V podstatě se nemýlíte. Pokud je otec znám, řeší se to dohodou (buď je to v rámci dohody o uzavření manželství nebo v rámci dohody při určení otcovství). Důležité je souhlasné prohlášení obou. Krom již zmíněného občanského zákoníku to řeší i v článku zmiňovaný zákon o matrikách a jménech.
Teprve v případě, kdy k dohodě nedojde, o příjmení rozhoduje soud. A osobně třeba nevidím důvod, proč by v případě, že matka dítě vychovávat nechce, bude plnit jenom vyživovací povinnost a bude dítě v péči otce, mělo mít automaticky jméno po matce.
Tím jsem chtěl zamaskovat svou nejistotu, zda je spojka "anebo" použita ve významu slučovacím, či ve významu vylučovacím. Ta výpustka mi v pochopení významu ani trochu nepomohla. Skutečnost je taková, že se příjmení dává buď po obou rodičích, pokud se jmenují stejně, anebo po otci, anebo po matce. A to buď po dohodě, anebo po rozhodnutí soudu. Havlae má tedy pravdu. Ačkoli ne úplnou a rozhodně úplnější, než je v článku. :)
Teď už si hraji. Při poměru slučovacím je sdělení poněkud podivné, jako pojedu škodovkou nebo autem. U poměru vylučovacím se píše před spojkou čárka a navádí to k výkladu, nedohodnou-li se rodiče, má dítě jméno po otci.
Takže § 861
Je-li znám jen jeden z rodičů, má dítě jeho příjmení.
Tedy obdobný výklad: Je-li znám jen jeden z rodičů, má dítě příjmení.po otci anebo po matce.