Bylo by s "něčím" v rozporu, kdyby smlouva týkající se pronájmu na dobu neurčitou byla opatřena nerovnoměrnou výpovědní dobou?
Například tak, že podnájemník může podnájem ukončit kdykoli a výpovědní doba je jen jeden týden/den (nikdo nikomu nebrání oznámit tuto skutečnost třeba 1/2 roku dopředu), ale pokud podnájem ukončí poskytovatel podnájmu tak je výpovědní doba nejméně tři měsíce?
Jak by situaci změnil fakt, že podnájem je jen na dobu určitou? Jde například o situace kdy podnájemník může byt opustit kdykoli, ale nejpozději tak musí učinit do konkrétního, do předu mu známého, data.
**
Párkrát jsme něco podobného museli dát dohromady. Právní poradci vždy neustále papouškují, že pokud je smlouva na dobu určitou je stanoveno datum do kdy, a o rozdílných výpovědních lhůtách ani neceknou. Jenže nám takto hrubě nastavené podmínky nestačí.
Děkuji za názor. Říkám si to samé!
Myslíte pane Fetter, že by byla přípustná i slovní kombinace "na dobu neurčitou, nejdéle však do DATUM"? Nebo jde o příliš velký rozpor?
Je lepší v tomto případě použít frázi "bez výpovědní doby"? Nebude to v očích soudu znamenat to stejné, jako že výpovědní doba nebyla stanovena, tedy platí zákonem stanovené tři měsíce?
**
Pokud by měl někdo konkrétní zkušenost, ohledně pohledu soudu na podobné smlouvy, ať se podělí... děkuji.