téměř každý zaměstnanec je přesvědčen, že jeho nadřízený je nedovzdělaný budižkničemu a parazit, který mu pouze překáží v práci, v tom lepším případě jí jen vydává za svojí - a že kdyby ON, konatel a hybatel, odešel, podnik plný manažerů bez dělných ručiček se zhroutí jak domeček z karet.
typickým signifikantem těchto typů zaměstnanců, je, že, například, vlastní drzost interpretují jako diskriminaci zaměstnavatelem pro nedostatek sympatie, domáhají se "správného mzdového zařazení“ ovšem podle vlastních tabulek, a svévolné konání v příkrém rozporu s nařízením zaměstnavatele vnímají ukřivděně jako "zákaz schopnosti mít svůj vlastní názor“
Že šéf je blbec jsem slyšela často a určitě ne neoprávněně, od lidí, které dobře znám. Ale ještě jsem neslyšela, že by si někdo stěžoval na šikanu a nebyla to pravda. Dnes si každý rozmyslí, jestli má přijít o místo, protože jiné se shání dost těžko. Odchází tedy, až když není jiné řešení. Zažila jsem šikanu na 3 místech!!! Proto soudím, že šikana je poměrně častá, a nejen v soukromých firmách, ale také ve velkých či dokonce státních. Se šikanujícími jsem neměla problémy jen já, vždy to byl někdo, na koho se potají nadávalo, ale udělala jsem tu zkušenost, že člověk povahy mírné, ochotný a pracující tiše bez humbuku, zvlášť je-li ostatními oblíben, má velkou šanci se stát obětí šikany. Možná tu hraje roli i žárlivost. Děkuji osudu, že už dva roky pracuji ve firmě, kde jsou vztahy mezi lidmi velmi dobré. Raději to ale klepu na dřevo :-).