Názory k článku Jak omezit zneužívání sociálních dávek? Nedat hotovost

Hm, dobře, řekněme, že by jeřábník poslechl vaší rady a šel na vysokou (dnes by jistě našel nějakou, kde by ho vzali). Totéž by udělali všichni jeho kamarádi – jeřábníci – vždyť je to výborný nápad :-). Ale kdo bude potom jeřábničit? Až potom bychom zjistili, že je to vlastně docela užitečná práce? Že bez těch jeřábníků totiž ani např. ten manažer nebude mít třeba kde bydlet (no on asi jo, bo v paneláku možná spíš nebydlí – nic ve zlém)?
Příkladu se zápalkami nerozumím, resp. nevím, jak souvisí, tak se nebudu vyjadřovat :-).
Objekivní důvody … co je to přesně? U 50 letého člověka je to jeho věk? To myslíte, že už nedojde do práce? Nebo spíš, že existuje domněnka (dle mého opravdu jen domněka), že 50–60 letý člověk je slabší v práci než 20–30 letý? Někdy určitě ano, ale každý z nás by určitě našel spoustu příkladů, kdy je tomu naopak. V okamžiku, kdy budeme mít 50 let se nám, věřím, ty příklady budou hledat ještě snadněji :-).
A co zdravotně postižení? Kde jsou zde objektivní důvody? Je to např. to, že zaměstnavatel nemá podmínky pro vozíčkáře? Přitom by šlo o práci, kterou by v pohodě zvládl, jen tam prostě chybí bezbariérové podmínky. Je možné, že tam nejdou stavebně udělat (to by potom možná bylo tzv. objektivní), ale co když se do toho prostě zaměstnavateli nechce? To už mi moc objektivní nepřijde. Nebo co když si jen prostě myslí (má předsudek), že by to ten vozíčkář nezvládl. Nevím , třeba proto, že přece ti vozíčkáři jsou nějací divní.
Např. mně (asi proto, že s postiženými pracuji) to přijde podobně zcestné, jako kdyby si zaměstnavatel myslel, že žena např. nezvládne manažerskou práci jen proto, že je žena. Potom se znalostí takovéhoto přístupu bychom museli ženy přidat mezi ty ohrožené. Nedávno to tak ještě bylo, a zcela určitě to nebyl Trh, který sám o sobě napravil tuto dnes zjevnou nesmyslnost.
Nebudu se více rozepisovat,jen se mi prostě zdá, že to opravdu není tak jednoduché, nechat to vše na trhu, spíš je to o hledání nějaké střední cesty. Vše je propojené a manažer ani podnikatel se dle mého neobejde bez jeřábníka a naopak. Podnikatel nebo třeba manažer by měl být rád, že existují jeřábníci nebo např. neziskové organizace, protože dělají práci, na kterou on nemá čas (a ani by ji nedělal za ten peníz) a kdo se potom bude starat např. o jeho postiženou dceru (nepřeju mu to)¨nebo starou prababičku (když on chodí do práce) … A teď jde o to, aby se i ten manažer na chvíli zamyslel, a řekl si, aha já když je tedy také potřebuji /je to sice zjevné, ale dejme manažerovi chvíli čas na to zamyšlení, nechť mu to také dojde :-)/, tak potom bych měl zajistit ze své vlivné pozice, aby ten jeřábník zůstal jeřábníkem a nešel na tu vysokou . Ok, nedám mu sice takový plat jako sobě, to by bylo hloupé a zřejmě i nespravedlivé, ale zase mu nemůžu dát tak malý plat, aby mi zmizel, takže hledá tu výše zmíněnou zlatou střední cestu a dá mu takový plat, aby jeřábník přišel domů aspoň relativně spokojený a nehledal jinou práci či nešel na vysokou!
Pomíjím, že by to také mohlo manažera napadnou nejen proto, že jeřábníka potřebuje, ale třeba také z pouhé lidské solidarity nebo slušnosti.
Tak pardon za zjednodušování a délku příspěvku.