Já bych to ještě upřesnil.
1. výhodný produkt k vám nikdy nepřijde sám. U výhodného produktu se nikdy nestane, že vám jeho prodejce zazvoní u dveří. Pokud se tak stane, tak je to výhodný produkt především pro něj! Výhodný produkt si musíte sami najít.
2. podvodem to smrdí, pokud vám finanční poradce vůbec něco garantuje. I těch 10 % je nekonečně přehnané a mělo by být doplněno "když tohle a tamto a zároveň ještě tohle dopadne tak a tak". Protože kdyby bylo možné získat 10 % bez podstoupení vysokého rizika, neposkytovaly by banky hypotéky s úrokem pod dvě procenta a důvěryhodným státům (ku podivu i České republice http://zpravy.e15.cz/byznys/finance-a-bankovnictvi/pristi-ceske-dluhopisy-budou-mit-zaporny-urok-1181159 ) by se nepodařilo prodávat jejich dluhopisy se zápornou úrokovou sazbou
Patriku, ČR žádné dluhopisy s zápornou sazbou neprodává. Jen formálně. Celý trik spočívá v tom, že je zcela jasné, že Singrova banda příští rok končí. O tom se ví, končí jim funkční období, a Zeman jasně řekl, že je znova nejmenuje. Což znamená, že Kč, tedy i ty dluhopisy, "přes noc"* zvýší svoji hodnotu o 10% s tím, že je tu předpoklad dalšího zhodnocení.
Prostě mám Eura, USD, cokoli, tak za ně nakoupím Kč, za rok** shrábnu zisk 10% prakticky bez rizika.
Však on to český daňový poplatník a občan zaplatí, zatím ho to stálo kolem 800 miliard, tedy skoro co celý státní dluh.
Ono to není o nějaké "důvěře" a "důvěryhodnosti", ona je to jen jednoduchá matematika.
* Nelze vyloučit nějaké umělé přechodné období, ačkoli to by prodělek celé Singroviny jen zhoršilo.
** To vybírání zisků bude nějaký čas trvat, protože když to udělají všichni hned, žádný zisk by nebyl.
Nejsou v tom žádné čáry. Prostě je na trhu přebytek kapitálu, který nemá aktuálně uplatnění. Není dost těch, který by si byli ochotni půjčit a zároveň u nich byla dostatečná jistota, že to budou schopni vrátit.
A protože ani v bance nejsou peníze v naprostém bezpečí, zejména ty nad pojištěný limit a i banky začínají účtovat záporné úroky ( http://openiazoch.zoznam.sk/cl/150922/Nemecke-banky-zacinaju-uctovat-sankcne-uroky-na-uspory ) uchylují se investoři do dluhopisů těch států, kde je minimální pravděpodobnost, že by je nemohli splatit. A protože těchto dluhopisů je omezená nabídka, vede převis poptávky po nich k tomu, že jsou prodávány se zápornou úrokovou sazbou. Samozřejmě jde o dočasné řešení, než se trhy stabilizují a než budou opět příležitosti k investování s rozumným rizikem.
Takže ty bys mi Patriku půjčil peníze, pro které nemáš aktuálně uplatnění. Není dost těch, který by si byli ochotni půjčit a zároveň u nich byla dostatečná jistota, že to budou schopni vrátit. Půjč mě. Nesl by jsi riziko, a ještě bych ti i v ideálním případě vrátil méně.
A protože ani v bance nejsou peníze v naprostém bezpečí, zejména ty nad pojištěný limit a i banky začínají účtovat záporné úroky, půjč mě. Samozřejmě, je to jen dočasné řešení.
Patriku v dobrým, ty máš občas skvělé nápady a přehled, ale jindy se zas chováš jak naprostý idiot, když papouškuješ kdejaký nesmysl, co ti někdo věší na nos.
V podstatě musím souhlasit. Když vám někdo ve spojení s investicemi něco garantuje, je nejlepší začít rychle utíkat. Ne proto, že jsou investice špatné nebo nebezpečné (někdy i jsou), ale proto, že pravděpodobně mluvíte s podvodníkem.
Investovat vždy znamená podstupovat riziko. Je ale nutné rozlišovat mezi dobrým rizikem (kolísání trhů) a špatným rizikem (nepoctivé jednání). Výnosy vašeho portfolia můžou klidně lítat o desítky tisíc každý měsíc, někdy nahoru, někdy dolů. Zvlášť když dojde ke korekci. O recesi ani nemluvím. Tohle krátkodobé vlnění ale není podstatné. Podstatný je dlouhodobý průměrný výnos. Ten je u vyspělých akciových trhů nominálně cca 10% p.a. Kdo tohle kolísání nesnese, může maximálně vyzobávat rozinky, že Patriku.
ad 1: "výhodný produkt k vám nikdy nepřijde sám." Doplnil bych, že existují výjimky (bývával výhodný produkt stavební spoření a prodejci s ním chodili) a současně výhodný produkt (pro vás) k vám může dojít, ale vyhledat ho v té záplavě produktů něco stojí, takže vás to něco bude stát, ať už na přímé platbě poradci (kterou málokdo volí, protože jednorázově zaplatíte nejvíc a je to o důvěře k poradci) nebo nepřímé platbě skryté v produktu - provizi (kdy sice platíte průběžně menší částku, ale ve většině případů zaplatíte víc) nebo v nepřímé ceně vašeho času.
Pamatuji si začátky stavebního spoření. Od základního modelu (3 % z vkladu, 6 % z úvěru, 1 % poplatek) se všechny spořitelny alespoň v jednom bodě lišily (myšleno v pozitivním slova smyslu), kromě jediné - Českomoravská stavební spořitelna. Pamatuji si třeba na AR stavební spořitelnu, co nabízela úvěr na nejdelší dobu, další měly nižší poplatek za uzavření, vyšší úroky z vkladu nebo nižší z úvěru.
No - a kdo ulovil nejvíce klientů? - přesně ČMSS, přestože šlo v rámci své referenční skupiny o nejhorší produkt, ale nabrali nejvíce prodejců, masivně investovali do reklamy.
Takže i v rámci výhodných produktů může jít o nevýhodný obchod.
to už je dávno na správce diskuzí. P. Chrz se stává opakovaně v diskuzích na měšci cílem dehonestační kampaně, která jednoznačně přesahuje rámec slušného chování a je velmi útočná. Místo okamžitého výmazu příspěvku a banu IP adresy, nicku, emailu čehokoliv, se to toleruje. Takže můžeme čekat, že se to do budoucna bude rozrůstat. Jako rakovina třeba.
Patrik Chrz je možná kolenovrt, ale u něj už je to spíš sport a schopnost si dokázat, že to jde i zadarmo. Myslím, že řadě lidí jeho rady a názory pomohly, minimálně v tom, jak mít produkt a přitom peníze ušetřit. Kdyby existovala Akademie, kde by se lidi učili šetřit, tak by tam p.Chrz mohl být přednášejícím profesorem.
Možná bych jen doplnil, že dluhopisy se záporným výnosem si koupí jen ten, kdo si myslí, že se mu vyplatí z důvodu kurzového rizika. Nicméně i tak se většinou vydávají dluhopisy, které nesou kladný výnos, nicméně kupující je ochoten za ně platit vyšší než jmenovitou hodnotu (tedy částku, kterou za dluhopis při splatnosti dostane). Proto to pro něj (pokud nebereme v úvahu kurzovou změnu) je záporný výnos. (Viz.poslední emise českých státních dluhpisů cca před měsícem.).
Jinak k investicím. Zažil jsme různé zhůvěřilosti.
Moje doporučneí míří spíše na ty méně zkušené:
Obecně důvěřujte prověřeným a velkým institucím, které mají sídlo v ČR. - To hlavně proto, že v ČR je spotřebitel docela silně chráněn, a pokud se rozhodnete využít služeb zahraniční společnosti, zpravidla se to řídí zákony a pravidly té země.
Navíc, ačkoli Vás bude každý finanční poradce přesvědčovat, že to tak není, tak i banky mají velmi dobré produkty, ale bohužel tu banky mají celkem špantou reputaci.
Nebojte se obrátit v případě nepsokojenosti na zákaznického ombudsmana, finančního arbitra. Všichni registrovaní poradci jsou finačně odpovědni za svou práci, a profitují hlavně z toho, že lidi to většinou nechávají být.
Správný poradce, který opravdu radí se Vás vždy zeptá na:
Vaše dosavadní zkušenosti, dobu, po kterou peníze chcete mít vázané (a doporučí mít část kdykoli k dispozici), a na co peníze chcete použít.
Banky mají několik možností co s vklady, které nejsou schopny rozpůjčovat:
1. uložit u centrální banky. Problém je, že z vkladů musí odvádět poplatky do fondu pojištění vkladů a že diskontní sazby jsou teď kolem nuly (ČR má 0,05 % ročně) někdy mohou být i záporné (tedy komerční banky musí za uložení u centrální banky platit)
2. uložit do trezorů v hotovosti - to vyvolá náklady na dopravu, pravděpodobně pojištění, otázkou je, jestli banka má dostatečné skladovací kapacity (a nemůže je pak využít např. pro své klienty, kteří jsou jí za to ochotni platit).
Ne úplně. Na straně vkladů může snížit úroky (což většina bank také dělá), což sníží příliv vkladů, ale vzhledem k určité setrvačnosti (můžeme říci i lenosti a neinformovanosti klientů), to docela dlouho trvá, než se to projeví (spoustu lidí ani netuší, jaký úrok mají na spořicích účtech). Však ani banky účtující záporné úroky (např. Commerzbank) nemá problém s dostatkem likvidity.
Na straně úvěrů to ale už téměř neplatí. Zájem o úvěry není tak citlivý na úrokovou sazbu. Ano, jsou zde vysoce bonitní klienti, kteří si mohou vybírat a ti také dostávají úrokové sazby pod 2 % i na běžné úvěry (ne jen na hypotéky). Pak je tu běžná klientela a té není možné dát nulový úrok, neb úvěry si musí vydělat na ztráty a ty tu vždy budou. Část úvěrů vždy bude nesplacena a zaplatit to musí ti klienti, kteří splácí. V době recese se tedy potkává několik faktorů - klesá zájem bonitních klientů o úvěry (firmy nepotřebují financovat rozvoj, naopak utlumují výrobu) a stoupá zájem těch méně bonitních (lidé kterým se snížil příjem, firmy v problémech). Výsledkem je, že roste podíl úvěrů vyžadujících prémii za riziko, ale celkově objem úvěrů klesá. Banky tak mají přebytek hotovosti, klesají úrokové sazby z vkladů, ale sazby z úvěrů tolik neklesají, v některých případech i rostou.
Setrvačnost? No jistě.
Jednak se ani podmínky nemění (téměř nikdy) skokem. Ale hlavně, kdyby to opravdu byl problém, tak nastaví záporný úrok, tím pokryje hrozící ztrátu, a neprodělává na tom.
Kdepak Patriku, banka nemá problém nikdy, ta "tahá za delší konec provazu". Banka určuje pravidla a podmínky, takže vždy dokáže přenést problém na klienta.
PS:
To i ty si jistě vzpomínáš na krizi 2008. Když nastal problém opačný, nedostatek peněz banky, tak i v takovém případě dokázala banka přenést problém na klienta. Zesplatnila úvěry rádně platícím, zrušila úvěrové rámce atd.
Největší aféry, o kterých se mluvilo, byly v Anglii, kde takto banky zlikvidovaly dost zdravých firem. U nás to bylo trochu jinak, vysoce ziskové pobočky zahraničních firem, ty neměly problém, a domácí firmy, ty si zase nikdy nezvykly spoléhat na bankovní úvěry, po zkušenostech 1990-2008 je na místě velká opatrnost. A po tom, co banky provedly, tak dost majitelů firem říkalo "Uvažoval jsem o bankovním úvěru, ale přesvědčili mě, že to je příliš veliké riziko. Další expanze jen z toho, co si vydělám, úvěr nikdy." Tak se nediv, že není zájem o úvěry. Je to z velké části dané nesolidním chováním nejvyššího vedení bank.
"Nebojte se obrátit v případě nespokojenosti na zákaznického ombudsmana, finančního arbitra." - NIKDY! To jsem udělala jen jednou a taky to bylo naposledy. Ombudsman České spořitelny mi vpodstatě dokázal, že jsem totální blbec, co si dovolit obtěžovat čímsi Českou spořitelnu. I komunisti měli zásadu, že problém prošetřoval nezávislý člověk. Ne tak ovšem moderní a kapitalistická Česká spořitelna. V České spořitelně udělal pracovník chybu. Ombudsman se ho zeptal: "Franto, mám tady na tebe stížnost, hele, ty jsi prý udělal tuhle chybu?" Franta: "Ne, já jsem žádnou chybu neudělal" (Bodejť by řekl, že udělal, přišel by o místo). A ombudsman České spořitelny mi sdělil, že tedy Česká spořitelna žádnou chybu neudělala a já jsem blbec (šlo o to, že Spořitelna vyplatila provizi za sjednanou smlouvu někomu jinému a snažila se mne přesvědčit, že je to v pořádku, protože onen člověk mne prý "řídil a metodicky vedl". Bohužel mi nevysvětlila princip, podle kterého je finanční poradce jedné firmy metodicky veden a řízen poradcem jiné firmy, té, která shrábla tu provizi. Já vysvětlení mám, ale to bohužel neobstojí: člověk, který podepsal vyplacení provize, a poradce, který ji dostal, byli kamarádi). Dobrá zkušenost s prací Spořitelny i jejího omdudsmana, stála mne 7.000,- Kč na stole v českých.
"Všichni registrovaní poradci jsou finačně odpovědni za svou práci, a profitují hlavně z toho, že lidi to většinou nechávají být" - jak jste na podobnou blbost přišel? To vám řekli na školení? Kdyby tomu tak bylo , tak už je polovina poradců, pracujících pod hlavičkou firmy OVB v lochu, protože prodávali produkty firmy Helvag, z čehož se vylubal kolosální podvod, stejně jako s fondů Pioneer Investnents. Naopak, poradci jsou z obliga, protože oni radí ZDARMA! Jo, kdyby radili za peníze, pak by zodpovědnost nést mohli, Odpověď na to, proč tomu tak bohužel do dnešního dne není. si přečtěte laskavě v dnes už legendární knize "Lovci (Vašich) financí", je to velmi poučné čtivo!