Vlákno názorů k článku Desetník: Jak vydělat na spořicím účtu a kreditní kartě od Curier - S křížkem po funuse se podařilo podat informaci...
-
anonymníNo, ono to šlo dělat tam zpátky tam zpátky, limitováno to bylo pouze nerychlostí mezibankovních převodů. Psalo se v diskuzích o lidech, co údajně dokázali za měsíc takto protočit 10 mega. Kolik je z toho jedno procento? To už jde, ne? Navíc, ty peníze, co se pořád točili, půjčila zdarma jiná banka :)
-
anonymníNo jo, je to tak. Zajímalo by mě proč mi o tom nepřišel okamžitě mail od PaySecu??? Kdejaké blbosti a reklamy chodí mailem a takovou zásadní informaci nepošlou. Přitom ještě před měsícem měli v ceníku, že do 31.8.2008 je nabíjení platební kartou zdarma a po tomto datu bude jen první nabití kartou zdarma. Copak se má člověk denně dívat na jejich stránky do ceníku zda ho náhodou nezměnili? Kdyby to aspoň uvedli na hlavní stránce velkým písmem nebo tak něco... Je smutné, že se o tom musí člověk dočíst v diskusi...
-
Člověče, dojení moc nedoporučuju ;-)
Jednu dobu jsem dělal v pojišťovně pracovní úrazy ze zemědělských družstev a není o co stát. To bylo "při dojení jí stoupla kráva na nohu", "kopl ho kůň", "zranil se při vystupování z traktoru", člověk by neřekl, jak je to rizikové povolání. A hlavně - ty platy, to je fakt bída :( -
Důležité není vyrobit - ale prodat. A pokud ten zemědělec není schopen svůj výrobek (svojí práci) prodat tak, aby byl spokojen (třeba proto, že někde jinde na světe jsou schopni ho vyrobit levněji), má prostě smůlu. Život prostě není (a nikdy nebyl) fér.
Klasická ekonomická poučka o ceně vody a diamantu - jak to, že je diamant draží než voda, která je přece mnohem důležitější. Tohle se učí v prvním ročníku na ekonomce :) -
anonymníPokud budou všude ve světě dotovány určité výroby a my se budeme chtít světu ukázat ekonomický zázrak, totiž že vyrobíme cokoliv bez dotací, tak můžeme republiku zavřít a rozpustit, protože nedokážeme vůbec nic vyrobit levněji.
Vyspělé státy si nenechají do zemědělství "kecat" a jen my si necháme určovat, kolik že můžeme vyrobit litrů mléka, tun másla, litrů vína. A tak samozřejmě ty vyspělé k nám valí přebytky, a naši zemědělci krachují.
A to není jen u zemědělců.
Valí se k nám levná, nekvalitní elektronika z Asie, vodoinstalační materiál z mosazi dotované Itálií, papundeklový nábytek z Polska, prezervativy z Číny atd. atd.
Vyspělé státy mají takovou ochranu trhu, aby jejich občané měli práci a odbyt pro svou výrobu a nemuseli potupně jezdit pracovat do jiných zemí. Ostatně, viděli jste v hromadném měřítku, že by např. z Francie jezdili prodavačky do Německa, z Německa mýt hajzly do Norska nebo ze Švédska do Turecka montovat auta?
Jó, z jeden čas jezdili z Amreiky nebo Německa k nám učit mládež jazyky. Pak se ukázalo, že to byli vesměs pedofilové a jiní úchyláci ... -
Promiň, ale tady fakt meleš páté přes deváté. Na jedné straně to vypadá, že jsi zastánce dotací a na druhé straně se ti nelíbí, že ten, kdo dotace vyplácí určuje kvóty výrobků, které mohou být vyrobeny. Jestli něco Evropu zahubí, tak to budou právě ty dotace. Firmy se místo na zvyšování efektivity zaměřují na získání maximálních možných podpor (v ekonomii pro to existuje i odborný termín, teď si nevzpomenu na název) a pomalu to vypadá, že dnes nejde bez dotací vyrobit naprosto nic - omyl, jde a ne o moc dráž, než s nimi. Já jsem naopak pro to, odbourat všechny ty restrikce a regulace (kromě dohledu nad kvalitou a zdravotní nezávadností) a samozřejmě i dotace.
A že pracovníci nejezdí mezi státy? Ale kdeže, stačí se podívat někde, není to sice jako v USA, ale i v Evropě se cestování za prací začíná pomalu rozmáhat. Zatím je to sice otázkou spíše kvalifikovanějších lidí, ale to je dáno potenciálním velkým rozdílem v příjmu.
Když jsem byl s minulou firmou na veletrhu v Basileji, tak bylo nádherně vidět, jak přes hranice proudily auta pendlerů (Švýcaři, Francouzi, Němci) oběma směry - bylo je možné poznat na první pohled - vevnitř jen řidič, žádná zavazadla a za okýnkem cedulka "nic k proclení". -
anonymníAsi jste pořádně, Patriku, nepochopil.
Výrobky, které jsou dotovány v cizině, kvóty žádné nemají, a tudíž se i hromadně vyváží. Naopak, u nás se hlídají kvóty, aniž by se něco dotovalo. Dotují se útlumové programy (v zemědělství to bylo např. zatravnění polí, zalesnění luk nebo chov skotu bez následné produkce mléka. A samozřejmě, pokud se něčeho vyrábí málo, v nedostatečném počtu, tak zde pak letí ceny závratně a neúměrně vysoko /např. mléko, maso, byty, když se zasází málo brambor, tak i ty brambory. Atd. atd. Muselo by se bohužel centrálně plánovat - kolik republika skutečně potřebuje, na to napasovat plány pro jednotlivé zemědělce, k tomu něco z dovozu na obohacení trhu a u všeho nad uplatnit ochranářská cla, tak, jako to dělají vyspělé ekonomiky. Zemědělství bohužel není jako průmysl, kde, zjednodušeně, nejdou-li na odbyt třeba židle, se jejich výroba omezí, dřevo na ně určené se někde uskladní a lidi propustí. V zemědělství se po zasetí musí i sklidit - znovu zasít a tak stále dokola. U živého materiálu se nedá vše vymlátit nebo chovat kuřata 3 roky, až o ně bude zájem a pak za 4 roky zjistit, že není maso, vejce, mléko ale pak není možno najednou otočit nějakým zázračným knoflíkem a spustit "výrobu" v odpovídajících, požadovaných kvantech. Něco se dá sice řešit dovozem, ale ne dlouhodobě, a ne za situace, že v cizině je neúroda.
Jelikož bydlím na hranicích, mohu vás ubezpečit, že i když je u sousedů veliká nezaměstnanost, tak k nám pracovat od nich nikdo nejezdí!
A určitě nebudete chtít po prodavačce, aby dojížděla za desítku čisté mzdy s tím, že dá měsíčně 4 litry na dojíždění ... Když bude brát sto tisíc, tak asi ty 4 litry na dopravu oželí. Ono se nedá chtít po mizerně placených lidech, aby dělali stejné věci jako managment mající o 0 (nulu) vpravo na výplatní pásce víc. Pokudněkdo není toto schopen pochopit, budete to asi české prvenství na světovém pracovním trhu. -
Kvóty na zemědělskou produkci jsou uplatňovány samozřejmě i v západní Evropě.
Ano, je pravda, že nelze otočit kouzelným knoflíkem a rázně zvýšit produkci ze dne na den, ale to my nemusíme. V případě akutního nedostatku se potřebné potraviny jednoduše dovezou. Máme tu výhodu, že si můžeme hravě dovolit přeplatit spotřebitele někde v Ugandě (dosaďte jakoukoliv africkou nebo jinou méně rozvinutou zemi) a jejich potraviny si vzít (stejně jako to děláme u biopaliv). Takže hladomor Evropě nehrozí. Vyšší cenu by jednou za čas mohly bez problémů dorovnat prostředky, které se nyní každoročně bez efektu utopí v dotační politice.
ČLÁNKY DO MAILU