Současný vývoj ekonomiky není pro bankovní sektor vůbec pozitivní, krize se postupně rozšiřuje do celé eurozóny. K tomu nové predikce hospodářského vývoje eurozóny pro rok 2012 taky moc radosti nepřinesou. Hrubý domácí produkt zemí platící eurem se podle ekonomů propadne o 1 %. Pokud Evropská centrální banka nepřikročí k masivním odkupům dluhopisům Itálie a Španělska (v současné době se pohybuje výhradně na sekundárním trhu), hrozí, že tyto státy brzy vyhlásí nesolventnost a bankovní sektor se zhroutí jako domeček z karet. Podle finanční a zpravodajské společnosti Bloomberg musí Itálie na zaplacení dluhopisů s končící splatností a dalších závazků získat 337 miliard eur, Španělsko bude potřebovat 148 miliard eur.
Český bankovní sektor v ohrožení?
Jak se na tom český bankovní sektor? Na jedné straně dobře. V roce 2010 banky vydělaly 55,7 miliard korun, pro tento rok se očekává číslo podobné, ne-li vyšší. I tak se ale náznaky krize začínají projevovat. Tvrdě byla zasažena například UniCredit Bank, která musela kvůli krizi v Řecku odepsat na cenných papírech 858 milionů korun a zisk jí klesl na polovinu.
Pokud jde o důsledek odpisů dluhů oněch zhýralých zemí, zde vidím riziko spíše nepřímé. České banky drží jen sporadické objemy dluhopisů problémových zemí eurozóny. V případě jejich defaultu jsou ale ohroženy i banky v ostatních zemích a jelikož by neřízený default, byť jen v případě Řecka, mohl vyvolat dominový efekt napříč Evropou, mohly by se následně do problému dostat i banky v ČR
varuje Jaroslav Brychta, hlavní analytik X-Trade brokers.
Ony vysoké zisky u nás nezůstávají, jsou prostřednictvím dividend z velké části posílané mateřským společnostem. V podstatě jsou tak dceřiné společnosti „pumpovány“ a zůstává jim jen to nejnutnější pro překonání nejrůznějších zátěžových testů České národní banky. Šéf AXA Bank Petr Skok vyjádřil v exkluzivním rozhovoru pro náš server obavu, že některé banky začaly podnikat krátkodobé kroky pro získání likvidity, které se můžou projevit negativně v horizontu dlouhodobém. Je tedy otázkou, jak by vysáté dceřiné společnosti odolávaly při katastrofickém ekonomickém vývoji, který nastínil David Marek, ekonom Patria Finance. V případě krachů eurózony očekává pokles hrubého domácího produktu až o 8 procent.
Pojištění vkladů – pojištění, které je nanic
Dalším mýtem, který kampeličky, družstevní záložny a také banky používají ke své marketingové propagaci, je Fond pojištění vkladů. „Veškeré vklady jsou u nás pojištěné do výše 100 000 eur“, jásají reklamní materiály, které se nám snaží podstrčit podprůměrný spořicí účet. Máte ještě více peněz? Ani lidé s větším objemem peněz si nemusí zoufat, stačí, když se peníze rozprostřou do účtů v rozdílných bankách.
V roce 2010 fond ručil za vklady ve výši 2,1 bilionů korun. Je to obrovská částka, která dosahuje téměř dvojnásobku našeho státního rozpočtu. V případě, že by banky nebyly schopné vyplatit více jak 10 procent vkladů, státní rozpočet se ocitne v bankrotu. Deficit by totiž narostl o více než 200 miliard korun a nikdo by nám tyto peníze nepůjčil. Tento scénář není vůbec nereálný, stal se například v Irsku, kde deficit veřejných financí dosáhl 14,3 % hrubého domácího produktu. Závazek v podobě záchrany problémových bank dosahoval objemu téměř veškerých rozpočtových příjmů. Z bryndy musel Irsko vytáhnout až MMF. Ve světle současného vývoje tak zcela tragikomicky působí částka, kterou u nás pojištěné bankovní instituce posílají do fondu pojištění vkladů. Jsou to pouhé 3,7 miliardy korun pro rok 2010!
Kdo zaplatí ztráty?
Velkým nebezpečím je také morální hazard, který zde vzniká. Banky si nekonkurují svou historií, stabilitou nebo dalšími jinými způsoby, jak zajistit ochranu vkladu klienta, ale už jen podle toho, jak vysoký nabídnou úrok. Vysoký úrok musí být z něčeho zaplacen, kampeličky a záložny jsou tlačeni k riskantním investicím, které mohou vést k velkým problémům a posléze k bankrotu. O tom se přesvědčili klienti Vojenské družstevní záložny, která nabízela vysoké zhodnocení spořicích účtů, její investice se však ukázaly jako špatné a zkrachovala. Hospodářské výsledky dalších záložen a kampeliček jsou vesměs nelichotivé, další bankroty tak budou s velkou pravděpodobností pokračovat.Více o odejmutí licence Vojenské družstevní záložně.
K fondu pojištění vkladů je skeptický i Brychta: Pojištění vkladů by možná mohlo fungovat na čistě dobrovolné bázi, kdy by členské banky oproti nečlenským byly odměněny jistou konkurenční výhodou. Pojištění vkladů v současné podobě je ale velká fikce, která mnoho neřeší a je spíše nástrojem socializace ztrát a přenášení odpovědnosti za krachy soukromých bank na daňového poplatníka. Klientům bank navíc odpadá starost s hledáním skutečně věrohodné banky (každá je přece pojištěná), což banky motivuje k rizikovějšímu chování,
uvedl.
Nic pěkného nás tak v budoucnu nečeká. Možnou krizi se podaří zažehnat, její účet však bude obrovský. Co se týče dostatku zdrojů na záchranu bank. Státy je nemají, ale Evropská centrální banka ano. Od té doby, co svět přešel na nekrytou papírovou měnu, je bohužel dostatek peněz na všechno.
dodal Brychta. Více v článku: Cesta do pekla je dlážděna neomezeným tiskem papírových peněz.
