Pekny clanek, s casti se da i souhlasit.
Jen pasivni vydelavani penez je idealisticka blbost. I o byty, akcie nebo firmu se musite starat. Rozjet a provozovat podnikani je temer vzdy nekolikanasobne vetsi zaprah, nez zamestnani. Chudy i bohaty tata se nakonec udrou. Bohaty se akorat udre na svem. Zamestnavatel je otrokar, ale nejhorsim otrokarem je clovek sam sobe. Recept na stesti neni mit hodne majetku. Chytrej clovek se spokoji se s malem a hreje ho vedomi, ze to malo se vzdycky nejak zaridi. I kdyz zenam se to vysvetluje tezko.
Přesně tak, Jane,
ženské prostě nechápou rozdíl mezi spotřebou a investicí, pro ně je velmi dobrou investicí i koupě nových záclon nebo koberce, zkrátka protože jsou hezké...
Podepisuji také názor, že optimální je minimalizovat spotřebu a navíc se snažit být maximálně nezávislý na systému. Takže je např. lepší krb, protože dřevo mi samo roste na zahradě, a na střechu malou fotoelektrárnu, ne pro dojení státu, ale pro případ, že by Čez z jakýchkoli důvodů skončil apod.
Také jsem zjistil, že skromný život je bezpečnější, netřeba řešit zloděje ani závist, člověk není otrokem mnoha věcí apod. Jen to v praxi zase naráží na nepochopení u žen, které skromnost programově odmítají (i podvědomě) a často také u dětí, které přebírají konzumní návyky od spolužáků...
To je v podstatě ta nejzákladnější pravda. Když má člověk minimální náklady a nehoní se za každou blbostí, tak pokud je ještě k tomu přiměřeně pracovitý, mám peněz v podstatě neomezeně. Tím nemyslím žít jako poustevník, ale znát pro všechno míru a u každé věci si automaticky rozmyslet, jestli to opravdu potřebuju nebo jestli to je jen zbytná blbost.
A čím jsou lidi chudší a primitivnější, tím jsou nenažranější. Běžte se podívat do nejbližšího hypermarketu, co se tam děje.
Když idealistická blbost funguje, je to pohoda. Pokud vlastníte nemovitosti a současně firmu, která vám nemovitosti spravuje, garantuji vám ze své zkušenosti, že se neudřete. Souhlasím s tím, že v období budování systému správy a prvních investic "je to zápřah". Je však vynikající, že po pár letech (mně to trvalo tři roky) "můžete vypřáhnout". Považuji za lepší být chytrej a bohatej než jenom chytrej. Bohatství nevnímám jako marnotratnost, ale jako svobodu se rozhodnout "spotřebovávat málo nebo hodně". K bohatství nevidím synonymum udřít se.