jsem nečetl ale praxe mého života v posledních 22 letech jeho teorii potvrzuje. Za hluboké totality jsem vyměnil byt v paneláku za téměř ruinu RD v atraktivní pražské lokalitě. Od začátku byl záměrem pronájem. Po 6 letech tvrdé práce jsem ještě před revolucí RD pronajal rakouské firmě. Nyní jsou v něm již několikátí nájemníci, při každé výměně jsem musel investovat do nákladných rekonstrukcí. Je třeba asi polovinu nájmu reinvestovat, jinak by člověk zkrachoval. Nicméně při skromném způsobu života mi zbylo na koupi 3 bytů, v jednom panelákovém bydlím, 2 pronajímám. Úspory jsem diverzifikoval do produktů peněžního trhu. Kromě období rekonstrukcí mám dost času vylepšovat si chatu. Takže souhlasím, "bohatý táta" nejdříve šetří a pro svůj produkt musí najít někoho, kdo ho koupí. Jako zaměstnanec vždy bude pracovat pro někoho, kdo si podstatnou část jeho odměny přisvojí. Ten postřeh, že podnikatel nejdříve utrácí a pak platí eráru, je trefná.
Máte pravdu. Využil jsem tehdy příležitosti. Dnes by to bylo mnohem obtížnější. Na druhou stranu, 2 byty jsem koupil v r. 98 z dnešního hlediska velmi výhodně a vzal si na ně půjčku. Také na rekonstrukci domu jsem si v r. 2000 půjčil milion. Takže si myslím, že člověk, který okamžitou spotřebu dokáže obětovat budoucímu výnosu, má šanci vždycky. Pokud jako Blackhawk pojedu na dovolenou bez finančního zázemí, tak pravděpodobně nebudu mít nikdy nic. Tím mu to ovšem neberu, každý má jiné priority.
Jo, to je můj případ. Nájem je podobně drahý splátkám z hypotéky. A někde prostě bydlet musíš. Buď v nájmu - a platíš cizímu hypotéku a sám máš prd. A nebo platíš hypotéku s vidinou, že to jednou bude tvoje. A splátky jsou podobné, jako by si bydlel v nájmu. Jak z toho ven? :D