Názory k článku Jak přijít o rodinu nebo kamaráda? Půjčte mu peníze, nebo zkuste ručit

Ručení, které článek popisuje, se původně nazývalo RUKOJEMSTVÍ. Myslím, že to byl výstižnější název, který svou drsnější podobou varoval RUKOJMÍHO, aby pořádně uvážil, do čeho jde. Rukojemstvím bylo toto zajištění závazku zváno v občanském zákoníku z roku 1811 i v prvním komunistickém o. z. z roku 1950. Druhý komunistický o. z. z roku 1964 změnil název na mírněji znějící ručení, které mu ponechal i postkomunistický o. z. z roku 2012. Myslím, že je škoda, že se v tomto případě nový o. z. nevrátil k předkomunistické varovnější terminologii.

Do takového ručení bych nikdy nešel. Je tu hodně rizik. Zejména na straně ručitelky. Ta se z relativně bohaté a samostatné mladé dámy bude postupně měnit na trosku, která bude mít úplně jiné starosti. I kdyby to těm mladým vydrželo těch cca 20 a možná více let, stoprocentně na splacení svého závazku nikdy mít nebudou. Časem se skoro jistě rozejdou a problémy pak budou eskalovat. Kdepak, ať si mladí pěkně pronajmou nějaký malý byt a když po deseti letech ještě budou žít spořádaně spolu, pak možná bych jim něco půjčil. Na větší pronájem. Tohle je jinak cesta do pekel.

Plně souhlasím

"Můj bratr (32 let) se svou přítelkyní (28 let, mají malého kloučka – jeden rok) si chtějí požádat v nejbližší době o hypotéční úvěr za účelem koupě bytu a s ohledem na skutečnost, že ani jeden z nich nevlastní žádnou nemovitost ani finanční prostředky, se kterými by do tohoto závazku mohli vstoupit, jedinou možností je (dle jejich tvrzení) vzít si ručitele (skutečnost, že bez ručitele to nejde jsem neověřovala, takže ji přijímám jako fakt). Což jsem v tuto chvíli potencionálně já (34 let, sama, bezdětná), jelikož mě o tuto službu požádali."

Úplně nejběžnější je, že budou ručit právě tím bytem, co si chtějí koupit.
Takže v čem je problém?

Problém je v tom, že mají malou bonitu a bance se jeví jako rizikoví klienti, kteří by nemuseli 20 let splácet hypotéku. Proto chce banka ručitele (nebo případně ručení jinou nemovitostí). Málokdo si ale uvědomuje, že ručitel ručí po celou dobu trvání závazku, tedy 20-30 let, než dotyčný úvěr splatí. V této době si sám hypotéku vzít nemůže, protože pak by on sám pro banku nesplňoval bonitu. Podobně je to s ručením nemovitostí, i když při výstavbě nové nemovitosti banka po dohotovení stavby ručení původně jinou nemovitostí převádí na ručení nemovitostí novou. Vezměte to z hlediska banky: proč by se zbavovala ručitele, když v případě problémů jí zaplatí právě ručitel?
Do popsaného případu bych jako ručitel nešla ani omylem. Mít na 20-30 let zablokovanou možno jakéhokoli většího úvěru je dost tvrdá cena za přátelské vztahy, i třeba v rodině. To "můj bratr (32) s přítelkyní (28 let)" nemají ani floka a chtějí kupovat byt? Nebylo by lepší, kdyby pár let zůstali v nájmu a začali šetřit aspoň na stavební spoření? To v nějakých 25 letech skutečně nevěděli, že jednou budou chtít založit rodinu? Tak takových bych teda fakt neručila. Kde mám JÁ záruku, že za ně jednou nebudu muset jejich dluh platit?

Ano, nepřesně jsem se vyjádřil. Mě přijde logické, co je i v článku, tedy ručení maximálně do rozdílu mezi hodnotou úvěru na ten byt co chtějí koupit, a prodejní cenou, bude-li nižší.
Měl jsem na mysli, v čem je problém, a je to vskutku varující, že prý ruč vším za cokoli, jinak to nejde. To mi přijde buď vymyšlené, nebo varující. Mě by přišlo samozřejmé, že kdybych po někom něco takového chtěl, tak koukám maximálně omezit riziko pro ručitele, a že bych se smekal. Také když mají dítě, a zvýšilo by to bonitu, ať se vezmou. Klidně jen na matrice za kolek.
Tady bych se bál, že oni skončí ve svém a nebudou platit, ručitelka s bankou prodaným vlastním bytem, a bude v situaci poslat na ně exekutora, aby prodal ten jejich, s malým dítětem, nejspíš pod cenou, aby měla aspoň trochu peněz zpět. To celé je špatně.

Taky se divím, že se v této situaci nevezmou. Může se stát, že jeden z nich přijde o život, což je na silnici raz dva, a ten druhý dostane aspoň vdovecký/vdovský důchod. Pokud budou žít na hromádce, odskáče hlavně jejich dítě (vím, o čem mluvím, přišla jsem ve věku 14 let o oba rodiče při havárce).

Nevím to jistě, ale možná bude důvod jejich života na hromádce ve vyšších podporách v mateřství. To děvče je vedeno možná jako samoživitelka a možná má vyšší přídavky než kdyby byla se společné domácnosti se svým manželem.
Navíc podle nového OZ je svatba skoro jistým zaděláním na problémy, třeba přebíráním dluhů za partnera i před uzavřením manželství. To už musí být sakra důvěra. Každopádně mezi papíry ke svatbě bych povinně zařazoval i výpisy z registrů dlužníků a to jak bankovní, tak i nebankovní včetně SOLUSU. A ani tak by to mnohdy nemuselo stačit.

Myslím si, že ručení je až poslední možnost. Ručení se sice dá zbavit, v nejhorším prostě refinancováním u jiné banky, jakmile LTV klesne aspoň pod 90%, ale i tak je to opravdu na 5 let brzda vlastních půjček.
Osobně vidím za lepší řešení půjčit mladým hotové peníze, aby jim kleslo LTV a banka jim půjčila bez ručitele. Popř. bance vinkulovat např. termiňák. V každém případě pomoct jim naprosto bezúplatně, i když se jedná o rodinu není dobré pro obě strany. Alespoň nahradit ztracené úroky na termiňáku či inflaci.
Protože ručit znamená být připraven opravdu celou hypotéku zaplatit a to málokdo by byl opravdu schopen... Zabijou se či "jen" zmrzačí v autě a už platíte...

Nejsrandovnější je, že pokud někomu ručíte za úvěr, on přestane platit a vy to doplatíte, nenabýváte tím žádná práva k nemovitosti, která se z úvěru kupovala.

Tedy bratr s přítelkyní získají byt, o který se můžou handrkovat a paní může jen plakat.

To není pravda. Nevznikne sice automaticky zástavní právo na byt, ale vznikne pohledávka. Která se dá řešit právě třeba exekucí a nuceným prodejem toho bytu.
Jenže, oni mohou být rychlejší, a byt stihnout dříve převést, možná. Anebo se může stát, že budou dělat mrtvého brouka, a spoléhat na to, že je nevyhodí z bytu na ulici. Prostě to není dobré řešení, tohle neomezené ručení. Ručit možná ano, ale jen do takové výše, která ji neohrozí. Tedy co by stačila poplatit bez prodeje vlastního bytu. atd.

Můžete se o zaplacené peníze soudit, je to bezdůvodné obohacení. Problém je ale v tom, že když nebyli schopni platit bance, nebudou s největší pravděpodobností platit ani Vám, a to ani s exekutorem.
Když už ručení, pak jen do částky, která by mne případně neohrozila. Zaplacení cizího bytu by byla pro drtivou většinu lidí vlastní finanční sebevražda.

před 20 lety mě požádal velmi dobrý známý a kolega z práce o ručení za úvěr na koupi nemovitosti. Odmítl jsem, sice s těžkým srdcem a snažil jsem se vysvětlit svoji pozici. Myslím že se ho to dotklo. Následně se naše cesty rozešly a já ho těch 20 let už ani nepotkal.
Dodnes jsem rád že jsem do toho nešel.

Vzpomínám na dva příběhy z dob komunistů kdy lidé ručí
svým kamarádům a ti pak zdrhli na Západ a oni za ně museli splácet jejich půjčky. Ani jeden neměl tolik slušnosti když byli venku s jinými příjmy si vzpomenout že jejich dluhy hradí v CSSR jeho kamarádi.
Určitě ale pak když spadla opona tak se hlásili o svůj majetek...který jim komunisti sebrali...