Dobrý den,
zajímaly by mě dvě věci. Jak je to s ochranou osobních údajů? Může být někdo do těchto rejstříku zapsán aniž by poskytl souhlas k nakládání s osobními údaji?
Mám také za to, že každý občan má zákonné právo vědět, jaké informace a kde jsou o něm uvedené. Jakým způsobem může běžný člověk zjistit, jaké informace jsou o něm v registrech uvedeny?
Jarda
Dobrý den, do některých registrů banky údaje reportovat musejí. Ale například do NRKI se propisují z BRKI (na BRKI se vás banky ptát nemusí - dle § 38a odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb. o bankách) a pokud to jako klient neodsouhlasíte, tak se do NRKI prostě nepropíší. Takže NRKI je to vaše volba. CRÚ, který vede centrální banka, je pro všechny banky co poskytují služby na českém trhu, povinný. SOLUS je sdružení, tedy nic ze zákona, členy nejsou ani všechny banky, ale naopak třeba úvěrovky, leasingovky, zonky apod..
Z těchto úvěrů si můžete pořídit výpis. Samozřejmě za něj zaplatíte :)
Některé informace nechápu. Proč ´je v registru třeba zaznamenáno, že jsem se byla zeptat na podmínky nějakého úvěru, když jsem si ho nakonec nevzala (nebo mi ho banka nedala - toto totiž registr nerozlišuje). Občas si přivydělávám jak Mystery Shopper. Svého času jsme kontrolovali dva bankovní domy a mimo jiné taky na to, jestli jejich pracovníci poskytují zájemcům relevantní informace ohledně půjček. Přestože v zadání jsme měli, že nás banka NESMÍ žádat o osobní data, v praxi jsme narazili na to, že jsme data poskytnou MUSELI. Na toto jsem zadavatele upozornili, načež ten připustil, že vlastně ani nezná vlastní provozní mechanismy (což se u jedné banky objevilo ve více případech, kdy vedení absolutně netušilo, jak běží vlastní provoz. Docela úsměvné). Já pak měla v registru asi 15 záznamů, že jsem se byla informovat na půjčku na xx pobočkách jedné banky a na xx pobočkách druhé banky a za pár měsíců jsem si vyřizovala úvěr ze stavebního spoření. Přestože jsem měla se smlouvě s firmou doložku o tom, že se nesmím jako Mystery Shopper prozradit, tady jsem to udělat musela, abych spořitelně vysvětlila, proč mám tolik záznamů ohledně pouhého dotazu na úvěr. Takže kvůli práci jsem vlastně měla docela problém.
Doporučuji se na půjčky a úvěry vykašlat. Vždyť si s vámi banky i další společnosti vytírají zadek!
Zeptáte se na půjčky a už máte problém v nějakém registru.
Naše babičky a prarodiče si prostě na věci našetřili - a když nenašetřili, tak prostě si to odpustili. Jak prosté a moudré.
Nikdy jsem neměl půjčku. Doporučuji všem. Dělat ze sebe hadr, půjčmidrátka a otroka a šaška různým bankám - jako je taškařice, že se jdete zeptat na půjčku a jste v registur a máte problém - to si mohou banky dovolit jen proto, že dnes lidé na půjčku kupují snad i sirky nebo noviny.
"Nikdy jsem neměl půjčku" mohou říkat většinou lidé co dědili nebo dostali od rodičů bydlení. Já vydělávám mnohanásobek průměrné mzdy ale nedokážu si představit že bych bez hypošky bydlel.
Půjčovat si na kraviny typu telka nebo dovolená to může fakt jen blbec. Ale bez půjčky na bydlení se neobejde víceméně nikdo komu nespadne bydlení do klína zadara.
No, blbec... Kdysi jsem měla finanční problémy jako samoživitelka, kde otec dítka nepovažoval za nutné platit na dítko alimenty, jako kdyby nebylo jeho. Mezi Vánočními svátky mi odešla lednička - kam jsem měla jídlo dát? A nechat ho zkazit? To taky asi nebylo nejlepší řešení, lednice je doma prostě třeba. Naštěstí existoval jakýsi úvěr pro sociálně potřebné, přidělovala ho sociálka a byl bezúročný. Maximum 10.000,- Kč. Požádala jsem si o maximum, dostala ho, přidala dalších xx tisíc a koupila si lednici s mrazákem, obojí se mi docela hodilo. Splácela jsem to cca 2,5 roku, tuším po 300,- Kč. Teď klidně můžete říct, co že to byo za blbce, že nemělo doma ani finanční rezervu na lednici, no, ty prachy prostě nebyly, otáčela jsem každou korunu 2x, než jsem ji vydala. A když se stane, že něco neplánovaně odejde, je takový člověk v jeteli. Akorát když se trochu pohledá, dají se najít i rozumné úvěry za rozumný úrok (i na trhu jsou úvěry bezúročné, ale neberu si je na kraviny typu lepší mobil, větší televize).
Ona může být půjčka někdy i docela výhodná...
V první řadě se občas vyskytují "akční půjčky", které jsou při řádném splácení opravdu zcela bez navýšení (není v tom žádné ale), sám jsem svého času jednu takovou využil, ač jsem danou částku měl na spořícím účtu. Ovšem při dané situaci by pro mě znamenala přímá platba proti půjčce naopak ztrátu, nikoli úsporu.
Zadruhé někdy může být akceptovatelná i půjčka, ze které se jistý úrok platí - prostě se člověku může více hodit raději splácet déle plynuleji i za cenu jistého navýšení než platit vše najednou...
Půjčka je prostě naprosto normální finanční nástroj, který se musí posuzovat bez emocí a s rozvahou - snadno se najdou příklady situací, kdy je skutečně zcela na místě zájemce o ní označit za pitomce, ale zrovna tak se najdou případy, kdy je do značné míry hloupé spíše naopak automatické odmítání půjček.
u nás jsem v solusu a centrálním registru v Praze který se smaže po pěti letech na vlastní žádost. Čili jsou dva dlužné systémy. Jsem tam kvůli 30kč které jsem kdysi zapomněl špitálu kdysi zaplatit v ordinaci.
Tady mi nikdo nepůjčí.
Dělám v zahraničí a mám tam konto. Mám tam vedenou hypotéku a když chci malou půjčku můžu. Limit je 1500 euro. Přijdu řeknu za dvě minuty odcházím s penězi. Vždy jsem si tam vše ok hradil a není probl. Zajímavé.
Takze srovnavas jablka a hrusky - cesky system, kde mas skraloup (byt jen 30,-) a zahranicni bez problemu. Ja znam z Nemecka jejich SCHUFA a nikdo ti tam neni schopny vysvetlit, jak se to skore presne stanovuje/pocita. Ale vsichni to pouzivaji (banky, operatori, poskytovatele internetu...)
nikdo nikoho nenutí o půjčku žádat. kdo potřebuje úvěr, tak musí něco obětovat, kdo ho nepotřebuje, tak pracuje pro měšec, obchází banky a testuje a pak informuje, že ho to poškodilo v registru. jak prosté ..
pokud si totiž člověk půjčí od velkých bank tak téměř všude dostane srovnatelné podmínky, setjně tak u malých bank, takže ten moderátory chtěný bankovní turismus je absolutně směšný
Přiznám se, že mě tenhle článek dědí. Buď článek nerozumí tomu, jak credit scoring funguje - anebo tomu nerozumějí samotné banky.
Smyslem credit scoringu je co nějpřesnější odhad rizika klienta; od tohoto rizika se odvíjí to, zda banka dá úvěr a za jakých podmínek, a odvíjí se to naprosto přesnou matematikou. Pojistná matematika je velmi dobře prozkoumaný obor, ta opravdu nefunguje tak, že intuice pracovníka banky může nějak upřesnit výsledek. (Tím samozřejmě pracovníkovi banky neberu právo dát či nedat obchodní slevu. To není scoring process, to je sales process. To je něco jiného.)
Článek popisuje kafkárnu, podle které zápis o žádosti o půjčku "špatně vypadá" a "špatně působí" a "banka se s klientem nebude bavit". Pokud je tohle skutečně pravda, tak banka netuší, co vlastně credit score znamená, není schopná s tím pracovat a na skutečné bankovnictví si jen hraje. Možné to je, ale bylo by překvapivé, kdyby i dcery mezinárodních bank nevěděly, jak správně skórovat klienty.
Dobrá zpráva by v tom případě byla, že je na trhu místo pro banku, která credit scoring zvládá správně vyhodnotit a která do deseti let vytlačí ostatní z trhu.