Hrozně dlouho jsem byla jednou z těch největších odpůrců soukromých vysokých škol. Zastávala jsem názor, že jsou to zkrátka zaplacené tituly pro ty, kteří na to mají, a kteří by studium na státní škole nezvládli. O některých soukromých VŠ si to myslím pořád. Jenže jak šel čas, dost jsem změnila názor. Pracuju ve firmě, kde míváme na stáži studenty jak ze soukromých, tak státních VŠ a mám-li srovnávat, tak snad nejšikovnější stážisty, které jsme u nás měli byli z VŠEM a vždy je rádi na stáži vítáme. Ať už se to týká jejich přístupu k práci, jazykových znalostí, počítačové gramotnosti, "zvídavosti" a ochoty, je prostě vážně vidět, že ten moderní přístup ke studiu, na jaký jsou ve škole zvyklí se odráží i na jejich celkovém přístupu k životu a k povinnostem. Naproti tomu u některých stážistů ze státních VS jsem cítila takové to: "Hlavně ať po mně nic nechtějí a nechají mě být, než mi to tu skončí." Jedna taková slečna se nám tam doslova schovávala před prací. Prostě to brali jako povinnost pro zápočet, nikoliv něco, kde se můžou o oboru naučit a získat praxi.