vôbec volá verejný dlh a nie dlh politický? Prečo si ten dlh na seba neprevezmú politické strany a ich lídri? To by sa hneď videlo, kam by sa posunuli mantinely.
A to už nehovorím o tom, že štát si požičiava na priamu spotrebu, nie na investície.
Ak takéto niečo je schopný vyplodiť hlavný ekonóm banky, tak ďakujem pekne. Aj keď je pravda, že banky v dnešnej dobe musia ísť na ruku štátu, takže to nie je až také prekvapujúce.
-
Prazdne kapsy (neregistrovaný)
> Rovnako hlúpy je argument, že každý štát mal dlhy.
Kdyz se podivame na stat jako na podnikajici ekonomicky subjekt (ma prijmy, bezne a povinne vydaje a investicni vydaje), tak uplne rozumim nutnosti urcite miry zadluzeni. Je to stejne jako kdyz si rodina chce poridit dum – but 25 let setri, bydli v pronajmu (a utraci za nej penize, ktere by mohly smerovat bud na sporeni na dum nebo splaceni hypoteky) a pak si ten dum koupi nebo si pujci, zije v tom koupenem dome a 25+neco let (kvuli urokum) ho splaci.
Otazka je, kolik %DPH je prijatelny dluh, neboli z hlediska rodiny: „Za jak dlouho chci splatit hypoteku – za 10, 20, 30 nebo 40 let?“
-
Štát nie je štandardný podnikajúci ekonomický subjekt. Štát je vydieračská, násilná organizácia, ktorá kradne ľuďom peniaze.
Štandardný ekonomický subjekt investuje svoje peniaze, svoj čas, náklady znáša sám. Podobne rodina. Ak si rodina požičia a potom nespláca, je to iba táto jedna rodina, ktorá sa ocitne na ulici, nie rodina susedova, ktorý si nepožičiaval na dovolenky, na drahé auto, na drahý dom, ale poslal deti do školy, aby lepšie zarábali a aby sa o rodičov dokázali postarať, keď budú starí.
Štát je organizácia, ktorá prenáša náklady svojho rozhadzovania a požičiavania na tých, ktorí so zadĺžovaním nesúhlasia, bojujú proti tomu a upozorňujú na negatívne dôsledky.
Paroubek, Topolánek, Kalousek, Grebeníček, Fischer a ostatní v živote nedajú ani korunu na splatenie dlhu, aj keď sú to oni, ktorí ho nasekali.
-
F&T (neregistrovaný)
Při každém zadlužování hrozí bankrot. Na dluhu je zákeřné to, že exponenciálně roste nade všechny meze.
Systém státních financí je třeba při tomto přístupu vždy po nějaké době „vyresetovat“. Takový RESET nás asi bude v nejbližších letech očekávat. A pak se zase pojede vesele dál. Narazíme do zdi, lidé přijdou o veškeré úspory a kolotoč slibů se roztočí nanovo.
Poslední RESET v čechách byl v 50 letech minulého století. Důležité je, aby RESET proběhl jednou za generaci, aby lidé neměli šanci se poučit.
V diskusi už zazněly 2 možnosti pro obyčejného člověka: a, převést si aktiva do nepeněžních statků, b, usilovat o změnu režimu.
Další možnost mě zatím nanapadá.Doporučuji k nahléhnutí tuto zajímavou analýzu:
1. časť – Analýza moderných peňazí, otroctva zadlženosti a deštruktívnej ekonomiky
2. časť – Taká jednoduchá metóda
3. časť – Tyrania hypoték
4. časť – Rozšírené omyly
5. časť – Ideológia peňazí
6. časť – Vynútený ekonomický rast
7. časť – Mýtus konzumnej spoločnosti
Mohlo by vás zajímat
-
O vyšší příspěvek na bydlení lze žádat jen do konce července. Jak doložit příjmy a náklady na bydlení online?
-
Úspěch s první hromadnou žalobou: Soud přiznal nárok na 1,6 mil. Kč. Jak vám může hromadné řízení pomoci?
-
Učitel tvrdil, že žáka neuhodil, soudy mu ale nedaly šanci žáka vyslechnout. Zasáhl Nejvyšší soud
-
Na kartu v Albánii nespoléhejte, stoeurovky nechte doma a dejte pozor na poplatky za výběr z bankomatu
ČLÁNKY DO MAILU