Vlákno názorů k článku Jak si vás banky prověřují, než vám poskytnou úvěr? od Skočdopole - Postupy českých bank mají jednu zásadní vadu oproti...

Postupy českých bank mají jednu zásadní vadu oproti USA. Naprosto je nezajímá POZITIVNÍ historie a zajímá je jen negativní. Př:

1) Osoba A. Zaměstnanec hrubý příjem 30 tisíc, nulová pozitivní historie, nulová negativní historie.

2) Osoba B. Zaměstnanec hrubý příjem 100 tisíc. 20 let dlouhá pozitivní historie, statisíce spíše miliony splacené úspěšně na úvěrech a hypotékách. Stovky správně zaplacených splátek. A pozor - JEDNA omylem pozdě poslaná splátka bance, tedy okamžitě automatem založený záznam v BRKI.

Hádejte kdo dostane a kdo nedostane úvěr i kdyby šel žádat o spotřebák na 30 tisíc?

On totiž případ B většinou zamítne už automat a dál se s váma nikdo nebaví.

Zdroj tohoto tvrzení? Třeba ten článek, na který reagujete, vyloženě říká, že banky pozitivní historie zajímá:

Je častým mylným dojmem, že nejdůvěryhodnějším žadatelem je pro banku vždy klient bez jakékoli úvěrové historie. Statisticky jsou klienti bez úvěrové historie spíše průměrní co do schopnosti splácet. Pozitivní úvěrová historie je rozhodně pro klienta lepší a takoví klienti obecně dostávají ty nejlepší úrokové sazby.

Však důraz na "ochotu splácet" oproti "schopnosti splácet" byl jednou z příčin tzv. hypoteční krize v USA.

Velký význam negativních záznamů u nás je dán zejména vysokou automatizací procesů schvalování, je třeba vybrat banku (většinou spíše větší), která je ochotná k manuálnímu posouzení, ale k tomu se jí u spotřebáku na 30 tisíc moc chtít nebude (nálady na zaměstnance převýší výnos z úvěru, výjimkou jsou nebankovní společnosti s vyššími úrokovými sazbami).

To úplně není pravda. V případě klienta "B" to dostane do ruky pracovník banky, který se koukne a posoudí. A na 100% schválí, protože jedna platba poslaná pozdě, se může stát každému. Je vidět, že o tom nic nevíte

No to jsem viděla na vlastní kůži. Ani jedna platba pozdě, "jen" jsem byla Mystery Shopper, který se v rámci své práce ptal na možnost úvěru. NIKDE nebylo, že by byl zamítnut, jen poznámka, že jsem ho nečerpala. Důvod neuveden. Pomalu ROK jsem potom přesvědčovala banky, aby mi daly úvěr! Pak to riskla Liška a vydělala na tom, protože jsem jejím dlouholetým spokojeným klientem. Dneska tedy i Rajfkovým, protože koupili klientský kmen banky, jejímž klientem jsem byla.

To jste taky byla dost riziková. Málokterá banka při výše uvedené historii si neřekne: žádali si o spoustu půjčetk, ale žádnou nevzali => bude nás to stát úsilí a nevyděláme na tom? Žádost zamítnuta. Je potřeba se vžít do role banky...

To je fakt :-). Ptala jsem se asi na 8 pobočkách. My dostali instrukci, že se máme ptát na podmínky možného úvěru, ale nemáme ukazovat občanky. Jenže bez občanky to nešlo. Ono se pak dodatečně ukázalo, že vedení banky absolutně nezná podmínky, za kterých jejich vlastní instituce úvěry poskytuje. Pro nás to byla maximálně hrozba toho, že nás zaměstnanci banky odhalí, měli za odhalení prémie a odhalený MS vypadával ze hry. probíhalo to rok a bylo nás jen docela málo, co jsme prošli až do posledního kola :-). Mně se to dařilo hlavně proto, že mi nedělá problém udělat ze sebe totálního blbce s IQ vlající trávy. Krom toho banky spíš tipovaly na mladší MS, nikoho nenapadlo, že MS může být postarší prošedivělá dáma s výzorem polovičního bezdomovce :-). Problém byl v tom, že systém byl už tehdy propojený, a jak jsem se objevila na druhé pobočce, pracovníci okamžitě věděli, že jsem byla na té první. To pak následovala série výmluv, že jedu služebně do X a že jsem se zapomněla zeptat na... Vymlouvat jsem se uměla dobře, měla jsem praxi z práce :-)

Ve státech nikdy nebyl, takže to mám jen zprostředkovaně. Kámoš byl před pár lety spolu s několika kolegy v USA. Byli tam několik let. Jejich firma tam zakládala pobočku a oni tam jeli zaučovat místní. Kámoš tam byl jakože na služební cestě. Firma mu platila plat jako v ČR a k tomu pronájem auta, ubytování, ... . Někteří kolegové se dobrovolně stali zaměstnanci nově vzniklé pobočky a brali plat na úrovni USA, ale o bydlení, dopravu, ... se museli starat sami. Teoreticky na tom byli líp, ale ve finále měli docela problém, protože měli ve státech nulovou historii.

Plat měli hodně slušný i na poměry USA, ale když si chtěli vzít auto na leasing, tak problém, protože neměli žádnou historii.

Jestli pokladas permanentni zadluzenost za "pozitivni historii", tak je fakt system v USA lepsi. Me ale prijde daleko ujetejsi, nez u nas. Clovek, co cely zivot horko tezko splaci kreditky ma lepsi skore, nez ten kdo si chce pujcit poprve.

Jenže většina lidí kreditky nesplácí "horko těžko", nýbrž korektně a relativně v klidu. A nemálo lidí to zvládá i v bezúročném období, takže "zadluženost" je čistě virtuální.
Naopak pokud je někdo splácet nezvládá opakovaně, tak se to v historii projeví a v tu chvíli už to pozitivní nebude.
Kreditní historie náhodou smysl dává, člověk se slušným limitem na kreditce, který ji splácí bez podstatných komplikací, tím defakto jen dokazuje svou schopnost s financemi pracovat, což je pozitivní zpráva. A ano, pro mne je z hlediska půjčky určitě důvěryhodnější než někdo, kdo nikdy žádnou neměl a nedá se tedy tušit, zda si s tím bude vědět rady.

Jinak ale u nás byl hlavní problém v tom, že banky stavěly kreditní historii úplně na hlavu, kdy pokud někdo měl kreditku s limitem 100 tisíc, kde nikdy neměl dluh (v extrému ji vůbec nevyužíval), tak to prostě tupě braly jako "závazek 100 tisíc", který byl braný negativně automaticky, ne až při nějaké chybě. Je to zmíněno i v článku a v tomto ohledu byl český systém proti USA opravdu zcestný, nicméně údajně už se zrovna v tomto banky trochu poučily a tak je to (snad) už o něco lepší.
Prostě to u nás bylo dovedeno do opačného extrému, kdy byla bohatější historie leckdy braná jako negativum už jen kvůli své existencí, ani nebylo nutné mít něco "špatně".