Myslím, že jsme ochranu děti dotáhli do dokonalosti. Já si kdysi bláhově myslela, že nám jak společnosti jde o zamezení dětské práci, tedy o to, aby z dětské práce byla živa celá rodina, a o to, aby dítě nepracovalo na celý úvazek. My jsme ale zákony dotáhli k naprosté dokonalosti: zakázali jsme jakoukoli práci děti do 15 let. A tak děti, které si přivydělávají roznosem letáků (dvě hodiny týdně) a podobnými drobnými placenými brigádičkami, radši učíme, že lhát a podvádět je normální, protože jejich pracovní smlouvy jsou vedeny na rodiče nebo prarodiče. Co na tom, že několik hodin placené práce týdně, případně nějaká prázdninová brigáda, jejich duševní ani tělesný vývoj neohrozí. Jak to sakra dělali komunisti, když za nich si děcka do 15 let na podobných brigádách legálně přivydělávat mohla? Nezpozoroval jsem, že by tím byla starší generace nějak postižena.
To nemyslím, protože sběr brambor byl někdy placen dosti hanebně (u nás třeba peníze za brambory sebrala škola. Ne základní, ale střední. To, co jsme dostali my, byl výsměch a almužna). Ale třeba jako 10-letá děcka jsme třeba chodili na selekci brambor, sbírat jahody apod. Nebylo to nijak zvlášť placené, ale třeba ze selekce brambor jsme si domů nosili malé rané brambory, s máslem to byla pochoutka.
O prázdninách byla ale třeba legální brigáda na roznášení pošty, to u nás třeba dělala děcka i před dovršením 15 let věku.
Zvláštní je, že já jsem ty noviny roznášel počátkem 70. let po sobotách taky, a žádnou smlouvu jsem neměl - ta byla psána na dospělého. Mladšího 15 let nebylo možné oficiálně zaměstnat ani za bolševiků, ale někomu holt Alzheimer nedovolí si na takové věci vzpomenout. HOWGH.
My jsme s bráchou chodili na selekce do bramborářského ústavu. Taky jsme smlouvy neměli. Přišli jsme v sobotu ráno, pracovník ústavu nás dovedl na pole a pracoval s námi, v poledne jsme dostali peníze na ruku. Nás jako děcka tenkrát nezajímalo, jestli pracujeme na nějakou smlouvu, nás zajímaly vlastnoručně vydělané peníze. Chodila jsem tam od 10-14 let.